7 Tdo 711/2007
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 711/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání k dovolání obviněného A. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 11 To 464/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 70/2006, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se v celém rozsahu z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 11 To 464/2006, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 1 T 70/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 1 T 70/2006, byl obviněný A. P. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. a podle tohoto ustanovení zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků, přičemž obviněnému byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou svým jednáním způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla také uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Č. P., a. s., částku 13.482,- Kč.

Uvedeného trestného činu se obviněný měl dopustit tím, že ve dnech 18. 6. a 24. 6. 2004 na pobočce Č. P., a. s., v úmyslu vylákat pojistné plnění oznámil smyšlenou škodní událost k pojistné smlouvě o pojištěni odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. Multicar 25 v majetku technických služeb N., s. r. o., k níž mělo dojít dne 14. 6. 2004 tak, že vozidlo zn. Multicar řízené P. S. nacouvalo do motocyklu zn. Gilera, jehož majitelem je obviněný, v důsledku čehož mělo dojít k pádu motocyklu a jeho poškození spočívající v ohnutí přední vidlice, prasknutí pravého bočního horního a spodního plastu a prasknutí koncového světla, přestože k této nehodě nikdy nedošlo a k poškození motocyklu zn. Gilera došlo jiným způsobem při jiných drobných haváriích a pádech, tímto jednáním dosáhl toho, že ke škodě Č. P., a. s., bylo na bankovní účet jeho manželky J. P. vyplaceno pojistné plnění ve výši 13.482,- Kč .

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 11 To 464/2006, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že zjištěný skutkový stav věci nesprávně právně posoudily jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., neboť z provedených důkazů je možné učinit pouze jediný závěr a to, že se obviněný daného skutku nedopustil a proto měl být obžaloby zproštěn. Konkrétně pak namítá, že nebylo prokázáno, že vyplnil a podepsal hlášení o pojistné události, nikdy neobdržel sdělení pojišťovny ze dne 7. 7. 2004, že mu na základě jím uplatněných a doložených nároků byla stanovena výše náhrady škody a pojistné plnění nikdy neobdržel, když peníze byly zaslány na podnikatelský účet jeho manželky. Závěry soudů tak nemají oporu v provedeném dokazování.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněným uplatněnému důvodu dovolání nekonvenuje jeho obsah, když namítá vadné hodnocení důkazů, na základě vlastního hodnocení důkazů dospívá k zásadně odlišným skutkovým zjištěním a tento jiný skutek pak prohlašuje za nenaplňující znaky skutkové podstaty pojistného podvodu. Tyto nikoli právní ale skutkové výhrady, ale nemůžou naplnit uplatněný ani jiný důvod dovolání. Mimo dovolací důvod jsou i námitky obviněného ohledně procesního ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. o obsahu odůvodnění rozhodnutí. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že námitky obviněného ve své podstatě obecně nevyhovují požadavkům na hmotně právní argumentaci, která odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ze shora citovaného dovolání obviněného je totiž zřejmé, že podstata jeho námitek spočívá ve zpochybňování soudy zjištěného skutkového stavu, a to s tím, že soudy zjištěný skutkový stav nemá oporu v provedených důkazech. Zejména pak skutkové zjištění, že to byl obviněný, kdo provedl oznámení o škodné události pojišťovně. Dále pak zjištění soudů, že mu byla pojišťovnou přípisem ze dne 7. 7. 2004 oznámena výše náhrady škody a proti výplatě peněz neměl žádné připomínky, z čehož soudy učinily závěr, že obviněný velmi dobře věděl jaký je rozsah škody, na základě jaké události je uplatňován a jaká částka mu bude jako poškozenému vyplacena. Obviněný k tomu namítá, že nebylo prokázáno, že by vyplnil a podepsal hlášení o pojistné události, že by obdržel dopis pojišťovny ze dne 7. 7. 2004 a proto nemohl mít k výplatě peněz od pojišťovny připomínky a peníze byly zaslány na účet jeho manželky.

Za dané situace by přicházelo v úvahu odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění může být pouze případ existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. O takovýto výjimečný případ jde i v této trestní věci.

V dané věci soudy dospěly k závěru o vině obviněného na základě zjištění, že obviněný je poškozeným ve škodné události, bylo mu přípisem pojišťovny ze dne 7. 7. 2004 oznámeno, že na základě jím uplatněných a doložených nároků byla stanovena výše náhrady škody, proti které nic nenamítal, což by v případě, kdyby vůči pojišťovně nic neuplatňoval, jistě učinil, resp. žádal by o vysvětlení. Skutečnost, že peníze byly zaslány na účet manželky obviněného, je nerozhodná, když poškozený si sám určuje, na jaký účet mají být vyplaceny. Tyto skutečnosti pak podle soudů prokazují, že obviněný velmi dobře věděl, jaký rozsah škody je uplatňován, jaká částka mu bude vyplacena a v souvislosti se zjištěním, že ke škodné události nedošlo, považovaly jeho jednání za prokázané. Tento závěr o skutkovém stavu věci ale nemá dostatečný podklad v provedených důkazech a ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. jej nelze považovat za zjištěný tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. Dosud provedené důkazy totiž vedle verze soudy zjištěného průběhu skutkového děje, nevylučují i jinou jeho variantu, kdy pachatelem celého jednání mohla být i jiná osoba, např. zaměstnanec Č. P. P. H.. To zvlášť za situace, kdy je švagrem obviněného, měl dispoziční právo k předmětnému bankovnímu účtu, osobně se znal také s vedoucím dopravy Technických služeb N. J. T., který sepsal část hlášení o škodné události a předal je osobně na pojišťovnu, kde jednal právě s P. H., který 18. 6. 2004 sepsal zápis o poškození vozidla.

Za situace, kdy obviněný i P. H. odmítli vypovídat, je tak tvrzení soudů, že obviněný oznámil smyšlenou škodní událost a velmi dobře věděl jaký rozsah škody, na základě jaké události je uplatňován a jaká částka mu bude jako poškozenému vyplacena, pouze důkazně nepodloženou úvahou. Zvláště pak, když ani svědek J. T. nebyl schopen označit osobu, na základě jejíž telefonického oznámení měl hlášení o škodné události částečně vyplnit a ve spise není důkaz, který by potvrzoval, že obviněný skutečně převzal oznámení pojišťovny o likvidaci pojistné události o výši náhrady škody ze dne 7. 7. 2004. Obviněný přitom opakovaně v průběhu hlavního líčení na svoji obhajobu namítal, že hlášení o škodné události nevyplňoval ani nepodepsal a navrhoval k tomu opatření znaleckého posudku. Přestože se za stavu důkazní nouze jednalo o návrh, který mohl významně přispět k objasnění věci, soud I. stupně jej zamítl. Stejně postupoval i soud odvolací, kde obviněný navíc namítal i nedoručení oznámení pojišťovny ze dne 7. 7. 2004, ač vedle znaleckého posudku z oboru písmoznalectví (specializace ruční písmo), mohlo i prověření této otázky významně přispět k objasnění věci. Případně i výpověď likvidátora pojistné události M. B.

Pokud tedy odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné a potvrdil tak rozsudek soud I. stupně o vině trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu a náhradě škody, učinil tak za situace, kdy mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku existuje extrémní rozpor. Rozhodnutí soudů obou stupňů tak spočívají na nesprávném právním posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a svým postupem porušily základní právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

V průběhu dalšího řízení soud I. stupně především jednoznačně objasní, zda je obviněný osobou, která vyplnila a podepsala jako poškozený hlášení o škodné události (oznámení nehody k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) i zápis o poškození vozidla a zda tak při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje ve smyslu § 250a odst. 1 tr. zák. V případě, že by tato jeho obhajoba nebyla vyvrácena, bude nutné zjistit, zda mu alespoň bylo doručeno oznámení o likvidaci pojistné události ze dne 7. 7. 2004. Podle výsledků doplněného dokazování, a to i výslechem likvidátora pojišťovny M. B., resp. dalších důkazů, jejichž nutnost ve věci vyplyne, rozhodne, zda a jakého trestného činu se obviněný dopustil, zda jednal jako pachatel či spolupachatel s jinou osobou nebo jako účastník na trestném činu jiného hlavního pachatele, případně že obviněný nespáchal žádný trestný čin.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš