7 Tdo 664/2007
Datum rozhodnutí: 20.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 664/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 3 To 287/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 724/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 1 T 724/2004, byl obviněný I. D. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými také obvinění V. D., A. S. a J. M.

Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání státní zástupce v neprospěch všech obviněných a v případě obviněného I. D. do výroku o vině i trestu a obvinění D., S. a D. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 3 To 287/2005, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněných D., S. ve výroku o trestu a ohledně obviněného D. a M. v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné D. a M. uznal vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. a odsoudil oba podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. je pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných D., S. a D.

Obvinění I. D. a J. M. spáchali trestný čin tím, že s dalším mužem nezjištěné totožnosti se na přesně nezjištěném místě dohodli na vydírání I. V., s cílem získat značné finanční prostředky, kdy scénář a mechanismus vydírání si dohodli tak, aby vydíraný netušil, kdo jej ve skutečnosti vydírá a rozdělili si mezi sebou role tak, aby část pachatelů nutila poškozeného k zaplacení peněz, část ho bude utvrzovat v tom, že je třeba peníze podle vzneseného požadavku zaplatit, a tak podle dohody dne 9. 10. 2003 přivedl obviněný D. obviněného S., kterému obviněný D. předtím ve dnech 8. 10. a 9. 10. 2003 udělil telefonické pokyny kdy a kam má přijet a jak se má chovat, spolu s dalším mužem nezjištěné totožnosti do bydliště poškozeného V., kde tito muži poškozenému V. vyhrožovali fyzickou likvidací a zničením domu, pokud nezaplatí částku 1.500.000,- Kč jako dluh z dřívějšího podnikání v souvislosti s dovozem cisteren benzínu pro firmu P. V. M., a po odjezdu obviněného S. a dalšího muže obviněný D. poškozenému lživě sdělil, že i on je vydírán ze stejného důvodu a že již část peněz ve výši 800.000,- Kč těmto mužům téhož dne zaplatil a že byl přinucen jim vydat i svůj automobil a podle dohodnutého scénáře k poškozenému přivolal obviněného M., který před poškozeným předstíral, že vyděrače nezná a že mu zajistí prostřednictvím obviněného D., kterého do bydliště obviněný M. přivolal, ochranu, přičemž obviněný D. po příjezdu poškozeného vyslechl, odešel a předstíral pátrání po vyděračích a kontakt s nimi a po návratu poškozenému sdělil, že je nutno celou dlužnou částku uhradit a že poté se postará, aby vydíraní již neměli žádné problémy, takže poškozený V. pod vlivem jednání obviněného obstaral do večerních hodin téhož dne částku 500.000,- Kč na hotovosti, kterou předal obviněnému M., který ji ve večerních hodinách dne 9. 10. 2003 u benzínové čerpací stanice O. měl předat za přítomnosti obviněného D. obviněnému D., přičemž se i v následujících dnech snažili získat od poškozeného další peníze prostřednictvím obviněného D., který poškozeného V. neustále utvrzoval v nutnosti doplacení požadované částky a výsledky jednání sděloval telefonicky obviněnému D., přičemž dalšímu jednání obviněných zamezil zásah policie.



Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný I. D. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení, protože bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny hmotně právní podmínky pro takové rozhodnutí. Dovoláním napadl výrok o vině i trestu. Uplatněný dovolací důvod spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily podklady pro svá rozhodnutí a učinily nesprávný závěr. Uvedl, že je v celé věci poškozeným stejně jako poškozený V. Sám vymahačům vyplatil částku 800.000,- Kč jako splátku dluhu. Tato okolnost je podle něj svědecky potvrzena. Konstatoval, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují na předchozí dohodu, a to v přesně neurčeném čase, na přesně neurčeném místě a s přesně neurčenými osobami. Toto odůvodňují zejména odposlechy telefonních hovorů a pohybem jeho mobilního telefonu. Soudy rovněž v odůvodnění uvádí, že on utvrzoval poškozeného V. o nutnosti úhrady dluhu a takto údajně komunikoval i s ostatními obviněnými. Tyto závěry soudů však podle obviněného nenachází oporu v důkazním řízení. Odvolací soud podle něj nesprávně vyhodnotil jeho jednání, když toto kvalifikoval s ohledem na škodu 490.000,- Kč podle § 235 odst. 2 písm. d) tr. zák. a své rozhodnutí odůvodnil teorií o subjektivní platbě poškozeného ve výši 500.000,- Kč, s čímž obviněný zásadně nesouhlasí.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně tak rozsudek Okresního soudu v Hodoníně a aby s ohledem na provedené důkazy v souladu s § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nevyjádřila.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný svými námitkami, že je v celé věci v podstatě také poškozeným, když vyděračům zaplatil 800.000,- Kč jako splátku dluhu, nebo že soudy nesprávně vyhodnotily důkazy týkající se jeho jednání, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle § 265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Pokud jde o námitku obviněného ohledně výše škody, když nesouhlasí s částkou 500.000,- Kč, je zřejmé, že tento závěr o výši škody se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Tyto námitky obviněného však také směřují prioritně proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů a zpochybňují soudy zjištěnou a prokázanou skutečnost, že poškozený zaplatil podle dohody částku 500.000,- Kč. Tato skutečnost vyplývá nejen z obsahu tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, ale rovněž z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že poškozený získal od známých částku 490.000,- Kč a částku 10.000,- Kč si půjčil od obviněného M., kterého považoval za osobu stojícího na jeho straně. Poškozený tedy opravdu zaplatil částku 500.000,- Kč, když částku 10.000,- Kč od M. převzal a dal je do obálky k 490.000,- Kč, jak to vyplývá z výpovědí svědka V. a jeho manželky u hlavního líčení. Tyto námitky jsou tedy námitkami skutkového charakteru, které uplatněný dovolací důvod ani jiný dovolací důvod nenaplňují.

Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotný obviněný existenci takovéhoto rozporu nenamítá.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku a zproštění obžaloby

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš