7 Tdo 668/2005
Datum rozhodnutí: 07.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 668/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2005 o dovolání obviněné G. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 5 To 129/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 10/2004 t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné G. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 46 T 10/2004, byla obviněná G. Š. uznána vinnou přípravou k trestnému činu vraždy podle § 7 odst. 1, § 219 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej dopustila tím, že dne 11. 3. 2004 v restauraci U d. k. na ul. J. v B. požadovala po J. N. (§ 55 odst. 2 tr. ř.) zajistit osobu, která by za odměnu ve výši maximálně 50.000,- Kč usmrtila jejího manžela L. Š., a následně na základě zprostředkování kontaktu J. N. se v období od 19. 3. 2004 do 22. 4. 2004 opakovaně na témže místě setkala s pracovníkem P.ČR, vystupujícím v režimu agenta (§ 158e tr. ř.) a požadovala po něm usmrtit jejího manžela, za tímto účelem mu předala dne 19. 3. 2004 jeho fotografie, písemné informace k jeho osobě a jako zálohu za jeho usmrcení finanční hotovost ve výši 30.000,- Kč, při následujících schůzkách ve dnech 29. 3. 2004 a 16. 4. 2004 upřesňovala okolnosti, za nichž by měl být její záměr realizován, a dne 22. 4. 2004 poté, kdy jí telefonicky agent podal nepravdivou informaci, že splnil její požadavek, mu předala zbývající část slíbené odměny ve výši 20.000,- Kč.

Obviněné byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem.

Odvolání obviněné Vrchní soud v Olomouci usnesením ze 19. 1. 2005, sp. zn. 5 To 129/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Doc. JUDr. K. S., CSc., dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu. Dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že odvolací soud zamítl její řádný opravný prostředek, přestože v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění dovolání obviněná namítá, že ze strany nalézacího i odvolacího soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení celé její trestní věci. Má za to, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy jednostranně v její neprospěch. Nesouhlasí s jejich závěrem, že sama přišla s myšlenkou na zavraždění manžela, a setrvává na své obhajobě, že nikoho v tomto směru o pomoc nepožádala. Je přesvědčena, že zjištěný skutkový stav je zcela nesprávný a nemá oporu v provedeném dokazování. Provedené dokazování považuje za neúplné, neboť podle jejího názoru mělo být doplněno o operativní spis P.ČR, výslech nadřízeného policisty J. , výslechem agenta P.ČR a výslechem jejich nadřízených a spisem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. Nt 110/2004-V2. Podle jejího přesvědčení odvolací soud rovněž nesprávně uzavřel, že její manželství s L. Š. bylo konfliktní a že to byla ona, kdo zapříčinila jeho rozpad. V tomto směru se dovolává výpovědí svědků B. V., Z. V., R. V., Z. V. mladšího, J. C., M. A. T. a J. V.

Obviněná má za to, že jednala pod vlivem policejní provokace, neboť svědci T. S., resp. J. N., jí podle jejího tvrzení nabídli odstranění jejího manžela L.Š. Obviněná dále namítá, že podle ní došlo k chybné aplikaci ustanovení § 55 odst. 2 tr. ř. u svědka J. N., protože v jeho případě nebyly naplněny zákonné předpoklady pro použití tohoto institutu. Dovolatelka konečně uvedla, že vytýkaného jednání se dopustila pouze ze strachu z osob, které jí likvidaci manžela nabídly. Nesouhlasí s tím, že provedeným znaleckým posudkem měla být vyvrácena její obhajoba, že jednala pod nátlakem.

Podané dovolání uzavřela tak, že podle jejího názoru nebyla v jejím případě naplněna subjektivní stránka přípravy trestného činu vraždy podle § 7 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. Závěr o jejím naplnění totiž podle ní vychází z nesprávného hodnocení důkazů soudy a z neúplného dokazování.

Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení vrchního soudu i rozsudek krajského soudu a trestní věc vrátil k novému rozhodnutí Krajskému soudu v Brně pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Uvedla, že námitky uplatněné v dovolání se svým obsahem kryjí s námitkami, s nimiž se zabýval a vypořádal Vrchní soud v Olomouci. To podle ní především platí o namítaném podílu P.ČR na skutkovém ději, v němž dovolatelka spatřuje policejní provokaci. Z důvodů obsažených v napadeném usnesení však lze podle nejvyšší státní zástupkyně označit tyto námitky za nedůvodné.

Další námitky pak podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nelze zahrnout pod deklarovaný ani jiný dovolací důvod, neboť se jedná o výhrady proti skutkovým zjištěním soudů, resp. proti procesním postupům, na něž deklarovaný dovolací důvod nedopadá.

Závěrem navrhovala, aby bylo dovolání obviněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento dovolací důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Z konkrétních námitek uplatněných dovolatelkou pak bylo možno za jedinou námitku naplňující deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat její tvrzení, že nenaplnila subjektivní stránku skutkové podstaty přípravy k trestnému činu vraždy podle § 7 odst. 1, § 219 odst. 1 tr. zák. Tuto námitku opírala obviněná o svou obhajobu, podle které jednala pod vlivem policejní provokace, neboť svědci T. S. a J. N. ji usmrcení jejího manžela nabídli a ona s nabídkou souhlasila jen ze strachu a pod vlivem jejich nátlaku.

Problematika policejní provokace není výslovně upravena zákonem, avšak rozhodovací praxe je jednoznačně usměrňována judikaturou Ústavního soudu. Podle ní je nepřípustné, aby policejní orgány jako orgány státu naváděly jiného ke spáchání trestné činnosti, posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin či mu jakoukoli formou ke spáchání trestného činu pomáhaly. Nesmí se aktivně podílet na utváření skutkového děje, nesmí podněcovat či usměrňovat do té doby neexistující úmysl pachatele trestný čin spáchat (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 710/01). Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pakliže jednání státu (například orgánů Policie ČR) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá. Nepřípustným je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 597/99).

Přesně z těchto premis vycházel Vrchní soud v Olomouci při hodnocení obhajoby obviněné, která byla totožná s touto dovolací námitkou. Na podkladě provedených důkazů uzavřel, že prvotní impuls k usmrcení poškozeného L. Š. vzešel od obviněné. Podle závěrů vrchního soudu policejní informátor, který zprostředkoval kontakt obviněné s J. N., měl pouze základní informace o záměru obviněné. Vrchní soud vycházeje především ze záznamu telefonických hovorů, jednoznačně uzavřel, že to byla obviněná, která se záměrem odstranit svého manžela oba policejní agenty kontaktovala, přes jejich výhrady trvala na usmrcení poškozeného, navrhovala jím různé způsoby provedení činu, poskytovala jim k tomu potřebné informace, navrhovala způsob platby za usmrcení poškozeného. Podle zjištění soudu šlo o jednání aktivní, opakované a trvající delší dobu. Podle soudu bylo spolehlivě vyvráceno její tvrzení, že jednala pod nátlakem či ze strachu.

Nejvyšší soud proto, vycházeje ze skutkových zjištění vrchního soudu, uzavřel, že jednání obviněné bylo pokryto zaviněním ve formě úmyslu přímého /§ 4 písm. a) tr. zák./, když obviněná chtěla dosáhnout usmrcení svého manžela, přičemž takto jednala z vlastní iniciativy, nikoli pod vlivem policejní provokace, nikoli ze strachu či pod nátlakem. Jednání policie směřovalo výhradně k zajištění potřebných důkazů, záměr obviněné neiniciovalo, nepodporovalo ani jej neusměrňovalo, nepodílelo se aktivně na formování skutkového děje.

Tato námitka proto byla shledána Nejvyšším soudem zjevně neopodstatněnou.

Další námitky uplatněné obviněnou zpochybňující hodnocení důkazů a z něho vyplývající skutková zjištění soudů, jakož i námitky tvrdící neúplnost provedeného dokazování pak Nejvyšší soud věcně nepřezkoumával, neboť tyto deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňovaly (k tomu viz např. II. ÚS 651/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 299, Sb. rozh. trest.).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud konstatuje, že ustanovení § 265 odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. První bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je naplněna tehdy, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů. Tak tomu je v případě zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 249 odst. 1 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. Jinými slovy tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděné podané), ačkoli zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl.

Druhou alternativou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V tomto případě nezáleží na tom, z jakých důvodů byl řádný opravný prostředek zamítnut či odmítnut, rozhodné je, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř.

Z obsahu dovolání obviněné G. Š. je zřejmé, že se opírá o druhou z obou uvedených alternativ, neboť namítala, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné, logicky z toho vyplýval stejný závěr i pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož případné úspěšné uplatnění přímo odviselo od úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

IV.

Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněné G. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr