7 Tdo 699/2011
Datum rozhodnutí: 16.06.2011
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1, 2 tr. zák.



7 Tdo 699/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. června 2011 o dovolání obviněného T. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 5 To 512/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 69/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. 102 T 69/2010, byl obviněný T. B. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl zařazen pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému S. D. škodu ve výši 87.355,- Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 9 T 86/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 3 To 641/2009, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 5 To 512/2010, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 5 To 512/2010, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že odvolací soud nepřipojil insolvenční spis Krajského soudu v Ostravě týkající se poškozeného S. D. Rovněž vytkl odvolacímu soudu, že nezkoumal ani spis rozhodce a že ve spisu je založena pouze kopie rozhodčího nálezu. Obviněný poukázal také na ustanovení § 104 odst. 1, 3 insolvenčního zákona s tím, že dlužník uváděl zjevně nepravdivé údaje, protože podle uvedeného ustanovení měl poškozený povinnost uvést, zda některou z pohledávek popírá co do důvodu a výše. Obviněný dodal, že doposud nebyl zrušen rozhodčí nález, který byl údajně neoprávněně vydán. Je přesvědčen, že výpověď poškozeného je nepravdivá, navíc se rozchází s výpovědí jeho otce. Obviněný tvrdí, že poškozenému S. D. půjčil částku 150 000,- Kč a že mu poškozený podepsal směnku na tuto částku a nikoliv blankosměnku, jak sám tvrdí. Obviněný spatřuje pochybení také v tom, že nebyl vyslechnut svědek M. N., který by se mohl vyjádřit k evidenci smluv. Pouze okrajově uvádí, že celá záležitost měla být řešena obchodněprávní cestou a nikoli cestou trestního práva. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu obviněný uvedl, že byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že odvolací soud nepřezkoumal napadené rozhodnutí po věcné stránce a zamítl opravný prostředek, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 5 To 512/2010, a rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. 102 T 69/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné pobočka v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce k dovolání uvedl, že námitky dovolatele jsou založeny na skutkovém tvrzení, že skutečně půjčil poškozenému S. D. peníze a že poškozený podepsal nikoli blankosměnku, ale vyplněnou směnku na částku 150.000,- Kč. Pokud obviněný poukázal na chování poškozeného v rozhodčím řízení a v řízení exekučním, kde poškozený nevyužil na svoji obranu prostředků daných mu civilním právem, zmínil tyto skutečnosti pouze v souvislosti se snahou zpochybnit tvrzení tohoto svědka uplatněná v trestním řízení. Jediným zákonným ustanovením, které podatel zmiňuje, je ust. § 104 odst. 1, 3 insolvenčního zákona. Toto ustanovení ovšem upravuje povinnosti dlužníka při podání insolvenčního návrhu a nijak se netýká podstaty věci, tj. zda jednání dovolatele v souvislosti s podpisem směnky poškozeným a podáním návrhu na vydání rozhodčího směnečného nálezu mělo podvodný charakter. Odkazem na tento právní předpis se obviněný snaží zpochybnit věrohodnost výpovědi poškozeného, který měl podle obviněného uvádět rozdílná tvrzení v řízení trestním a v řízení insolvenčním. Rovněž další námitky dovolatele, kterými provádí vlastní hodnocení některých svědeckých výpovědí a vytýká neprovedení některých důkazů, jsou vyloženě skutkového charakteru. Dovolací námitky obviněného T. B. jsou proto primárně skutkového charakteru a neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.

Vzhledem k tomu, že obviněný neuplatnil žádné námitky, které by byly relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemůže relevantně uplatňovat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že ve skutečnosti půjčil poškozenému S. D. peníze a že ten údajně podepsal nikoli bianco směnku, ale směnku vyplněnou na částku 150.000,- Kč. Stejně tak se nelze v dovolání zabývat námitkou, že poškozený s poukazem na ustanovení § 104 odst. 1, 3 insolvenčního zákona zjevně uváděl v řízení nepravdivé údaje a že nebyl vyslechnut svědek M. N. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán.

V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v obou jeho alternativách. Nejvyšší soud neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., navíc odvolací soud rozhodoval o opravném prostředku podle § 254 odst. 1, 3 tr. ř. Z těchto důvodů nebyl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. června 2011

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek