7 Tdo 641/2013
Datum rozhodnutí: 10.07.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 2 tr. zákoník, § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoník



7 Tdo 641/2013 - 20

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. července 2013 v Brně dovolání obviněného J. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 5 To 61/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 119/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 11 T 119/2012, uznal obviněného J. J. (dále jen obviněný ) vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným V. P., částku ve výši 750.550,- Kč, V. P., částku ve výši 16.200,- Kč a Z. K., částku ve výši 14.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 5 To 61/2013, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených V. P. a V. P.. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným V. P. částku 690.555,- Kč a V. P. částku 76.200,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené V. P. a V. P. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek není trestným činem, neboť nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Poukázal na to, že si od poškozených půjčil peníze, které chtěl vrátit včetně úroků a část peněz poškozené V. P. i vrátil. Uvedl, že v období, ve kterém si půjčoval peníze, byl v tíživé finanční situaci, ale chtěl všechny peníze vrátit. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť neměl úmysl vylákat od poškozených peníze s úmyslem se obohatit.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 5 To 61/2013, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl zčásti skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, spáchá-li čin uvedený v § 209 odst. 1 tr. zákoníku a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li činem uvedeným v § 209 odst. 1 tr. zákoníku značnou škodu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný věděl o své špatné ekonomické situaci a pod různými smyšlenými záminkami a příslibem vrácení peněz vylákal od poškozených V. P., V. P. a Z. K. postupně finanční prostředky v celkové výši nejméně 766.750,- Kč. Obviněný se ke svému jednání částečně doznal. Uvedl, že poškozeným před půjčením finančním prostředků sděloval nepravdivé skutečnosti, například to, že je vlastníkem nemovitosti, i když ve skutečnosti nebyl. Jeho vina je dále prokázána výpovědí poškozených V. P., V. P. a Z. K., které soudy obou stupňů hodnotily v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, zejména s výpovědí obviněného a dalších svědků, s výpisy z bankovních účtů, s listinnými důkazy v podobě smluv a směnek a textovými zprávami mezi obviněným a poškozenými či přepisem zvukových záznamů hovorů obviněného. Z takto vymezeného skutkového stavu věci je proto zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil jak subjektivní tak i objektivní stránku skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť podvodně vylákal od poškozených finanční částku ve výši nejméně 766.750,- Kč a způsobil tímto činem značnou škodu. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného zjevně neopodstatněnými. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. J. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek