7 Tdo 619/2013
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 353 odst. 1 tr. zákoník, § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 619/2013-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 25. června 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného R. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 198/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 32 T 206/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. 32 T 206/2010, byl obviněný R. S. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu Praha-východ č. j. 2 T 38/2010-337 ze dne 20. 8. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný se přečinů dopustil tím, že poté, co se dne 13. 7. 2010 v 00:20 hod. dostavila hlídka PČR OO Odolena Voda ve složení nstržm. T. Materna a prap. E. Podlasová k rodinnému domu v ulici L. čp. ..., v obci H., okr. P.-v., na základě oznámení M. Ž., že se na pozemku zřejmě nachází její bývalý druh R. S., který jí a jejím dětem v minulosti několikrát vyhrožoval zabitím, a kdy tato hlídka provedla za přítomnosti M. Ž. prohlídku pozemku, na kterém v jeho levé části v dřevěné bedně, na které byly naskládány různé trámy a další předměty, nalezla obviněného, který nereagoval na žádné podněty, a až po zkontrolování životních funkcí se probudil, a poté začal na hlídku křičet, vulgárně ji urážet a dále vyhrožovat M. Ž. zabitím, přičemž po výzvě, ať tohoto jednání zanechá, odešel do pravé části pozemku, kde se po sdělení, že hlídka mu neřekne, kdo přivolal policii, rozběhl ze vzdálenosti asi 3 metrů na francouzské dveře rodinného domu, do nichž celým tělem narazil a i po výzvě k zanechání tohoto jednání, opětovně udeřil do francouzských dveří, kdy poté k němu zezadu přistoupil nstržm. T. Materna, který obviněného chytil za pravou ruku tak, aby zamezil dalšímu poškozování francouzských dveří, přičemž obviněný se prudce otočil směrem k nstržm. T. Maternovi, kterého udeřil pěstí nejprve do obličeje, poté do něj strkal a udeřil ho několikrát do hrudníku a horní poloviny těla, přičemž nstržm. T. Materna utrpěl pohmoždění pravé ruky, pohmoždění hlavy s lehkým otokem vpravo, kdy zranění si nevyžádalo pracovní neschopnost, následně byl obviněný sveden na zem a byla mu přiložena služební pouta, a následně při eskortě služebním vozidlem na Obvodní oddělení PČR Odolena Voda fyzicky napadl policistu Dopravního inspektorátu Zdiby nstržm. L. Hladkého a to tak, že ho udeřil levým loktem do pravé strany v místě žeber, kdy poranění nebylo policistovi způsobeno a tento nevyhledal lékařské ošetření, poté na služebně PČR OO Odolena Voda kopal do zdí, plival na policisty, urážel je a vyhrožoval jim.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 198/2012, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání, jež směřuje proti všem výrokům usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení § 265a tr. ř. Vyjmenoval všechny důvody dovolání podle § 265b odst. 1 a) k) tr. ř., z nichž konkrétně opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadeným usnesením i v řízení, které mu předcházelo, došlo mj. k nesprávnému právnímu posouzení skutku i jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci, kdy podle jeho názoru soudy sice aplikovaly správné právní předpisy trestní zákon a trestní řád, ale údajně nesprávně tyto předpisy vyložily, a to jak v otázce jeho viny tak v otázce trestu. Uvedený rozsudek napadá ve výroku o vině a tak nemůže být správný ani co do výše trestu. Za daného stavu věci nemělo být vyneseno napadené rozhodnutí. S ohledem na zásadu in dubio pro reo mělo být vyneseno zprošťující rozhodnutí. Obviněný dále uvedl, že své dovolání v nejbližších dnech doplní.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání do rozhodnutí Nejvyššího soudu o něm nevyjádřil.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., zabýval se dovolací soud otázkou, zda námitky uvedené v dovolání naplňují dovolací důvod, který byl formálně uplatněn. K provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem totiž nestačí pouze uplatnění některého z důvodů dovolaní podle § 265b tr. ř., ale současně je nutné, aby konkrétní námitky uvedené v dovolání tento důvod také naplňovaly. V opačném případě jde o dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. /viz § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř./. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, které limitují přezkumnou činnost dovolacího soudu.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž toliko obecně namítal, že v jeho případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jakož i k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Pokud obviněný v dovolání uvedl, že své podání v nejbližších dnech doplní, Nejvyšší soud konstatuje, že do dne rozhodnutí o dovolání žádné doplnění dovolání nebylo Nejvyššímu soudu předloženo. Nejvyšší soud se tedy zabýval výše uvedenou obecnou hmotněprávní námitkou, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou.
Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Podle právní věty výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně je zřejmé, že obviněný se přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby, a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku tím, že jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to vzbudilo důvodnou obavu. Ze skutkové věty citované výše vyplývá, že dne 13. 7. 2010 v nočních hodinách na základě telefonického oznámení M. Ž. (neboť měla obavy, že na jejím pozemku se nachází její bývalý druh obviněný R. S., se kterým má dlouhodobé neshody a několikrát jí vyhrožoval zabitím) zasahovala hlídka Policie ČR, kdy na pozemku u rodinného domu došlo ke konfliktu mezi obviněným R. S. a službu konajícím policistou nstržm. T. Maternou, vůči kterému obviněný užil násilí (strkal do něj, udeřil ho pěstí do obličeje a několikrát také do hrudníku a horní části těla). Obviněný zasahujícím policistům současně vulgárně nadával, jakož i vulgárně urážel M. Ž. a vyhrožoval jí zabitím. Takovým jednáním (citovaným výše) obviněný nepochybně naplnil všechny znaky skutkových podstat uvedených přečinů. Pokud jde o přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, je evidentní, že napadený policista je veřejnou osobou podle § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, která plnila úkoly stanovené jí zákonem a při plnění těchto úkolů používala svěřené pravomoci. Obviněný vůči této osobě zcela nepochybně užil násilí, tedy použil fyzické síly (u policisty bylo bezprostředně po zákroku dokonce zjištěno pohmoždění ruky a hlavy, ačkoliv se k naplnění znaku násilí nevyžaduje, aby pachatel způsobil újmu na zdraví), jako odplaty za to, jak policista vykonával svou pravomoc. Ze skutkových zjištění vyplývá také naplnění subjektivní stránky uvedeného přečinu, a to v úmyslu přímém, neboť zasahující policista byl ve služebním stejnokroji a obviněný věděl, že koná službu a plní své služební povinnosti. Ze skutkových zjištění je dále zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil také znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, když M. Ž. (své bývalé družce) vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Ze samotné skutkové věty, jakož i z dalších skutkových zjištění obsažených v rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že mezi obviněným a M. Ž. byl dlouhodobě vyhrocený vztah, kdy mezi nimi docházelo v nedávné minulosti k mnoha konfliktům, obviněný vyhrožoval M. Ž. a její dceři opakovaně usmrcením. Soudy v této souvislosti pečlivě hodnotily povahu a závažnost vyhrožování a na základě provedených důkazů dospěly ke správnému závěru, že vyhrožování usmrcením bylo v kontextu dané situace, jakož i v souvislosti dlouhodobě značně konfliktních vztahů mezi obviněným a M. Ž. a se zřetelem k charakterovým vlastnostem obviněného bylo způsobilé u M. Ž. vyvolat důvodnou obavu o zdraví či život svůj a svých blízkých. Tuto obavu ostatně obviněná i sama vyjádřila, jakož i z vyjádření zasahující policistky vyplývá, že ona sama měla pocit, že by se něco mohlo stát, neboť agresivita obviněného byla intenzivní. Je zřejmé, že právě souhrn všech těchto okolností je objektivně způsobilý vyvolat u poškozené reálné obavy, že obviněný své jednání vystupňuje a k realizaci vyslovených výhrůžek přikročí.

Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených důvodů zjistil, že skutková zjištění soudu I. stupně naplňují v dovolání namítané znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Napadeným usnesením ani v řízení, které mu předcházelo, tak nedošlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku ani jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci, jak se domnívá obviněný. Soudy naopak zjistily stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, který pak správně právně kvalifikovaly. Nejvyšší soud tedy shledal obecné námitky obviněného zjevně neopodstatněnými.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2013

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš