7 Tdo 711/2013
Datum rozhodnutí: 16.07.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.



7 Tdo 711/2013-12

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 16. července 2013 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 7 To 8/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 108/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. 3 T 108/2012, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 7 To 8/2013, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž především namítal, že neobdržel žádné rozhodnutí o zamítnutí své žádosti o povolení odkladu výkonu trestu a ani příkaz a výzvu k nastoupení trestu odnětí svobody. Trvá tedy na tom, že se úmyslně nevyhýbal nástupu trestu. Uvedl, že v domě, kde se zdržoval, nebyly poštovní schránky, ani zvonky, ani nikde neviděl vylepenou výzvu nebo upozornění na uloženou písemnost. Dne 14. 3. 2012 se pak sám dostavil na policii, neboť se doslechl, že se po něm pátrá. Do tohoto dne se tedy podle obviněného nemohl úmyslně vyhýbat nástupu výkonu trestu, když nevěděl, že má trest nastoupit. Obviněný je přesvědčen, že mu nebyl prokázán úmysl uvedeného přečinu a tento úmysl on také popírá. Obviněný dále uvedl, že Okresní soud v České Lípě nezohlednil skutečnost, že byl účasten amnestie prezidenta republiky a uložil mu nepřiměřeně přísný trest.
Obviněný proto navrhl, aby Nevyšší soud zrušil rozhodnutí soudu I. i II. stupně a sám ve věci rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o jeho propuštění na svobodu.

Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyššího státního zástupce k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 7 To 8/2013, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V této souvislosti však nutno konstatovat, že ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. se neuplatní, pokud v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu II. stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby. V takovém případě se opis rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje toliko obviněnému.

V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve II. stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu II. stupně, obviněný obhájce neměl, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby. Z uvedeného plyne, že z pohledu úvah o počátku běhu lhůty pro podání dovolání obviněného v dané trestní věci je relevantní toliko okamžik doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému.

Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že usnesení odvolacího soudu je zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou [§ 64 odst. 1 písm. b) tr. ř.], přitom náhradní doručení podle § 64 odst. 2, 4 tr. ř. vyloučeno není. V takovém případě nastanou právní účinky doručení již vznikem tzv. fikce doručení vyplývající z ustanovení § 64 odst. 4 tr. ř.

Podle § 64 odst. 2 tr. ř. platí, že nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. V odst. 4 téhož zákonného ustanovení je potom stanoveno, že nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.

Z obsahu trestního spisu vyplývá, že opis usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 7 To 8/2013, byl obviněnému doručován spolu s výzvou k nastoupení trestu a usnesením o nákladech trestního řízení, a to na tři adresy (č. l. 127 verte tr. spisu), z nichž jedna je adresou jeho trvalého pobytu (B., D.) a další dvě uvedl obviněný jako adresy pro doručování dne 2. 1. 2013 (č. l. 108 tr. spisu), kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody (Č.T., S.; O., S.). Jelikož obviněný nebyl doručujícím orgánem na žádné ze tří shora uvedených adres zastižen, byly předmětné zásilky dne 20. 3. 2013 uloženy a připraveny k vyzvednutí na příslušných poštovních úřadech, přičemž obviněnému byly zanechány výzvy (kromě adresy O., S.), aby si zásilku vyzvedl. Jelikož zásilka obsahující opis napadeného usnesení nebyla obviněným ani na jednom z míst vyzvednuta do deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, byly zásilky dne 3. 4. 2013 vráceny Okresnímu soudu v Opavě (viz doručenky na č. l . 127 verte tr. spisu).

Popsaná zjištění Nejvyššího soudu odůvodňují závěr, že v posuzované trestní věci bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 7 To 8/2013, obviněnému doručeno podle § 64 odst. 2, 4 tr. ř. fikcí, a to konkrétně dne 2. 4. 2013 (úterý). Obviněnému tak dvouměsíční lhůta pro podání dovolání proti tomuto usnesení uplynula dne 3. 6. 2013 (pondělí).

V návaznosti na skutečnosti stručně rozvedené shora Nejvyšší soud konstatuje, že bylo-li dovolání obviněného proti usnesení soudu II. stupně, podáno dne 4. 6. 2013 osobně u Okresního soudu v Opavě (č. l. 161 tr. spisu), bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř., resp. že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. V souvislosti s tím nutno uvést, že v trestním spise nemá podklad tvrzení obviněného v dovolání, že ze spisu se podává doručení usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř. (tj. fikcí doručení) dne 6. 4. 2013. Naopak na č. l. 142 tr. spisu je výslovně uvedeno, že obviněnému byla výzva k nástupu výkonu trestu doručena fikcí podle § 64 tr. ř. dne 2. 4. 2013. Protože uvedená písemnost byla doručována v jedné zásilce společně s usnesením odvolacího soudu, platí uvedené datum doručení i pro toto usnesení.

Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2013

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš