7 Tdo 71/2009
Datum rozhodnutí: 04.02.2009
Dotčené předpisy: § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák.




7 Tdo 71/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 2. 2009 o dovolání obviněného T. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 8 To 103/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn 1 T 4/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 1 T 4/2008, byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a jeden z poškozených proti výroku podle § 229 odst. 1 tr. ř., bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 8 To 103/2008. Z podnětu odvolání poškozeného byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok podle § 229 odst. 1 tr. ř. s tím, že podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto dovolacího důvodu vytkl, že skutek byl chybně posouzen jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Namítl nedostatek subjektivní stránky tohoto trestného činu, tj. úmyslné zavinění ve vztahu ke smrtelnému následku. Vyjádřil názor, že skutek měl být správně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li uvedený čin na osobě mladší než patnáct let.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, způsobí-li uvedeným činem smrt.

Společným znakem obou trestných činů je smrtelný následek. Rozdíl mezi oběma trestnými činy spočívá ve formě zavinění, která se ke smrtelnému následku vztahuje. U trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. úmysl pachatele směřuje ke způsobení smrtelného následku. U trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. úmysl pachatele směřuje ke způsobení těžké újmy na zdraví, způsobení smrtelného následku tu je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a proto se k němu se zřetelem k ustanovení § 6 písm. a) tr. zák. vztahuje jen nedbalost pachatele.

Jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný dne 5. 8. 2007 v době mezi 13.30 hod. až 14.50 hod. v Ch. , Z. , okr. Ú. n. O., ve svém bytě po odchodu Ž. H. hlídal její nezletilou dceru M. H., kterou začal bít do oblasti hlavy, přitom byl minimálně srozuměn s tím, že poškozená může v důsledku útoku zemřít, neboť jí zasadil opakované údery střední až velkou intenzitou z různých směrů, a to zprava, zleva, shora a zezadu, především na obě spánkotemenní krajiny, vrchol lebky, týlní krajinu a do oblasti obličeje, z toho nejméně tři údery byly vedeny velkou silou, svým jednáním způsobil poškozené krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a pod měkké pleny mozkové, poškozená v důsledku tohoto útoku upadla do bezvědomí, po návratu Ž. H. obviněný společně s ní odvezl poškozenou do nemocnice ve V. M. , aniž lékařům sdělil možnou příčinu bezvědomí poškozené, která byla okamžitě po zajištění základních životních funkcí převezena na dětskou kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde dne 10. 8. 2007 následkům způsobených poranění podlehla, přičemž smrt poškozené nebyla odvratitelná ani poskytnutím okamžité a následně dlouhodobé kvalifikované lékařské pomoci a péče na úrovni současné medicínské vědy s využitím všech dostupných a účinných prostředků.

Uvedený skutkový stav evidentně naplňuje zákonné znaky trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., a to i z hlediska namítané subjektivní stránky. Úmysl obviněného usmrtit poškozenou soudy přesvědčivě dovodily ze zjištění týkajících se povahy, rozsahu a závažnosti zranění poškozené a z toho, že tato zranění byla soustředěna do oblasti její hlavy. Z těchto zjištění je jasné, že poškozená byla vzhledem ke svému věku necelých dvou let a z toho vyplývající bezbrannosti vystavena mimořádně razantnímu fyzickému útoku, který byl cíleně veden proti její hlavě, a že jiný mechanismus vzniku jejích zranění reálně nepřichází v úvahu. O tom, že pachatelem útoku byl obviněný, svědčí zjištění, že poškozená byla při odchodu své matky z bytu v naprostém pořádku a že po celou dobu nepřítomnosti matky byl obviněný v bytě s poškozenou sám. Obviněný ostatně ani nepředložil žádnou jinou alternativu vysvětlení vzniku zranění poškozené. Obviněný je osobou s běžnou životní zkušeností a s rozumovou vyspělostí, která je hodnocena jako lehce nadprůměrná. Je tudíž patrno, že i ze subjektivního hlediska obviněného byl snadno předvídatelný smrtelný následek vyplývající z toho, že lebka malého dítěte, jemuž nejsou ještě ani dva roky, nemůže odolat fyzickému útoku spočívajícímu v opakovaných silných úderech. Se závěrem soudů o úmyslném zavinění obviněného je slučitelná i namítaná okolnost, že po činu zajistil poškozené lékařskou péči. Význam součinnosti obviněného na dopravení poškozené do nemocnice nelze v jeho prospěch přeceňovat, neboť obviněný takto nejednal z vlastního popudu, ale až po příchodu matky, která poškozenou našla v bezvědomí ležet ve vaně, a navíc obviněný lékařům neposkytl žádnou informaci umožňující okamžité určení příčiny bezvědomí poškozené. Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného nijak nekoliduje ani s další namítanou okolností, totiž s tím, že obviněný nikdy neměl problémy s chováním vůči dětem, že po rozvodu mu byl jeho nezletilý syn dokonce svěřen do výchovy a že dobrý vztah měl i k poškozené. V tomto ohledu je významné zjištění, že obviněný je osobou s egocentristickými, impulzivními až explozivními rysy a se sklonem k afektivním výbuchům a agresi. K tomu přistupuje zjištění, že činu předcházely neshody obviněného s matkou poškozené, včetně hádky právě kvůli poškozené, což vyvrcholilo konstatováním matky poškozené, že se od obviněného odstěhují. Za této situace se útok obviněného proti poškozené, byť k němu došlo z nejasné konkrétní příčiny, nejeví nikterak nereálně.

Nejvyšší soud nenalezl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném rozsudku cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec