7 Tdo 701/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 701/2003



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2003 o dovolání obviněného L. N., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 4 To 59/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 110/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 4 To 59/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 3 T 110/2002. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázal na důvod dovolání stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vytkl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, avšak v dovolání citoval nepřesně § 265b písm. g). Navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci nebo aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takto vymezený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, avšak míněno toho skutku, jak ho zjistil soud. Není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů apod. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu znamená jeho nesprávné hmotně právní posouzení. Hmotně právním posouzením je ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Naproti tomu vytýkat soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů znamená namítat rozpor rozhodnutí soudu s ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř., to znamená s procesními ustanoveními trestního řádu, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Takové námitky do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. To znamená, že s tímto dovolacím důvodem korespondují jen p r á v n í námitky ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, nikoli však s k u t k o v é námitky směřující ke změně skutkových zjištění soudu.

V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným dvěma skutky, z nichž jeden byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a druhý byl posouzen jednak jako další trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a jednak jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by skutkový stav zjištěný soudy byl chybně kvalifikován, že by některý ze znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyl naplněn skutkovými okolnostmi zjištěnými soudy apod. Takto zaměřené námitky by byly v intencích zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil své dovolání v celém rozsahu na polemice se skutkovými zjištěními soudů. Ve vztahu k výroku o vině prvním trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. namítl, že neproběhlo vše tak, jak vypověděli svědci a poškozená . Ve vtahu k výroku o vině druhým trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. namítl, že fyzické napadení nebylo motivováno tím, aby od poškozené získal nějaké peníze , dále že jí nohy nepodrazil, netloukl jí hlavou o lavičku a dal jí pouze dvě facky, protože neodpověděla podle jeho představ . V obou případech se tím obviněný snažil zpochybnit skutková zjištění soudů. Obviněný tedy pojal své dovolání tak, že primárně sledoval to, aby dosáhl změny skutkových zjištění soudů, a teprve v návaznosti na to se domáhal i jiného hmotně právního posouzení věci. Dovolání založené na takových námitkách však neodpovídá zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i o té části dovolání, v níž obviněný namítl, že uložený trest je příliš tvrdý . Výrok o trestu není možné napadat z toho důvodu, že trest není přiměřený hlediskům stanoveným v § 31 odst. 1 tr. zák. nebo účelu trestu podle § 23 odst. 1 tr. zák. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení takového druhu trestu, který není přípustný, nebo uložení přípustného druhu trestu mimo trestní sazbu. To ovšem obviněný v dovolání nenamítal a nepřicházelo to ani v úvahu, protože podle § 235 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok (v rámci zákonné trestní sazby stanovené bez dolní hranice až na tři léta).

Ačkoli obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky, které tento ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec