7 Tdo 654/2011
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 224 odst. 1,2 tr. zák.



7 Tdo 654/2011-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 5. 2011 o dovolání obviněné P. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 4 To 765/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 175/2009 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. V. o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :


Obviněná P. V. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 4 To 765/2010, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto její odvolání a odvolání jejího otce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 18 T 175/2009. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Uplatnila obsáhlé námitky, jimiž projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o její vině, dále se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a konečně i s tím, že soudy nevyhověly jejímu požadavku na doplnění důkazů. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby některý ze zákonných dovolacích důvodů byl jen formálně deklarován, ale je nutné, aby mu obsahově odpovídaly také konkrétní uplatněné námitky.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkové stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněná P. V. byla odsouzena pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Strakonicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněná dne 21. 3. 2009 okolo 10,00 hodin jako řidička osobního automobilu zn. Ford Focus při jízdě po silnici č. II/172 ve směru od obce N. na obec K., okr. S., při projíždění mírné pravotočivé zatáčky v rozporu s ustanovením § 18 odst. l zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem, stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě a v rozporu s ustanovením § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu jela na počátku zatáčky rychlostí nejméně 100 km/h, automobil směřoval na pravý okraj vozovky, obviněná strhla řízení prudce doleva, vozidlo se tím dostalo do přetáčivého smyku, pohybovalo se po oblouku zprava doleva, v rozporu s ustanovením § 11 odst. l zákona o silničním provozu vjelo strmě do protisměru, kde se střetlo s protijedoucím osobním automobilem zn. Citroën Xantia, které řídil poškozený P. S. a které jelo na pravém okraji vozovky ve směru jeho jízdy, a poškozený při tomto střetu utrpěl poranění, jimž na místě podlehl.

V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto pojaté dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

V rozporu s tím, jak je vymezen dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., obviněná učinila obsahem svého dovolání námitky, jimiž prezentovala svou vlastní verzi nehody založenou na tom, že ke střetu vozidel došlo uprostřed vozovky a že poškozený zasahoval svým vozidlem do její poloviny vozovky. Kromě toho poukazovala na okolnost, že poškozený nebyl připoután bezpečnostním pásem, což podle ní mělo značný příčinný význam pro smrtelný následek srážky. Jde o námitky, které mají vyloženě jen skutkovou povahu a které proto stojí mimo meze dovolacího důvodu. Obviněná sice formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnila námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Strakonicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.

Skutková zjištění soudů mají zjevnou obsahovou návaznost na důkazy, jimiž byl spolehlivě rekonstruován průběh dopravní nehody. Jednalo se o poměrně široký okruh stop, které byly nalezeny při ohledání místa nehody a které byly následně zpracovány postupně ve třech znaleckých posudcích z oboru dopravy. První znalecký posudek vypracoval znalec přibraný v přípravném řízení policejním orgánem podle § 105 odst. l tr. ř. Druhý znalecký posudek předložila obhajoba podle § 110a tr. ř. Vzhledem k tomu, že mezi oběma posudky přetrvávaly rozpory, které se nepodařilo v hlavním líčení odstranit, Okresní soud ve Strakonicích přikročil k tomu, že podle § 110 odst. l tr. ř. nechal za účelem přezkoumání předcházejících posudků vypracovat posudek ústavu. Tento posudek se posléze stal rozhodujícím podkladem skutkových zjištění týkajících se průběhu nehody včetně určení místa střetu obou vozidel. Posudek ústavu podaný podle § 110 odst. l tr. ř. se v podstatě ztotožnil s posudkem znalce přibraného podle § 105 odst. l tr. ř. Posudek ústavu zároveň identifikoval nepřesnosti a nesprávnosti znaleckého posudku předloženého obhajobou a vysvětlil, jak k nim došlo. Soudy se důkladně zabývaly všemi posudky, pečlivě zkoumaly jejich návaznost na výsledky ohledání místa činu, tak jak byly zachyceny v protokole o nehodě v silničním provozu a v jeho přílohách, a jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vyložily důvody, pro které považují posudek ústavu podaný podle § 110 odst. l tr. ř. za spolehlivý podklad svých zjištění. Soudy zároveň plně akceptovatelným způsobem zdůvodnily, proč nepovažovaly za nutné opatřovat další posudek a přibírat k jeho podání Ústav soudního inženýrství v Brně, jak to navrhovala obviněná.

Také na otázku, jaký příčinný význam z hlediska smrtelného následku mělo to, že poškozený nebyl připoután bezpečnostním pásem, soudy zaměřily potřebnou pozornost a opatřily si dostatečný podklad ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a v důkazech dokumentujících stupeň destrukce vozidla poškozeného. V tomto ohledu soudy výstižně zdůraznily, že deformace interiéru vozidla, které řídil poškozený, byla tak rozsáhlá a masivní, že smrtelnému následku by připoutání poškozeného nemohlo zabránit. Soudy přijatelně také zdůvodnily nadbytečnost znaleckého posudku z oboru biomechaniky, jehož se dožadovala obviněná.

Celkově lze konstatovat, že soudy hodnotily znalecké posudky i všechny ostatní důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, která záleží v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. tu bylo vázáno na některý další z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v posuzovaném případě na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud námitky obviněné svým obsahem neodpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak neodpovídaly ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2011


Předseda senátu:
JUDr. Petra Hrachovec