7 Tdo 654/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 654/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2003 o dovolání obviněné H. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 5 To 356/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 475/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné H. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 2 T 475/2001, byla obviněná H. H. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Odvolání obviněné bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 5 To 356/2002.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Dovolání opřela o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založila na námitce, že se nedopustila jednání, pro které byla uznána vinnou, že poškozený, jímž byl její manžel, potvrdil její obhajobu a že soudy ve svých zjištěních nesprávně vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, který se týkal zranění poškozeného a jeho podkladem byla lékařská dokumentace ze zdravotnického zařízení, kde byl poškozený ošetřen, ačkoli poškozený předtím výslovně prohlásil, že nedává souhlas k tomu, aby zdravotničtí pracovníci poskytovali jakékoli informace o jeho zdravotním stavu v souvislosti s událostmi, které byly předmětem trestního řízení. Obviněná vytkla, že soudy vycházely ze znaleckého posudku, který byl podle jejího názoru zpracován podle podkladů získaných v rozporu s ustanovením § 55 zákona o péči o zdraví lidu. V tom obviněná spatřovala porušení hmotně právního předpisu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněná nespojila s žádnou konkrétní námitkou a pouze povšechně se dožadovala toho, aby usnesení krajského soudu bylo přezkoumáno i z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. .

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že ustanovení § 55 zákona o péči o zdraví lidu se na posuzovaný případ nevztahuje a že problematika je řešena v ustanovení § 67b odst. 10 písm. d) tohoto zákona, podle něhož mohou do zdravotnické dokumentace nahlížet, a to v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu a v rozsahu své kompetence, soudní znalci v oboru zdravotnictví v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy. Proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněné bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

V tomto vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je, byť nikoli výslovně, zahrnut názor, že námitka obviněné proti použitelnosti znaleckého posudku jako důkazu zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že obviněná podala dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takto vymezený dovolací důvod znamená, že dovoláním je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku v tom smyslu, že byl chybně podřazen pod ustanovení trestního zákona nebo že byla chybně aplikována jiná ustanovení hmotného práva, tj. jiného než trestního, avšak tyto námitky se mohou týkat jen toho skutku, jak ho zjistil soud. Není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, stejně jako nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost postupu soudu při provádění důkazů apod. Hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění subsumuje pod nějaká ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jestliže je soudu vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů nebo to, že za podklad skutkových zjištění vzal důkaz, který takto neměl či nemohl být použit, je tím rozhodnutí soudu zpochybňováno nikoli z hlediska hmotně právního posouzení, nýbrž z hlediska dodržení procesních ustanovení, především ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a ustanovení § 2 odst. 1 tr. ř., které vyjadřuje zásadu zákonnosti řízení. Z toho je zřejmé, že v dovolání lze uplatňovat jen p r á v n í námitky, pokud jde o posouzení skutkového stavu zjištěného soudem, a nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky s cílem dosáhnout změny skutkového stavu zjištěného soudem.

V posuzovaném případě námitky obviněné směřovaly k tomu, aby byla zvrácena skutková zjištění Okresního soudu v Lounech, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ústí nad Labem, a to tím, že z okruhu důkazů, na nichž jsou tato zjištění založena, bude vyloučen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, ohledně zranění poškozeného. Tímto pojetím dovolání se obviněná ocitla mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná totiž neuplatnila nic proti právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy, ale snažila se primárně dosáhnout změny skutkových zjištění soudů a teprve v návaznosti na to jiného právního posouzení.

V dovolání obviněné nejde ani o jiné hmotně právní posouzení , tj. jiné než právní posouzení skutku. I jiné hmotně právní posouzení se týká skutku zjištěného soudem, byť nejde přímo o jeho právní kvalifikaci z hlediska trestního zákona, ale např. o posouzení některých dílčích otázek jako předběžných otázek z hlediska jiných hmotně právních předpisů. Otázka použitelnosti důkazu s ohledem na jeho soulad s jinými právními předpisy, než je trestní řád, sem nespadá. Otázka použitelnosti důkazů v řízení před soudem je totiž otázkou podkladů skutkových zjištění a v důsledku toho otázkou správnosti skutkových zjištění, která však není v žádném případě dovolacím důvodem. Namítané porušení zákona o péči o zdraví lidu (zákon č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších zákonů) v souvislosti s přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, a s použitím jeho posudku tedy nekoresponduje se zákonným dovolacím důvodem, podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod by nemohl být dán např. ani tehdy, pokud by bylo namítáno, že jako důkaz byl použit znalecký posudek, který neměl náležitosti vyžadované zákonem o soudních znalcích a tlumočnících (zákon č. 36/1967 Sb.).

Ačkoli tedy obviněná formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnila námitky, které mu obsahově neodpovídají.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., obviněná v dovolání neuvedla žádnou konkrétní námitku, která by s ním jakkoli souvisela. Obviněná podala dovolání za účinnosti zákona č. 200/2002 Sb. Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Paušálně formulovaný požadavek, aby napadené usnesení bylo přezkoumáno i z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., postrádá jakýkoli byť jen náznak toho, jaký výrok by měl v napadeném usnesení chybět, resp. v čem by měl být stávající výrok napadeného usnesení neúplný.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné, aniž z jeho podnětu meritorně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2003

Předseda senátu :

JUDr. Petr Hrachovec