7 Tdo 65/2009
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 65/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. února 2009 o dovolání obviněného T. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 3 To 206/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 3/2007, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 3 To 206/2008, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 T 3/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný T. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 T 3/2007, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 3 To 206/2008, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. proti výrokům o vině a trestu. Obviněný namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů, a dodal, že zásah do skutkových zjištění je v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přípustný právě v případě, že existuje takový extrémní nesoulad. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04. Obviněný je přesvědčen, že skutek nebyl dostatečně prokázán, neboť soudy nižších stupňů podle něj neprovedly žádné dokazování, jakým způsobem a jak dlouho byl poškozený omezen v běžném způsobu života a neučinily o tom žádná zjištění. Obviněný dodal, že z lékařských zpráv sepsaných v den události a zejména z následného chování poškozeného je doba jeho léčení přinejmenším pochybná. Soud prvního stupně nesprávně posoudil jednání jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 ost. 1 tr. zák., ačkoli poškozený byl ihned druhého dne opět v téže restauraci bez zjevného omezení ve svém obvyklém způsobu života. Obviněný rovněž namítl značné rozpory v jednotlivých výpovědích poškozeného, a to, že soud prvního stupně svým nesprávným hodnocením důkazů porušil zásadu in dubio pro reo. Dodal, že provedené důkazy nevylučují, že se útoku na poškozeného dopustila jiná osoba.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 3 a 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 3 To 206/2008, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí, a v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí (obviněný zřejmě zamýšlel uvést výraz: zrušil ), vzhledem k existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. (po případném postupu podle § 265o odst. 2 tr. ř.) a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem a podle § 226 písm. c), případně písm. b) tr. ř. jej zprostil obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný sice tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, avšak tento dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., váže zčásti ke skutkovým zjištěním, když soudu prvního stupně vytýká, že důkazy nesprávně hodnotil a výrok o vině založil na rozporuplných výpovědích poškozeného, neprovedl potřebné důkazy o tom, zda došlo či nedošlo ke kopnutí apod. Obviněný se touto argumentací snaží docílit jiného hodnocení důkazů, které je v souladu s jeho představami. Tomu by však následně muselo odpovídat také změněné skutkové zjištění a v neposlední řadě také právní posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, v němž je uvedeno, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Dodala, že jako právní námitku nelze posoudit ani jeho argumentaci, že jednání, kterým byl uznán vinným, se dopustil jiný pachatel a že tedy obviněný měl být zproštěn obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že obviněný uplatnil důvodnou námitku týkající se ublížení na zdraví. Poukázala na to, že za ublížení na zdraví se pokládá takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného. Skutečný charakter poranění je proto nutno zkoumat nejen na podkladě předpokládané délky léčení či pracovní neschopnosti, ale i dalších okolností, zejména toho, jakými příznaky, bolestmi nebo obtížemi, v jaké intenzitě a po jakou dobu se poranění poškozeného projevovalo, jaké lékařské ošetření si vyžádalo apod. Při posuzování tohoto znaku trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. soud sice vycházel ze závěrů znalce, ale nezjišťoval konkrétní povahu poruchy zdraví a jakými příznaky se projevovala u poškozeného. Podle nejvyšší státní zástupkyně soud neučinil právní závěr o charakteru a závažnosti újmy na zdraví, tedy o tom, zda v konkrétním případě došlo k ublížení na zdraví, či nikoliv.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyhověl dovolání obviněného T. P. a podle § 265k odst. 1, 2 věta druhá tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 3 To 206/2008, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 T 3/2007, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje část svých námitek proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Tím, že vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, namítl nevěrohodnost výpovědi svědkyně A. U., jakož i rozpory ve výpovědi poškozeného J. P., napadl skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat i tvrzení obviněného, že z důkazů jasně nevyplývá, zda se útoku na poškozeného dopustil sám obviněný nebo jiná osoba. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Judikatura vychází z toho, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obviněný také namítal porušení zásady in dubio pro reo. Tato námitka však není námitkou hmotně právní, ale procesní, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze naplnit námitkami procesně právního charakteru.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Objektem tohoto trestného činu je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné k jeho náležité činnosti. Na rozdíl od těžké újmy na zdraví vymezené v § 89 odst. 7 tr. zák., trestní zákon nevykládá pojem ublížení na zdraví, proto je nezbytné posuzovat každý případ komplexně a přísně individuálně s tím, že východiskem je kvalitativní a kvantitativní odchylka od stavu, který je považován za zdraví. Nikoli každou poruchu zdraví je však možno považovat za ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákona. Za ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák. nelze považovat například přechodné bolesti nebo nevolnost, oděrky, nepatrné ranky, menší otoky, modřiny, hučení v uších apod. Za ublížení na zdraví lze pokládat takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechává trvalé následky. Ublížení na zdraví bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost, a to v tom smyslu, že vyřadí postiženého na určitou dobu z pracovního procesu. Pracovní neschopnost sama o sobě nemusí však vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Skutečný charakter poranění je proto nutno zkoumat i na podkladě dalších okolností, zejména toho, jakými příznaky, bolestmi nebo obtížemi, v jaké intenzitě a po jakou dobu se poranění poškozeného projevovalo, jaké lékařské ošetřování si vyžádalo, jaké potíže měl poškozený a zda tyto potíže odpovídaly lékařskému nálezu. Minimální doba, po kterou musí porucha zdraví (narušení obvyklého způsobu života, pracovní neschopnost) trvat, aby bylo možno ji považovat za ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák., není jednoznačně stanovena. Musí však jít o takovou poruchu zdraví, která znesnadňuje poškozenému jeho obvyklý způsob denního života nebo výkon obvyklé činnosti, anebo má jiný vliv na obvyklý způsob života postiženého, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu (srov. č. 2/1966 Sb. rozh. tr.). Soudní praxe i při zvažování všech dalších kriterií přesto vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně sedm dní. Za ublížení na zdraví se tedy pokládá porucha zdraví poškozeného, která ztěžuje obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu okolo sedmi dnů (srov. č. 16/1986 Sb. rozh. tr. a č. II/1965 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud shledal, že soudy nižších stupňů nezkoumaly bližší okolnosti a charakter ublížení na zdraví. Soud prvního stupně při posuzování naplnění znaku trestného činu, v tomto případě ublížení na zdraví, vycházel především ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z něhož vyplývá, že poškozený utrpěl středně těžká poranění s průměrnou dobou léčení 7 10 dnů. Tato skutečnost však nevypovídá o tom, do jaké míry byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života. Z trestního spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 12 T 3/2007, je patrné, že soud blíže nezkoumal okolnosti významné pro posouzení, zda jde o újmu na zdraví takové intenzity a rozsahu, která je vzhledem k výše uvedeným kriteriím rozhodná pro posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. I když v tomto případě mohla pracovní neschopnost poškozeného trvat po dobu delší než sedm dnů, která je v soudní praxi považována za určitou hranici, pro závěr o tom, že došlo k ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákona, tato skutečnost sama o sobě ještě neznamená, že k takovému následku opravdu došlo. Není pochyb o tom, že obviněný způsobil poškozenému zranění, je však nutné posoudit všechny okolnosti, z nichž lze vyvodit závěr o závažnosti způsobené újmy na zdraví. Pracovní neschopnost má význam zejména pro oblast nemocenského pojištění a v trestním řízení má význam pouze jako jedno z kritérií pro posouzení naplnění konkrétního znaku trestného činu, v tomto případě ublížení na zdraví.

Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že obviněný shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť spatřuje vady rozhodnutí soudu prvního stupně zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v tom, že soud odvolací zamítl opravný prostředek podle § 256 tr. ř., aniž by odstranil vadu, kterou je předcházející rozhodnutí zatíženo. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou důvodné a odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 265 tr. ř., je tudíž naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle § 265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 3 To 206/2008, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 T 3/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci soud prvního stupně doplní dokazování opětovným výslechem poškozeného J. P. k tomu, jakým způsobem a do jaké míry a jak dlouho byl omezen v obvyklém způsobu života. Soud prvního stupně dosud poškozeného k těmto okolnostem náležitě nevyslechl, což je patrno z protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 7. 2007, při němž poškozený až na dotaz státní zástupkyně vypověděl, že kvůli zranění byl v pracovní neschopnosti, měl dva stehy a jiné problémy neměl (srov. č. l. 78 spisu). Po doplnění dokazování, pokud nevznikne potřeba provedení dalších důkazů, soud prvního stupně znovu rozhodne v trestní věci obviněného T. P. V popisu skutku ve výroku rozsudku (tzv. skutkové větě) uvede svá zjištění o tom, jakým způsobem a jak dlouho byl poškozený J. P. omezen v obvyklém způsobu života. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek