7 Tdo 665/2013
Datum rozhodnutí: 02.07.2013
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1 tr. zák., § 248 odst. 2 tr. zák.




7 Tdo 665/2013-18


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. července 2013 v Brně dovolání obviněného
J. S.
, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 177/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 33/2010, a rozhodl t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S.
o d m í t á

.


O d ů v o d n ě n í :




Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 16 T 33/2010, uznal obviněného J. S. (dále jen obviněný ) vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že jako nájemce motorového vozidla Ford Mondeo, dne 15. 5. 2007 v P. v Ž. ulici ho prodal bez souhlasu majitele v rozporu s účelem svěření ve smyslu nájemní smlouvy ze dne 13. 2. 1966 (správně má být 13. 2. 2006 ) svědkovi P. K., čímž majiteli předmětného vozidla poškozenému J. H., způsobil škodu ve výši 127.000,- Kč . Podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. H. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.


Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 177/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.


Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť soudy obou stupňů neodůvodnily, z čeho dovozují jeho úmysl přisvojit si cizí věc a nakládat s ní jako s vlastní. Vozidlo pouze pronajal a vozidlo je nadále ve vlastnictví J. H. Soudy obou stupňů se s těmito námitkami nijak nevypořádaly. Dále namítl, že nebyla naplněna ani objektivní stránka trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť si nepřisvojil cizí věc, tj. trvale ji nevyloučil z dispozice dosavadního vlastníka vozidla. Uvedl, že tím, že vozidlo dále pronajal, porušil pouze normy civilního práva, nikoli práva trestního.


Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 177/2012, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265
l
odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.


Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu vyplývá přímý úmysl obviněného převést věc, která nebyla v jeho vlastnictví a se kterou měl výslovně zakázáno nakládat bez souhlasu vlastníka, na jinou osobu. Obviněný nesměl uvedený automobil prodat, darovat ani jinak disponovat vlastnickým právem k této věci a přesto tak učinil a naložil s ní jako s věcí vlastní. Dále uvedl, že pokud obviněný prosazuje odlišnou skutkovou verzi jeho jednání, potom takové námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru nejvyššího státního zástupce nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním obviněného, nebyl dán žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.


Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.


Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.


K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř
.


Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.


Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.


Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.


Obviněný uplatnil ve svém dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.


Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).


Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.


Podle § 248 odst. 1 tr. zák. kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.


Podle § 248 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.


Podle § 89 odst. 1 tr. zák. škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci.


Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný prostřednictvím svědků M. K. a P. P. převzal od J. H. vozidlo Ford Mondeo podepsal nájemní smlouvu o užívání vozidla. Podpisem této smlouvy se zavázal, že předmět nájmu neposkytne, nepronajme, nepůjčí třetí osobě bez výslovného písemného souhlasu pronajímatele. Obviněný toto vozidlo následně prodal dne 15. 5. 2007 v P., v Ž. ulici svědkovi P. K., tedy přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu ve výši 127.000,- Kč. Z takto vymezeného skutku vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil subjektivní i objektivní stránku trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť úmyslně převedl na jinou osobu věc, která nebyla v jeho vlastnictví a se kterou měl navíc výslovně zakázáno bez souhlasu vlastníka nakládat mimo účel nájmu. Nejvyšší soud shledal výše uvedené námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné. Právní kvalifikace skutku je proto správná.


K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.


Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.


Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.


Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. S. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


P o u č e n í

:
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 2. července 2013




Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek