7 Tdo 678/2011
Datum rozhodnutí: 08.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 678/2011-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. června 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné S. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 9 To 477/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 30/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 30 T 30/2010, byla obviněná uznána vinnou trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona a křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona. Podle § 248 odst. 3 a § 35 odst. 1 tr. zákona byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona k trestu zákazu činnosti (výkon povolání s hmotnou odpovědností a nakládání s finančními prostředky) na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena také povinnost nahradit poškozené společnosti A + S, s. r. o. škodu ve výši 2.021.718,- Kč s úrokem z prodlení, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená obchodní společnost odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

K odvolání obviněné Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 9 To 477/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení sám rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 248 odst. 3 a § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s dozorem.

Rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná řádně a včas podaným dovoláním, ve kterému uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně sice namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku, konkrétně ale soudům vytýká, že nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a nevytvořily si tak spolehlivý podklad pro své rozhodnutí, když skutkový stav nebyl zjištěn bez pochybností. Soud I. stupně, že se také nevypořádal s některými důkazy, jak mu ukládá ustanovení § 125 tr. ř.

Ve věci shledává extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu . Přitom poukázala na to, že na benzínové čerpací stanici docházelo k nepravidelným výběrům hotovosti, a tyto částky nebyly nikde evidovány a dokladovány, takže za této situace jí zaměstnavatelem nebyly vytvořeny náležité podmínky, aby mohla nakládat se svěřenými hodnotami. Podle § 256 odst. 4 zákoníku práce se přitom zaměstnanec zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinností zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Samotný svědek S. Z. nevěděl kolik peněz na hotovosti si v posuzovaném období vybral, vklad hotovosti do banky někdy prováděly i třetí osoby a není proto možné, aby u něj bylo prokázáno úmyslné jednání spočívající ve zpronevěření svěřených peněžních prostředků, když není prokázáno jaká finanční částka byla S. Z., a dalšími osobami vybrána a zda byla celá vybraná částka vrácena. Namítá také, že na pracovišti nebyly řádně prováděny inventarizace, ač podle § 254 odst. 1 zákoníku práce to je nutné. Poškozený předložil pouze jednu inventarizaci a dle něj měly být veškeré inventarizace z roku 2008 ke konci roku skartovány. Nesoulad obviněná namítá i ve vztahu k výši škody, která není zcela patrná ani z odborného posouzení, kdy poukazuje na rozdíly mezi tržbou a částkou složenou do banky, jak jsou uvedeny v trestním oznámení a v odborném posouzení. Z výslechu znalce vyplynulo, že ztráta společnosti se musela projevit již v roce 2008, ale není zřejmé zda ztráta byla již v tomto roce vedena v účetnictví, nebo až v roce 2009, a není tak zřejmé, zda ke konci roku 2008 byly vyrovnány veškeré výběry S. Z. a ostatních osob a proč zaměstnavatel daný problém neřešil dříve.

Obviněná poukázala také na rozpory ve výpovědích svědků při sepisování uznání dluhu, kdy nedošlo k přepočítání chybějící částky z trezoru a policie ani nezajistila jednotlivé doklady a listiny již dne 27. 3. 2009. Obviněná proto shledává pochybnosti, zda se vůbec stal skutek pro který je stíhána, soudy neprovedly veškeré důkazy, nezohlednily všechny skutečnosti, a nezabývaly se zjevnými rozpory mezi některými důkazy, čímž porušily základní zásadu, že v případě důvodných pochybností je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. V závěru dovolání obviněná uvedla, že se trestné činnosti nedopustila a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a zprostil ji obžaloby, nebo soudu I. stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněná sama zaslala Nejvyššímu soudu vlastní doplnění dovolání , ve kterém se kriticky vyjádřila k postupu Policie ČR na místě činu a přiložila své prohlášení k odvolání , které předložila odvolacímu soudu při veřejném zasedání. Toto její prohlášení ale odvolací soud neakceptoval a ani jej nepřečetl. Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Z obsahu dovolání vyplývá, že námitky směřují především proti výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona (výrok od 1) , když ohledně trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona nic konkrétního nenamítá s výjimkou obecného poukazu na určité rozpory ve svědeckých výpovědích .

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona se obviněná dopustila tím (stručně uvedeno), že v době od 1. 5. 2008 do 27. 3. 2009 jako zaměstnankyně benzínové čerpací stanice A + S, s. r. o. ve funkci provozní s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti, v rozporu se svými pracovními povinnostmi a v úmyslu opatřit si neoprávněný majetkový prospěch, postupně neodvedla ze svěřených tržeb celkovou částku ve výši nejméně 2.021.718,- Kč a ponechala si ji pro svoji potřebu, čímž způsobila společnosti A + S, s. r. o., škodu v této výši.

Obviněná uplatnila v dovolání důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z jejich konkrétních námitek, že soud nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nevypořádal se s některými důkazy a nebyl tak zjištěn skutkový stav o němž nejsou skutkové pochybnosti, je ale zřejmé, že tyto nesměřují proti právnímu posouzení skutku uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Nelze je tak podřadit pod uplatněný důvod dovolání, protože jde nikoliv o hmotně právní, ale čistě skutkové námitky, které naopak popírají správnost skutkových zjištění soudu I. stupně, potvrzených soudem odvolacím. Toho si je obviněná ostatně vědoma, když v souvislosti s nesprávným hodnocením důkazů a nesprávným zjištěním skutkového stavu, namítá existenci extrémního rozporu mezi některými důkazy a skutkovými závěry soudu I. stupně. Nejvyšší soud ale existenci tohoto rozporu neshledal.

Podstata námitek obviněné spočívá v tvrzení, že se nedopustila jednání uvedeného v bodě 1) výroku o vině, když výběry hotovosti z tržeb i jejích vklady do banky prováděly různé osoby, tyto výběry nebyly nikde oficiálně evidovány a nelze tak prokázat, jakou částku S. Z. a další osoby v hotovosti z tržeb vybrali a zda byla celá vybraná částka vrácena. Obviněná přitom již ve své první výpovědi v přípravném řízení dne 10. 8. 2009 spatřovala jediný důvod ztráty peněz v tom, že si peníze z tržeb vybírala rodina S. Z.

Nejvyšší soud předně plně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, když odvolací soud mimo několika obecných frází v odůvodnění svého rozhodnutí v tomto směru nic konkrétního k odvolacím námitkách obviněné neuvedl. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku mj. také konkrétně poukázal na rozpory ve výpovědích obviněné, které neuvěřil a naopak za věrohodnou považoval výpověď svědka S. Z., která je v souladu s dalšími důkazy, a to ohledně celého jednání, jímž byla uznána vinnou.

Pokud obviněná namítá, že svědkem S. Z. byly prováděny výběry hotovosti z tržeb, které nebyly nikde oficiálně evidovány , je třeba uvést, že bylo především věcí samotné obviněné jako provozní benzínové čerpací stanice s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti (odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat - § 252 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce), aby si počínal tak, aby ke schodku na hotovosti nemohlo dojít. Z výpovědi svědka S. Z. je přitom zřejmé, že to byla právě obviněná, která přestala výběry hotovosti jím samotným, nebo jím pověřenými dalšími osobami, zapisovat do sešitu (tzv. tržba) a začala vydávat pokladní výdajové doklady, které se při vrácení peněz zpět do tržby zničily. I když obviněná tuto okolnost popřela, soud I. stupně se s její obhajobou neztotožnil (viz str. 8-9 rozsudku). K obhajobě obviněné uplatněné již v přípravném řízení, že si předání peněz psala pouze na papír, který měla v šanonu v kanceláři a kde si napsala kdo a kdy si jakou částku vyzvedl, aniž by ji to potvrdil, soud I. stupně správně uvedl, že nebylo nic jednoduššího, než hned na počátku šanon předat Polici ČR. Obviněná ale naopak podepsala uznání dluhu. Pokud přitom v dovolání namítá, že nebyly ani řádně prováděné inventarizace, které je nutné provádět podle § 254 odst. 1 zákoníku práce, tak z tohoto ustanovení zákona vyplývá, že inventarizace se mj. provádí při uzavření dohody o odpovědnosti (za schodek na svěřených hodnotách), při jejím zániku a při skončení pracovního poměru. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy obviněná již v přípravném řízení (č. l. 68 tr. spisu) uvedla, že inventura proběhla v červenci 2008 když odcházela p. M., od které od 1. 8. 2008 převzala veškerou agendu a za její činnosti bylo inventur moc . Obviněná se tak svými námitkami v dovolání dostává do rozporu se svojí výpovědí.

Vzhledem k uvedenému neshledal Nejvyšší soud ve věci existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudu I. stupně, s kterými plně korespoduje i zjištění o vysokých výdajích obviněné v rozhodném období. Obviněná tak byla správně uznána vinnou trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona i křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona, když skutková zjištění uvedená ve výroku o vině mají spolehlivý podklad v provedených důkazech.

K námitkám obviněné o nedodržení povinnosti zaměstnavatele ohledně vytvořených náležitých podmínek pro zaměstnance k nakládání se svěřenými hodnotami Nejvyšší soud uvádí, že se s nimi nelze ztotožnit, protože obviněná jako jediná měla možnost vybírat peníze z trezoru, sama také potvrdila, že se nikdy nestalo, že by se peníze z trezoru nebo z tržeb ztratily (č. l. 70 tr. spisu), a jak správně uvedl soud I. stupně, nikdy si na pracovní podmínky nestěžovala. Naopak se stížnosti objevily na obviněnou, když opožděně prováděla odvody peněz do banky.

Protože námitky obviněné pro svoji výlučně skutkovou povahu nespadaly pod uplatněný důvod dovolání, a Nejvyšší soud ve věci neshledal namítaný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2011 Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš