7 Tdo 671/2007
Datum rozhodnutí: 20.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 671/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. června 2007 o dovolání obviněného V. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 4 To 20/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 4/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 6 T 4/2003, byl obviněný V. Z. společně s dalšími obviněnými uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný V. Z. podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 40 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka podle § 26a tr. zák. V rámci tohoto dohledu mu byla uložena povinnost, aby spolupracoval s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví na základě jeho probačního dohledu, dostavoval se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které mu stanoví, informoval jej o svém pobytu, zaměstnání a o jiných důležitých okolnostech pro výkon dohledu určených probačním úředníkem a umožnil mu vstup do obydlí, ve kterém se zdržuje.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. Z. společně s dalšími obviněnými odvolání proti výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 4 To 20/2005, podle § 258 odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného V. Z. z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. Z. společně s dalšími devíti obviněnými uznal vinným pokusem trestného činu zastření původu věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 251a odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 557/1991 Sb. a odsoudil jej podle § 251a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 4 To 20/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a je zatížen tím, že věc byla posouzena po přehodnocení zjištěného skutkového stavu, a to bez souvislosti s dalšími skutečnostmi v logické návaznosti na závěry vyplývající z veškerých provedených důkazů v souhrnu . Odvolací soud věc údajně nesprávně posoudil, když vyšel pouze z hodnocení části skutkových zjištění nemajících oporu v provedeném dokazování. Dále obviněný uvedl, že ani nevěděl s jakým záměrem je účet zřizován a k čemu má sloužit, což podle něj vyplývá z výpovědí spoluobviněných. Tyto výpovědi ohledně uskutečnitelnosti finanční transakce jsou rozporuplné, a proto k závěru o jeho vině nelze dospět pouze z výpovědi obviněného P. Š., která je podle něj pouze obhajobou tohoto obviněného. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 4 To 20/2005, a aby jej zprostil obžaloby, popřípadě aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v dovolání neuvedl žádnou námitku, kterou by namítal nesoulad mezi tzv. skutkovou a tzv. právní větou rozsudku nebo jiné nesprávné právní posouzení. Námitky obviněného jsou z převážné části jen obecného a nekonkrétního charakteru, které směřují proti hodnocení důkazů. Výtky obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu jsou podle jejího názoru založeny na polemice s hodnocením důkazů, které bylo učiněno v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Podotkla, že soudy obou stupňů se zabývaly subjektivní stránkou trestného činu, když odvolací soud se plně ztotožnil se závěry a úvahami vyloženými na str. 34 rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný v dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu nebo prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného týkající se úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti, které obviněný vznášel jak v obecné rovině tak konkrétně proti hodnocení výpovědi obviněného P. Š. Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi přesvědčivě vypořádaly a logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění (viz. č. l. 4054, 4260 a 4263 spisu).

Obviněný se tedy ve svém dovolání pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí totiž skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002), neboť Nejvyšší soud je vázán vymezením a odůvodněním důvodu dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek