7 Tdo 723/2009
Datum rozhodnutí: 08.07.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 723/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. července 2009 o dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 12 To 418/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 72/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 6 T 72/2004, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Podle § 60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 a § 60 odst. 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem. Podle § 228 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti H. O. s. a s., s. r. o., se sídlem K., K. S., náhradu škody ve výši 1.574.442,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. J. odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 12 To 418/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku vlastnictví ke zboží, které mělo být předmětem trestné činnosti. Obviněný je toho názoru, že se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jehož podstatou je přisvojení si cizí věci nebo jiné majetkové hodnoty, která mu byla svěřena, a tím způsobit škodu, neboť nelze souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že vztah mezi ním a poškozenou společností H. O. s. a s., s. r. o., je nutno považovat za vztah založený na smlouvě o obchodním zastoupení, tedy že on sám byl pouhým prostředníkem při realizaci prodeje zboží. Poukázal na to, že případná smlouva o obchodním zastoupení nebyla uzavřena v zákonem požadované formě, tedy v písemné formě podle § 652 odst. 4 obch. zák. Obviněný je proto přesvědčen, že nelze dojít k jinému závěru, než že mezi účastníky byl právní vztah založený kupní smlouvou, a proto je nutné posuzovat předmětné zboží za jeho vlastnictví a nikoli za věci cizí, což je nutnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl rozsudkem podle § 265m tr. ř. a zprostil jej obžaloby v plném rozsahu.

Nejvyšší státní zástupkyně se do dne projednání dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. J. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily otázku vlastnictví ke zboží, které mělo být předmětem trestné činnosti, a na rozdíl od závěrů, k nimž dospěly soudy obou stupňů, tvrdí, že zboží nabyl od poškozené společnosti H. O. s. a s., s. r. o., na základě kupní smlouvy do vlastnictví.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Objektem tohoto trestného činu je především vlastnictví věci. Předmětem útoku je cizí věc, která byla pachateli svěřena. Věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení) s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do dispozice. Za věc svěřenou je nutno pokládat i výtěžek, který byl za svěřenou věc získán pachatelem podle úmluvy mezi ním a osobou, která mu věc svěřila.

Povinností Nejvyššího soudu České republiky je zabývat se v rámci deklarovaného dovolacího důvodu otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil právně relevantní námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zásadně vychází ze skutkových zjištění tak, jak k nim dospěly soudy nižších stupňů, přičemž z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný na základě ústní dohody s poškozenou společností H. O. s. a s., s. r. o., odebíral zboží ze skladu této společnosti, které bylo jejím vlastnictvím a dále je prodával zákazníkům, přičemž tržbu za toto zboží měl odvádět v hotovosti přímo do pokladny zmíněné společnosti. Obviněný si však v řadě případů ponechal utržené peníze pro svou potřebu po té, co zboží prodal nezjištěným osobám. Z charakteru vztahu mezi obviněným a poškozenou společností je zřejmé, že zboží zůstávalo až do okamžiku dalšího prodeje konečným zákazníkům ve vlastnictví poškozené společnosti, přičemž obviněný pouze zprostředkovával prodej, za což byl rovněž odměňován provizí za tzv. technickou pomoc. O charakteru vztahu mezi obviněným a poškozenou společností svědčí celá řada skutečností, a to například evidence skladu poškozené společnosti, která vedla zboží v evidenci i po jeho předání obviněnému, stejně tak tuto verzi podporuje skutečnost, že obviněný ve svém účetnictví uváděl pouze příjem za technickou pomoc, nikoliv za prodej zboží. Všechny tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že zboží, jež bylo předmětem trestné činnosti, skutečně zůstávalo ve vlastnictví této společnosti. Soudy nižších stupňů proto dospěly ke zcela správnému závěru, že předmětné zboží bylo ve vztahu k obviněnému věcmi cizími a že spáchal trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Pokud obviněný poukázal na ustanovení obchodního zákoníku, je v této souvislosti nutno dodat, že pro posouzení trestnosti jednání obviněného není rozhodující jakým konkrétním ustanovením obchodního zákoníku se právní vztah mezi ním a poškozenou společností řídí, nýbrž zda zboží, které od této společnosti odebíral, přecházelo do jeho vlastnictví, či nikoliv.

Nejvyšší soud shledal, že trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. byl obviněným naplněn ve všech jeho znacích stanovených zákonem, a že soudy obou stupňů zcela správně posoudily skutek jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného J. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. července 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek