7 Tdo 635/2005
Datum rozhodnutí: 24.05.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 635/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 5. 2005 dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 2 To 937/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 119/2002 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě ? pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 2 To 937/2004, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 2 T 119/2002, ve výroku o vině obviněného J. P. pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a ve výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265m odst. 1 tr. ř. per analogiam, § 11 odst. 1 písm. f) tř. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného J. P. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl podle obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. Zt 77/2002, dopustit tím, že počátkem listopadu 2001 na popud A. B. zajistil obviněný J. P. M. Č. a M. R. a jeho prostřednictvím L. S. za účelem provedení vloupání a odcizení věcí ve V. v penzionu v H., přičemž počátkem listopadu 2001 provedl M. R. za účasti L. S. a A. B. fotodokumentaci penzionu a M. R. od A. B. získal klíče od penzionu a číselnou kombinaci pro otevření vstupní brány, načež v souladu s dohodou dne 25. 11. 2001 přijeli do V. M. R., obviněný J. P., M. Č. a L. S. dvěma osobními vozidly v době, kdy majitel penzionu Ing. P. L. a jeho družka Z. B. nebyli doma a penzion byl bez hostů, dovnitř vznikli obviněný J. P. a M. Č., zatímco L. S. hlídal a sledoval okolí a M. R. se zdržoval poblíž ve svém vozidle, a v penzionu odcizili ke škodě Ing. P. L. trezor v hodnotě 7.729,- Kč s částkou 3.720.799,- Kč a 25.000 DEM v hodnotě 423.732,50 Kč a další částkou 250.000,- Kč náležející Z. B., k jejíž škodě odcizili rádio a věž v hodnotě 8.427,- Kč a ratanová křesla v hodnotě 10.100,- Kč a ke škodě Ing. P. L. CDV přehrávač a receiver zn. Yamaha, reprobox, video, kufřík a tiskárnu v hodnotě 23.649,- Kč, vše naložili do jeho vozidla zn. VW T., k němuž nalezli v penzionu klíče, a odjeli s ním M. Č. a obviněný J. P., který řídil, M. Č. pak přesedl do svého auta a po setkání s M. R. a P. S. ve V.-B. věci přeložili do vozidel, s nimiž přijeli, a vůz VW T. odstavili v J. a zanechali v něm ratanová křesla, avšak odcizili z něho střešní nosič na lyže a autorádio v hodnotě 3.220,- Kč ke škodě Ing. P. L., a způsobili tak celkovou škodu ve výši 4.447.656,50 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 2 T 119/2002, byl obviněný J. P. uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem podle § 39a odst. 3 tr. zák.

Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný J. P. v přesně neurčené době v říjnu nebo listopadu 2001 poté, co jej A. B. požádal o zajištění osob pro vloupání do penzionu H. ve V., v němž A. B. se svou matkou Z. B. a jejím druhem majitelem penzionu Ing. P. L. bydlel, instruoval obviněný J. P. o možnosti naplnit jeho záměr M. R., M. Č. a L. S., kteří dne 25. 11. 2001 společně s dalším nezjištěným mužem přijeli dvěma osobními vozidly do penzionu H., přičemž z něj ke škodě Ing. P. L. odcizili trezor v hodnotě 7.729,- Kč s částkou 3.620.634,- Kč a 25.000 DEM v hodnotě 432.500,- Kč a další částkou 250.000,- Kč náležející Z. B., k její škodě pak odcizili rádio zn. KENWOOD v hodnotě 4.427,- Kč, minivěž zn. JVC-UX v hodnotě 4.000,- Kč a ratanová křesla v hodnotě 10.100,- Kč, ke škodě Ing. P. L. dále odcizili přehrávač zn. Yamaha CDV v hodnotě 4.500,- Kč, receiver zn. Yamaha RX v hodnotě 7.742,- Kč, reprobox zn. Cantona v hodnotě 3.006,- Kč, video zn. Panasonic v hodnotě 5.596,- Kč, kufřík zn. Echolac v hodnotě 1.305,- Kč a tiskárnu zn. Epson v hodnotě 1.500,- Kč, z vozidla Ing. P. L. zn. Volkswagen Transporter dále odcizili střešní nosič na lyže v hodnotě 6.390,- Kč a autorádio nezjištěné hodnoty, čímž způsobili Z. B. celkovou škodu ve výši 4.090.902,- Kč, a z takto získaných prostředků obviněný J. P. částku 200.000,- Kč předal téhož dne ve večerních hodinách prostřednictvím P.V. A. B..

V další části rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně byl obviněný J. P. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 25. 11. 2001 přijel do V. společně s M. R., M. Č. a L. S. a v době, kdy majitel penzionu Ing. P. L. a jeho družka Z. B. nebyli doma a penzion byl bez hostů, společně s M. Č. vnikli dovnitř penzionu.

O odvolání obviněného J. P., které bylo podáno proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 2 To 937/2004. Rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání tří let. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně nezměněn.

Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci. Obviněný napadl tento rozsudek v rozsahu, který odpovídal výroku o vině pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítl, že zprošťující část rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně nabyla právní moci již v řízení před tímto soudem, že tím byla vytvořena překážka věci rozsouzené ve vztahu k řízení, které pak skončilo pravomocným výrokem o vině pomocí k trestnému činu krádeže, a že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci správně měl zrušit odsuzující část rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně a zastavit trestní stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojoval námitky směřující proti závěrům soudů o jeho součinnosti s pachateli trestného činu a také o jeho zavinění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo sám rozhodl o zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání označil toto dovolání za důvodné, pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle jeho názoru Okresní soud ve Vsetíně pro tentýž skutek obviněného uznal vinným a současně zprostil obžaloby, zprošťující výrok byl v době rozhodování Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci v právní moci a pokračování v trestním stíhání bylo nepřípustné s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám rozhodl tak, jak měl rozhodnout již odvolací soud.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i řízení předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.

Na obviněného J. P. byl podána obžaloba pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchané v jednočinném souběhu. Obžalobou byl takto kvalifikován skutek, jehož podstatou podle žalobního návrhu bylo to, že obviněný J. P. zajistil M. Č., M. R. a L. S. za účelem provedení vloupání a odcizení věcí v penzionu a že spolu s M. Č. do penzionu také vnikl a odcizil tam peníze a věci.

Okresní soud ve Vsetíně kvalifikoval skutek v případě obviněného J. P. jako pomoc k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a opřel tuto změnu oproti obžalobě o zjištění, že obviněný nevnikl do penzionu a neodcizil tam peníze a věci, nýbrž pouze instruoval M. R., M. Č. a L. S. o možnosti naplnit záměr A. B. týkající se vloupání do penzionu, přičemž vloupání do penzionu, vniknutí dovnitř a odcizení peněz a věcí provedli M. R., M. Č. a L. S. společně s dalším mužem. I při této dílčí změně skutkových zjištění Okresního soudu ve Vsetíně oproti obžalobě je namístě závěr, že součinnost obviněného J. P. s uvedenými osobami zahrnovala nejen tu část skutku, která záležela v odcizení peněz a věcí, ale i tu část skutku, která záležela ve vniknutí do objektu penzionu, byť dovnitř vnikly ony osoby a nikoli též obviněný. To se ve skutečnosti mělo promítnout do výroku o vině tím, že na podkladě skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Vsetíně, měl být obviněný J. P. uznán vinným účastenstvím nejen na trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ale i na trestném činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.

Pokud Okresní soud ve Vsetíně rozhodl jednak výrokem jímž obviněného J. P. uznal vinným účastenstvím na trestném činu krádeže, a jednak výrokem, jímž obviněného zprostil obžaloby pro trestný čin porušování domovní svobody, rozhodl těmito výroky o dvou částech jediného nedělitelného skutku, a to s účinky týkajícími se celého skutku. Pro další vývoj posuzovaného případu je významné, že zprošťující výrok nabyl právní moci v řízení před Okresním soudem ve Vsetíně jako soudem prvního stupně, zatímco odsuzující výrok právní moci v důsledku odvolání obviněného takto právní moci nenabyl a stal se předmětem přezkumu ze strany Krajského soudu v Ostravě ? pobočka v Olomouci jako soudu odvolacího.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tudíž o odvolání obviněného proti odsuzující části rozsudku rozhodoval za situace, kdy tu již byl pravomocný zprošťující výrok, jehož účinky se vztahovaly na celý skutek, tj. i na tu jeho část, která byla obsahem nepravomocného odsuzujícího výroku. Tato situace odpovídala ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo mimo jiné pravomocným rozsudkem soudu, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Z toho vyplývá, že jakmile nabyl právní moci zprošťující výrok rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, stalo se trestní stíhání obviněného J. P., které pokračovalo ve stádiu odvolacího řízení, nepřípustným. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci měl za tohoto stavu postupovat podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., to znamená zrušit odsuzující část rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně a zastavit trestní stíhání obviněného J. P.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 6) sice správně zdůraznil celistvost žalovaného skutku a výstižně konstatoval, že ohledně tohoto skutku rozhodl Okresní soud ve Vsetíně jednak odsuzujícím výrokem, pokud obviněného uznal vinným pomocí k trestnému činu krádeže, jednak zprošťujícím výrokem, pokud obviněného zprostil obžaloby pro trestný čin porušování domovní svobody, avšak zároveň nesprávně uvedl, že "nelze jinak než na tuto problematiku upozornit pouze z metodického hlediska, neboť zprošťující výrok ... nebyl předmětem přezkumné činnosti (§ 254 tr. ř.) a navíc případný zásah do rozhodnutí soudu I. stupně v tomto směru by mohl být pokládán za porušení ... zákazu reformace in peius". Nesprávnost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ? pobočka v Olomouci není v tom, že měl jakkoli zasáhnout do zprošťujícího výroku, který již byl v právní moci, ale v tom, že nezasáhl do odsuzujícího výroku, který v právní moci dosud nebyl a který nemohl vedle pravomocného zprošťujícího výroku obstát, a to právě proto, že je vyloučeno, aby ohledně téhož jediného skutku existoval zároveň zprošťující výrok a odsuzující výrok.

Od doby, kdy v řízení před Okresním soudem ve Vsetíně jako soudem prvního stupně nabyl právní moci zprošťující výrok rozsudku tohoto soudu, bylo proti obviněnému J. P. vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného J. P. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci v celém rozsahu a jako odpovídající část předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ve výroku o vině obviněného pomocí k trestnému činu krádeže a ve výroku o trestu, zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a sám rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného.

Za situace, kdy důvodem pro zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a pro zrušení odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně byla nepřípustnost trestního stíhání obviněného, bylo bezpředmětným, aby se Nejvyšší soud věcí dále zabýval ještě z hlediska správnosti právního posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel k té části dovolání, kterou obviněný opíral o tento dovolací důvod.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec