7 Tdo 681/2007
Datum rozhodnutí: 20.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 681/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. W., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 13 To 253/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 147/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 T 147/2004, byl obviněný T. W. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 19 měsíců. Výkon uloženého trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 a ½ roku a bylo mu uloženo, aby v jejím průběhu podle svých sil nahradil trestným činem způsobenou škodu.

Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že den 4. 7. 2001 dovezl přes hraniční přechod na jméno L. P., osobní motorové vozidlo zn. Mercedes Benz CL 600 a úmyslně v následném celním řízení na Celním úřadu, prostřednictvím něho předložil falešnou fakturu k nákupu vozidla s uvedenou kupní hodnotou ve výši 10.400 DM s úmyslem, aby byla daň z přidané hodnoty vyměřena z této částky, k čemuž nedošlo, neboť celní rada stanovila celní hodnotu vozidla srovnávací metodou podle § 72 celního zákona a DPH vypočetl na 80.300,- Kč, která byla ve skutečnosti následně zaplacena, následnou verifikací o původu zboží bylo zjištěno, že faktura, kupní smlouva na vozidlo a prohlášení o původu zboží jsou falzifikáty, neboť ve skutečnosti bylo vozidlo podle originální faktury zakoupeno za částku 169.000 DM a DPH bylo dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 4. 2003 zvýšeno o 564.512,- Kč, přičemž celní hodnota vozidla byla nejméně 2.690.000,- Kč a 22 % DPH tak činila celkem nejméně 591.800, Kč, pokud by byla DPH vypočtena z částky 10.400 DM, činila by daň 39.674,- Kč, čímž by byla způsobena škoda ve výši 552.126,- Kč.

Obviněný podal proti citovanému rozsudku odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 13 To 253/2006, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Odvolací soud ve věci rozhodoval již podruhé, když původní rozsudek soudu I. stupně ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 3 T 147/2004, k odvolání obviněného zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, usnesením ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 13 To 234/2005. Důvodem tohoto zrušení byla zejména nutnost dalšího objasnění věci výslechem svědků a řádné zjištění hodnoty předmětného vozidla.

Proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že přes obsah tzv. skutkové věty je zřejmé, že on předmětné motorové vozidlo nedovezl, nepředložil prostřednictvím svědka P. falešnou fakturu k nákupu tohoto vozidla, natož aby bylo prokázáno, že měl jakýkoliv úmysl k snížení částky DPH. Za podstatné považuje, že nebyla spolehlivě zjištěna ani škoda, která měla daným jednáním vzniknout, natož aby byla důkazně podložena škoda značná, dokazování bylo pouze formální a soudy neměly skutečný zájem vypořádat se s touto otázkou. Znalecký posudek byl v tomto směru, k stanovení celní hodnoty vozidla, vyhotoven pouze formálně. Vzhledem k odborné erudici znalce celní hodnota nemohla být řádně stanovena a i z vyjádření znalce vyplývá, že neměl možnost si vozidlo prohlédnout, vycházel z neúplných a nedostatečných údajů ve spise a z jediné, velmi nekvalitní fotografie vozidla. Znalec tak potvrdil, že neměl dostatečné podklady o technickém stavu vozidla a zejména pokud by motor byl výrazněji poškozen, o čemž svědčí informace ve spise, mohla by se hodnota vozu snížit např. i o 100.000,- Kč. Za zpochybněný považuje i způsob a rozsah poškození vozidla, jak jej stanovil celník, což znalec nemůže zhodnotit a jde přitom o stěžejní informaci. Zásadní pochybnosti o hodnotě vozidla obviněný dovozuje i ze znalcem použitého programu pro stanovení hodnoty vozidla k 4. 7. 2001, když v současné době nejsou data z tohoto systému a z daného období k dispozici, přičemž celními orgány byla podle pomůcek a na základě všech dostupných dokladů, nevýšena hodnota vozidla na částku 360.000,- Kč, oproti znalcem stanovené o 2.330.000,- Kč vyšší. Mohlo tak, vzhledem k technickému stavu vozidla, dojít k výraznému snížení jeho hodnoty, což celní úředníci na místě zhodnotili, ale znalec pro toto nemohl mít v současné době podklady a v případě závažnější poruchy motoru, mohl dojít dokonce i k závěru o skutečné hodnotě vozidla dokonce nižší, než v rozsahu celního navýšení. Pak by se nikdo nedopustil ani pokusu předmětného trestného činu, nemluvě o jeho kvalifikované podobě.

Obviněný dále polemizuje s obsahem výpovědí svědka P., porovnává je s jeho vyjádřeními v protokole o celním řízení s tím, že tento svědek uvádí rozporné a protichůdné informace a má zřejmý motiv převést trestní odpovědnost na jinou osobu. Shledává tak rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a použitou právní kvalifikací, a to i ohledně průkaznosti obžalobou tvrzeného jeho jednání po stránce objektivní a subjektivní. Úmyslně, že se žádného jednání ve směru zkrácení povinné platby nedopustil ani neúčastnil a nebylo ani prokázáno zda vznikla škoda, natož ve značném rozsahu. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby, případně aby po zrušení usnesení odvolacího soudu bylo tomuto přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil pouze námitky týkající se fakticky vadné aplikace procesních zásad podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když polemizuje s hodnocením důkazů provedených soudy, konkrétně výpovědí svědka P. a znaleckého posudku a dovolacímu soudu předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje, což je v rozporu s hmotně právním charakterem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právo na spravedlivý proces, jehož se obviněný domáhá, že nelze vykládat jako garanci úspěchu v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající jeho představám, ale je to pouze právo na spravedlivé soudní řízení. Ve věci státní zástupce neshledal ani extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů a proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z výše citovaného obsahu dovolání obviněného je ale zřejmé, že jeho konkrétní námitky se neopírají o skutkový stav zjištěný soudem I. stupně a potvrzený soudem odvolacím, a nesměřují proti hmotně právnímu posouzení takto zjištěného skutkového stavu, ale jsou zaměřeny proti skutkovým zjištěním soudů, která obviněný zpochybňuje, důkazy považuje za zpochybnitelné a nedostatečné k prokázání jeho viny. Vyplývá to jak z jeho hodnocení výpovědi a osoby svědka P., u nějž poukazuje na snahu převést trestní odpovědnost na jinou osobu, tj. v daném případě na obviněného, ale také z jeho námitek proti znaleckému posudku, kterými se snaží zpochybnit skutkový závěr soudů o celní hodnotě předmětného vozidla, výši způsobené škody a až následně také právní posouzení jeho jednání soudy. V rozporu s popisem skutku ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně obviněný namítá, že se žádného jednání ve směru zkrácení povinné platby úmyslně nedopustil ani neúčastnil, čímž přímo popírá skutkové zjištění soudů, že to byl právě on, kdo na jméno L. P. dovezl předmětné vozidlo, že to byl také on, kdo prostřednictvím této osoby úmyslně v celním řízení předložil falešnou fakturu k nákupu vozidla, a to s úmyslem, aby DPH byla vyměřena z této falešné kupní hodnoty, když dodatečně bylo zjištěno, že faktura, kupní smlouva i prohlášení o původu zboží jsou falzifikáty a celní hodnota vozidla byla ve skutečnosti podstatně vyšší. Obviněný přitom nebyl schopen sám uvést konkrétní okolnosti na svoji obhajobu, naopak odmítl k věci vypovídat a jeho obhajoba je založena toliko na zpochybňování důkazů, které byly ve věci opatřeny a provedeny.

Poukazuje-li obviněný na údajný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a použitou právní kvalifikaci, zcela evidentně se tak jedná o rozpor se skutkovými zjištěními nikoli soudu, ale samotného obviněného, která si vytvořil na základě svého hodnocení provedených důkazů. Naopak z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je zřejmé, že se tento soud velmi pečlivě zabýval při hodnocení výpovědí jednotlivých svědků i rozpory v jejich výpovědích a dospěl k logickému závěru o pravdivosti výpovědi svědka P., že vše dělal na žádost obviněného. Nejen svědek P., ale také svědci G., B. a T. pak usvědčují obviněného, že právě on byl dovozcem předmětného vozidla.

Rovněž námitky obviněného proti znaleckému posudku jsou pouze skutkovými námitkami, jimiž se obviněný snaží snížit důkazní hodnotu tohoto posudku a následně tak zpochybnit závěr soudů o výši zkrácení daně a způsobené škodě. Takovéto námitky rovněž nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu v rámci uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani proti jinému hmotně právnímu posouzení. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a z obsahu posudku je přitom zřejmé, že znalec naopak vycházel z dostupných ale dostatečných podkladů, které hodnotil výrazně ve prospěch obviněného (včetně deklarovaného poškození podle celního záznamu) při stanovení ceny vozidla. Obviněným hypoteticky namítaná závažnější porucha motoru je v rozporu také s protokolem o prohlídce vozidla na hranicích, který zpracovával celník i podle údajů deklaranta a obviněný byl tak osobně přítomen. Účelovost tohoto tvrzení pak vyplývá i z časového sledu od koupi vozidla neztotožněnou osobou dne 29. 6. 2001 za 169.000 DM, přes jeho dovoz obviněným již dne 4. 7. 2001 s falešnou fakturou o jeho zakoupení za 10.400 DM, udělením osvědčení o technické způsobilosti vozidla dne 8. 8. 2001, až po jeho prodej dne 22. 8. 2001 přes autobazar za 4.400.000,- Kč, kde bylo vozidlo v podstatě v bezvadném technickém stavu s původními díly předáno dne 15. 8. 2001 (viz č. l. 102). Nejvyšší soud tak neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jak se toho domáhá obviněný.

Nejvyšší soud tak zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání námitky, které neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, protože mají výhradně skutkový charakter. Těmito námitkami se obviněný snaží dosáhnout změny skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně a potvrzených soudem odvolacím, přičemž těmito námitkami se řádně zabývaly již tyto soudy, a to opakovaně, když původní rozsudek soudu I. stupně byl k odvolání obviněného zrušen. Opakováním svých námitek také v dovolání, obviněný v podstatě staví Nejvyšší soud do role soudu odvolacího a dovolání mylně považuje za další odvolání. Nic na tom nemůže změnit ani jeho tvrzení v dovolání, že si je vědom, že Nejvyšší soud není oprávněn k dalšímu zkoumání a hodnocení správnosti a úplnosti zjištění skutkového stavu, když vzápětí odkazuje v plné míře na odůvodnění odvolání, namítá nedostatek nezpochybnitelných důkazů a navrhuje aby byl zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že spáchal daný skutek. Proto bylo dovolání posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš