7 Tdo 660/2007
Datum rozhodnutí: 13.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 660/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 6. 2007 o dovolání obviněného J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 12 To 53/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 26/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 1 T 26/2006, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 22 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 12 To 53/2007. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výrok o trestu v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 T 145/2005, výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 15 T 29/2006, a výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 3 T 101/2006, a další obsahově navazující rozhodnutí. Souhrnný trest byl obviněnému uložen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 1 T 26/2006, a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 145/2005 a 15 T 29/2006 a ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 101/2006.

Jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-západ, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že v době od 18:00 hodin dne 6. 9. 2005 do 5:45 hodin dne 7. 9. 2005 v obci H. J. , okr. P. z., se obviněný J. M. spolu s dalším neztotožněným pachatelem vloupali do provozovny zahradnictví S. tak, že přestřihli oko kovového řetězu zajišťujícího vstupní vrata a dále přestřihli třmen visacího zámku od ochranné mříže okna do provozovny, vnikli dovnitř, vše prohledali, odcizením pokladní hotovosti ve výši cca 700,- Kč a dalších věcí, uvedených ve skutkové části výroku o vině, způsobili majitelce zahradnictví J. L. škodu ve výši 98.140,- Kč, dále vypáčili dvířka nápojového automatu na kávu patřícího obchodní společnosti A. , a. s., ze kterého odcizili hotovost ve výši 500,- Kč ke škodě této obchodní společnosti, přičemž obviněný se činu dopustil poté, co byl dne 13. 3. 2003 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl za trestný činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. uložen ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 2 T 4/99.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v rozsahu odpovídajícím tomu, že Krajský soud v Praze ponechal beze změny výrok o vině. Obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu zpochybnil, že by se z jeho strany jednalo o spolupachatelství ve vztahu k odcizení zboží nacházejícího se v zahradnictví a ve vztahu k hotovosti z nápojového automatu. V tomto ohledu poukázal na nedostatek konkrétního zjištění soudů, že by zboží nacházející se v zahradnictví a hotovost z nápojového automatu odcizil právě on, resp. jak konkrétně se na tom podílel. Nedostatek konkrétních zjištění soudů namítl i ve vztahu k vloupání z toho hlediska, že nebylo zjištěno, jak se podílel na překonání překážek, které umožnilo vniknout do zahradnictví, a na vypáčení dvířek nápojového automatu. Připustil, že odcizil jen hotovost z pokladny (na které byly nalezeny otisky jeho prstů), a vyjádřil názor, že neodpovídá za další rozsah krádeže, který se promítl do právního posouzení podle § 247 odst. 2 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech potrestán a způsobí uvedeným činem škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.).

Podle § 9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednání dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

Skutkový stav, tak jak ho zjistily soudy, evidentně naplňuje znaky spolupachatelství trestného činu krádeže podle citovaných ustanovení. O tom, že šlo o společné jednání obviněného a další osoby, a o úmyslu obviněného, který k tomu směřoval, svědčí podle úvah soudů to, že obviněný se aktivně podílel na odcizení peněz z pokladny, na které byly nalezeny otisky jeho prstů, a to, že šlo o odcizení takového množství zboží, že bylo vyloučeno, aby ho odnesl jediný pachatel. Tyto úvahy vedly soudy k závěru, že smyslem účasti obviněného na činu bylo provést ho společně s další osobou, jejíž totožnost nebyla zjištěna. Na těchto úvahách a závěrech soudů nemá Nejvyšší soud cokoli co měnit, neboť jde o logické a přesvědčivě zdůvodněné závěry jasně ukazující na spolupachatelství. Z toho podle § 9 odst. 2 tr. zák. vyplývá odpovědnost obviněného za celý rozsah spáchaného činu bez ohledu na to, jakým konkrétním dílčím způsobem se každý ze spolupachatelů podílel na překonání překážek, které bránily v přístupu k odcizeným penězům a věcem, a také na odcizení jednotlivých věcí v tom smyslu, kterou z věcí vzal každý ze spolupachatelů, ponechal si ji apod. S ohledem na povahu posuzovaného činu, způsob jeho provedení, okolnosti jeho spáchání i jeho rozsah je jasné, že čin jako celek směřoval k tomu, aby jeho pachatelé získali peníze nebo věci vhodné k případnému zpeněžení. V žádném ohledu nevykazuje posuzovaný čin nic, z čeho by se dalo usuzovat na vybočení některého spolupachatele z rámce vymezujícího tento čin jako společnou akci obviněného a dalšího pachatele. Za tohoto stavu soudy naprosto správně v právní kvalifikaci skutku vyjádřily odpovědnost obviněného jak za vloupání ve smyslu § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 89 odst. 14 tr. zák., tak za celou škodu způsobenou odcizením peněz a věcí a několikanásobně přesahující spodní hranici škody nikoli malé ve smyslu § 247 odst. 2 tr. zák., § 89 odst. 11 tr. zák.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec