7 Tdo 67/2007
Datum rozhodnutí: 23.01.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 67/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. ledna 2007 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 13 To 12/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 197/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 3 T 197/2004, byl obviněný J. S. uznán vinným pod bodem I. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., pod bodem II. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a e) tr. zák., pod bodem III. trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pod bodem IV. trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu v obci Ostřešany, na dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby nahradil poškozené J. T. O. o. p., škodu ve výši 3.100,- Kč a poškozené A. D., škodu ve výši 400,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. T. O. o. p., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný spáchal trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a e) tr. zák. (bod II. rozsudku) tím, že dne 18. 8. 2004 kolem 12.00 hod. v P., v prodejně využil nepozornosti prodavačky a v nestřežený okamžik odcizil z regálu plynový revolver zn. ALFA 2, a plynový revolver zn. ALFA 2, čímž způsobil poškozenému M. T. škodu v celkové výši 6.200,- Kč, a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 1 T 154/2001, odsouzen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ukončený ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který nevykonal, a trest mu byl dne 30. 6. 2004 přeměněn na trest odnětí svobody.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 13 To 12/2006, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 13 To 12/2006, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zaměřil své námitky výhradně proti výroku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Ostatní výroky o vině dovoláním nenapadl.

Obviněný se ohradil především proti hodnocení výpovědi svědkyně I. P. v rámci rekognice. Podle obviněného soudy pochybily, když z její výpovědi učinily závěr, že obviněný je pachatelem uvedeného trestného činu, protože svědkyně si při jeho označení za pachatele nebyla zcela jista. Podle obviněného byly osoby účastnící se rekognice od něj zcela odlišné, a to jak věkem, tak i barvou kůže a vlasů. Dále obviněný soudům vytkl, že neprovedly důkaz předložením záznamového zařízení, které mělo být spuštěno v den spáchání trestného činu a že nevyslechly svědkyni A. B., přestože tyto důkazy navrhoval. Namítl, že soudy dospěly k nesprávnému závěru, že spáchal trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. na základě sporných důkazů, které stojí v extrémním nesouladu s realitou, protože je nesprávně hmotně posoudily v souvislosti s jinými důkazy .

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 13 To 12/2006, zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 3 T 197/2004, a zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích nebo Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání nejprve poukázala na to, že návrh obviněného obsažený v dovolání je zjevně vadný, protože pokud by bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jak obviněný navrhuje, musel by Nejvyšší soud přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí rovněž soudu prvého stupně a nikoli odvolacímu soudu, jak je uvedeno v dovolacím návrhu. K samotnému obsahu dovolání obviněného uvedla, že dovolání, ač je učiněno s odkazem na § 265b odst.1 písm. g) tr. ř., namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, a jeho obsah tak neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud především poznamenává, že obviněný se dovoláním domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 13 To 12/2006, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 3 T 197/2004, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, aby věc znovu projednal a rozhodl. Takový návrh je nesrozumitelný a postrádá vnitřní logiku, protože pokud by Nejvyšší soud zrušil i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 3 T 197/2004, pak by věc musela být přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a nikoli odvolacímu soudu k novému projednání odvolání.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadla soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Skutkovou námitkou je jak výhrada obviněného proti hodnocení výpovědi svědkyně I. P. v rámci rekognice, tak výtky týkající se toho, že soudy neprovedly důkazy, které navrhoval. Nejvyšší soud nad to podotýká, že v souladu s ustanovením § 104b odst. 3 tr. ř. bylo svědkyni I. P. při konání rekognice ukázáno pět osob, které se od sebe výrazně neodlišovaly. Obviněný založil své dovolací námitky na zpochybnění správnosti zjištěného skutkového stavu, přičemž ani nenamítl tzv. extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a Nejvyšší soud jej ve věci ani neshledal. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry soudů na straně druhé.

Obviněný tedy ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán a odsouzen. Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Protože Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř., odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek