7 Tdo 681/2009
Datum rozhodnutí: 22.07.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 681/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. července 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 3 To 663/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 101/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací, poté co z podnětu odvolání obviněného F. V. a státního zástupce v neprospěch obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 7 T 101/2007 v celém rozsahu, uznal jej vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Za to jej odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 1 rok, se zařazením do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce spojené s uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti, a to na dobu 4 roky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že se nepodařilo prokázat, že by si přisvojil částku odpovídající zjištěnému schodku a nejistá je i samotná výše schodku. Nepřímým důkazem o existenci jeho úmyslu poškodit společnost E., by bylo zjištění, jak a na co mohl získané peněžní prostředky použít a prověřením jeho příjmů a výdajů zjistit, zda jeho příjmy nebyly viditelně vyšší než jeho výdaje. Soud se ale vůbec nezaměřil na zjišťování jeho úmyslu poškodit společnost E. a návrhu na znalecký posudek ohledně celého účetnictví poškozené společnosti nebylo soudem vyhověno.

Obviněný také namítá, že v průběhu celého řízení nebyly zjišťovány ani objektivní podmínky a možnosti plnění dohody o hmotné odpovědnosti z jeho strany, což považuje za potřebné pro odlišení jeho pracovně právní odpovědnosti od trestní. Domnívá se, že jeho jednání je sice porušením práva, ale toliko pracovního, ale není trestným činem. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný námitku o tom, že jeho jednání není trestným činem, však nepodepřel takovou argumentací, aby odpovídala deklarovanému důvodu dovolání. Dovolací přezkum nemůže založit ani jeho námitka ohledně podmínek dodržování uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti, neboť nenamítá, že s hodnotami, za které odpovídal, nemohl disponovat a nemohl tak naplnit znak svěření cizí věci ve smyslu trestného činu podle § 248 tr. zák. Námitka o neprokázání úmyslu je pak skutkové povahy, protože je založena na absenci dokazování prověřením jeho příjmů a výdajů v daném období. Navíc tato námitka se vztahuje pouze k možné motivaci jeho jednání, a proto není z hlediska jeho úmyslného jednání rozhodující. S právním posouzením skutku pak nesouvisí ani úvahy obviněného o okamžiku zjištění schodku o míře důslednosti poškozené společnosti při ověřování jejího hospodaření, přičemž také přehlíží, že právě chybným vykazováním přijatých tržeb v pokladní knize, resp. nevykazováním takových příjmů, právě on takové ověření zmařil. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z výše citovaného dovolání obviněného je ale zřejmé, že jeho námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obviněný sice uplatnil jednu obecně hmotně právní námitku, že jeho jednání není trestným činem, ale založil ji pouze na úvaze, že porušil pouze pracovní právo, ale nikoli trestní. Samotné porušení ustanovení zákoníku práce však v žádném případě nevylučuje trestní odpovědnost pachatele za jednání, které byť je spácháno v souvislosti s pracovně právními povinnostmi, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Ve vztahu k popisu jednání obviněného uvedeného v rozsudku krajského soudu, a které (stručně uvedeno) spočívalo v tom, že si jako zaměstnanec společnosti E., spol. s r. o., a vedoucí provozu v P. H. d. v R., v období od 1. 4. do 9. 10. 2006 ponechal pro svou osobní potřebu část svěřených finančních prostředků ve výši 475.800,50 Kč, však obviněný z hlediska právního posouzení tohoto skutku jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. nic nenamítá. Domáhá se v podstatě jen doplnění dokazování ohledně možného použití těchto finančních prostředků, prověření jeho příjmů a výdajů, jakož i zjištění podmínek pro plnění dohody o hmotné odpovědnosti. Zpochybňuje také skutkové zjištění o výši schodku a soudům vytýká, že neprovedly znalecký posudek celého účetnictví poškozené společnosti.

Protože obviněný neuvedl žádnou hmotně právní námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš