7 Tdo 657/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 657/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 5 To 53/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 125/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 12 T 125/2008, byl obviněný uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a odsouzen podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 roků.

Uvedeného trestného činu se (stručně uvedeno) dopustil tím, že dne 15. 12. 2007 v době kolem 05:15 hod. v obci H. u B. řídil osobní vozidlo, přesto, že věděl, že není držitelem řidičského oprávnění podle § 81 zák. č. 361/2000 Sb., přičemž z důvodu nesprávného způsobu jízdy a nevěnování se plně situaci v silničním provozu, při jízdě na ulici H., pravou přední částí svého vozidla narazil do levé zadní části osobního vozidla, zaparkovaného vpravo ve směru jízdy, a způsobil na tomto vozidle škodu 10.000,- Kč.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání do všech výroků, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 5 To 53/2009, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle jeho názoru skutek, který je mu kladen za vinu není právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V celém řízení, že provedenými důkazy nebyla podložena právní kvalifikace skutku podle § 180d tr. zák., a žádný důkaz, kdy on sám řízení předmětného vozidla popírá, nezakládá tuto právní kvalifikaci. Prokázáno bylo toliko, že byl spatřen u svého vozidla a za pomoci svědka Š. se pokusil nalezené havarované vozidlo, odcizené neznámým pachatelem, odtlačit jako překážku silničního provozu. Toto však nemůže být základem právní kvalifikace podle § 180d tr. zák., pokud jej nikdo neviděl řídit předmětné vozidlo a nelze jej proto na základě neexistujícího jednání postavit před soud a odsoudit.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) k) tr. ř. a tento závěr lze tedy vztáhnout i na uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z konkrétních námitek obviněného uvedených v dovolání vyplývá, že tyto neodpovídají výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek v rámci uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani za situace, že jeho námitky jsou podřazeny pod úvodní tvrzení, že jednání obviněného a skutek, který je mu kladen za vinu nejsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva . Tímto obecným tvrzením, které nekonkretizoval jedinou skutečně hmotně právní námitkou, se nemůže založit přezkumná povinnost dovolacího soudu, když ze všech následných konkrétních námitek je zcela zřejmé, že obviněný se skutkovými zjištěními soudu I. stupně naopak nesouhlasí, považuje je za důkazně nepodložené a neexistující . Setrvává na své obhajobě, že předmětné vozidlo neřídil, ale pouze jej nalezl odcizené a havarované neznámým pachatelem, a takto, podle jeho obhajoby zjištěné jednání nelze podle jeho názoru spravedlivě kvalifikovat jako trestný čin podle § 180d tr. zák., ani jako jakýkoliv jiný trestný čin.

Obviněný tak, byť odkazuje na skutek kladený mu za vinu, jednoznačně vychází z jiného průběhu skutkového děje než byl zjištěn soudem I. stupně a potvrzen soudem odvolacím, naopak tvrzením, že vozidlo neřídil ale bylo odcizeno a havarováno neznámým pachatelem, popírá skutková zjištění soudů, domáhá se jejich změny, a až následně na takto změněném skutkovém stavu zakládá hmotně právní námitku o nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolání není dalším odvoláním, ale naopak mimořádným opravným prostředkem proti již pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, a řídí se přísnějším režimem určeným stanovenými důvody dovolání podle § 265b tr. ř. Neuplatní-li proto dovolatel námitky odpovídající danému důvodu dovolání, nemůže tak ani vzniknout povinnost Nejvyššího soudu z podnětu takovýchto námitek napadené rozhodnutí věcně přezkoumat. Tak je tomu i v případě tohoto dovolání obviněného R. B. Přitom obviněný ani nenamítal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, jehož důsledkem by bylo nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak přes podrobné odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně ohledně hodnocení důkazů, a usvědčení obviněného zejména výpovědí svědka J. Š., obviněný v dovolání pouze opakuje svoji obhajobu z trestního stíhání s tím, že pro jeho odsouzení neexistuje žádný důkaz.

Na základě těchto důvodů Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci byl založen i další uplatněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš