7 Tdo 67/2013
Datum rozhodnutí: 06.02.2013
Dotčené předpisy: § 196 odst. 1 tr. zákoník, § 196 odst. 3 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 67/2013-19

U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. února 2013 v Brně dovolání obviněného J. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 284/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 172/2011, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 11 T 172/2011, uznal obviněného J. R. (dále jen obviněný ) vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dva a půl roku.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 284/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek zjištěný soudy obou stupňů byl nesprávně právně kvalifikován jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Poukázal na to, že výpovědi svědkyň I. K. a P. K. jsou v rozporu s jeho výpovědí a jsou nevěrohodné. Dále namítl, že soudy obou stupňů nepřihlédly v předchozích řízeních k jeho tíživým osobním, sociálním a ekonomickým poměrům, neboť je osobou zvlášť těžce postiženou s potřebou průvodce a jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši cca 7.000,- Kč měsíčně, ze kterého hradí ubytování ve výši 5.400,- Kč měsíčně.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 284/2012, aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby v plném rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil prakticky shodné námitky jako v řízení o odvolání. Dovodil, že obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný právně relevantně namítl, že skutek zjištěný soudy obou stupňů byl nesprávně právně kvalifikován jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku.

Podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Podle § 196 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let, vydá-li činem uvedeným v § 196 odst. 1 tr. zákoníku nebo v § 196 odst. 2 tr. zákoníku oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu, který byl zjištěn v průběhu trestního stíhání obviněného a je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný v době od července 2009 do srpna 2010 vědomě ničím nepřispěl na výživu své dcery svědkyně P. K., nezajímal se o její výchovu a neprojevil zájem podílet se na její výživě ani jiným způsobem, ačkoliv byl podle § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, povinen přispívat na její výživu částkou 300,- Kč měsíčně, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. P 7/1996. Tato částka byla následně zvýšena rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 0 P 7/1996, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 20 Co 345/2011, na částku 1.700,- Kč měsíčně. V rozhodné době musela být dcera obviněného P. K. společně s její matkou I. K. doplácena do životního minima dávkami v hmotné nouzi, a to příspěvky na živobytí a byla tak obviněným vystavena nebezpečí nouze. Na výživném obviněný dluží nejméně částku ve výši 4.100,- Kč. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. R. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek