7 Tdo 615/2011
Datum rozhodnutí: 15.06.2011
Dotčené předpisy: § 4 písm. a) tr. zák.



7 Tdo 615/2011-21


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. června 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 To 241/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 56/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 27 T 56/2010, byl obviněný B. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) v době od 20. 6. do 24. 9. 2007 v O., v pobočce Oberbank AG, se záměrem neoprávněně se obohatit, postupně vybral z účtu společnosti GRAND METAL s. r. o. částku celkem 987.500,- Kč, kdy podle dohody s jednatelem uvedené společnosti J. H. měl tyto peníze použít na nákup a opravu štěpkovacího stroje a počáteční investice související s výrobou biomasy, což neučinil a ani nehodlal učinit, peníze si ponechal pro vlastní potřebu a společnosti GRAND METAL s. r. o. o tuto částku poškodil.

Za tento trestný čin byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku na náhradu škody.

Odvolání obviněného, kterým rozsudek soudu I. stupně napadl v celém rozsahu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 To 241/2010, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu, zejména pak jeho subjektivní stránka , když nelze dovodit, že by od počátku spolupráce se svědkem J. V. a poškozenou obchodní společností měl v úmyslu neoprávněně se obohatit na její úkor. Namítá, že bylo prokázáno jeho intenzivní úsilí k naplnění dohody o půjčce finančních prostředků od poškozené společnosti na obstarání a opravu štěpkovacího stroje, na počáteční investice související s výrobou biomasy a následné vrácení půjčky z výnosů z produkce biomasy. Usiloval rovněž o zprovoznění stěpkovacího stroje, kdy ale cenová nabídka na opravu elektromotoru byla cenově nevýhodná. Přesto uhradil náklady vynaložené na diagnostiku elektromotoru což podle něj vyjadřuje jeho postoj k plnění závazků vzniklých v souvislosti se zprovozněním štěpkovacího stroje. K výpovědi svědka Ing. J. Ch., který uvedl, že obviněný neměl peníze na opravu elektromotoru, obviněný uvádí, že se mu jevilo hospodárnější nahradit elektromotor dieselagregátem. Ohledně své aktivity při sjednávání kontraktů s potenciálními dodavateli a odběrateli obviněný poukazuje také na předběžné smlouvy s Opavskou lesní, a. s., nebo společností KRONOSPAN CZ s. r. o. Výpověď jednatele poškozené obchodní společnosti J. H., na které soudy vystavěly svá rozhodnutí, zpochybňuje tvrzením, že je vnitřně rozporná, soudům vytýká neodstranění těchto rozporů, a přístup tohoto svědka k podnikání považuje za velmi vzdálený péči řádného hospodáře, směsici fingování a nevědomosti. On sám (obviněný) se přitom vždy hlásil ke svým závazkům, chtěl je řešit, vystavil vlastní směnku byť nesprávně znějící na svědka J. V., a pokusil se také převést kontokorent na sebe, k čemuž ale J. H. neposkytl potřebnou součinnost. Dohodnutému záměru na produkci biomasy tak podle obviněného zabránily objektivní překážky, což mu nedovolilo splnit jeho závazek a vrátit peníze poškozené obchodní společnosti, přičemž v době uzavření dohody nemohl tyto překážky předvídat, když jinak byl schopen závazek splnit a peníze ve sjednané lhůtě vrátit. Argumentaci soudu ohledně jeho osoby, v souvislosti s výpisem z obchodního rejstříku o jeho obchodních společnostech v likvidaci, považuje za neúčelnou a svědčící o zjevném nepochopení činnosti soudního exekutora, když agilní exekutor postihl všechny jeho majetkové podíly v obchodních společnostech pro stále stejnou pohledávku. Proto obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek .

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného spočívají především na skutkové polemice se zjištěním uvedeným v tzv. skutkové větě, podle které obviněný od počátku nehodlal použít finanční prostředky na zahájení výroby biomasy. Obviněný z vybraných peněz použil 122.500,- Kč na úhradu svého dluhu vůči obci D., která uplatňovala zadržovací právo k staršímu nefunkčnímu stěpkovacímu stroji, jehož byl obviněný vlastníkem. Žádná jiná opatření podle skutkových zjištění k zprovoznění stroje neučinil a ten posléze prodal do šrotu za 45.000,- Kč. Pokud neučinil žádná další opatření k rozjetí výroby biomasy, jednoznačně to svědčí o tom, že od počátku neměl v úmyslu použít peníze na zahájení takové výroby a jednal v podvodném úmyslu. Námitky týkající se poskytnutí provize svědku J. H., nebo majetkových poměrů obviněného, jsou čistě skutkového charakteru a neodpovídající uplatněnému důvodu dovolání. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedených požadavků na nutnost hmotně právní argumentace v rámci důvodu dovolání uplatněného obviněným vyplývá, že tomuto důvodu dovolání neodpovídá námitka obviněného zpochybňující věrohodnost výpovědi jednatele poškozené obchodní společnosti, svědka J. H. Rovněž další námitky obviněného, že se intenzivně snažil naplnit uzavřenou dohodu, usiloval o zprovoznění stěpkovacího stroje, a sjednával kontrakty s potenciálními dodavateli i odběrateli, jsou ve své podstatě zaměřeny proti hodnocení důkazů soudem a na základě tohoto zhodnocení pak na zpochybnění skutkového závěru soudu I. stupně, že obviněný se záměrem se neoprávněně obohatit, postupně vybral z účtu částku 987.500,- Kč, kdy .. měl tyto peníze použít na nákup a opravu štěpkovacího stroje a na počáteční investice související s výrobou biomasy, což neučinil a ani nehodlal učinit, peníze si ponechal pro vlastní potřebu . Právě z tohoto skutkového zjištění přitom spolehlivě vyplývá závěr soudu o existenci obviněným namítané subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, jímž byl uznán vinným. Namítá-li proto obviněný obecně, že v daném případě nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu, je tato jeho námitka sice v souladu s uplatněným důvodem dovolání, ale vzhledem k zjištěným skutkovým okolnostem jak jsou uvedeny ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, jde o námitku zjevně neopodstatněnou.

Nad rámec dovolání Nejvyšší soud uvádí, že vzhledem k provedeným důkazům nelze přisvědčit námitkám obviněného, že bylo prokázáno jeho intenzivní úsilí o naplnění předmětné dohody. Tato námitka obviněného je v přímém rozporu s provedenými důkazy a již soud I. stupně důvodně neuvěřil jeho obhajobě, resp. ji považoval za vyvrácenou. Kroky obviněného k opravě elektromotoru za účelem zprovoznění štěpkovacího stroje byly pouze formální povahy. Obviněný si byl vědom technického stavu štěpkovacího stroje, jehož byl ostatně vlastníkem, když již počátkem roku 2006 chtěl podnikat ve středisku štěpkování v D. n. B., kde na tento stroj z důvodu nezaplaceného nájmu prostor bylo uplatněno zadržovací právo. Tyto prostory měla přitom jeho společnost NATUR BRIK s. r. o. pronajaty již od 15. 4. do 21. 10. 2005 a nacházel se v nich i uvedený štěpkovací stroj. Obviněný jako vlastník tohoto stroje tvrdil, že jej z úvěru zakoupil, přičemž peníze ve skutečnosti použil na zaplacení svého dluhu na nájemné, přičemž účetní společnosti GRAND METAL s. r. o. tvrdil, že peníze na nákup štěpkovačky šly bokem bez faktury a nebyl schopen doložit nejen žádný doklad o zakoupení náhradních dílů, které nikdo neviděl, ale ani jejich údajného dodavatele, kterého si již údajně nepamatuje. Obviněným namítané předběžné dohody s dodavateli na dodávky odpadní kúry či likvidaci klestí, které byly sjednávány v září a říjnu 2006, byly přitom potřebné zejména jako součást podnikatelského záměru pro Oberbank AG, která pak dne 19. 6. 2007 úvěr skutečně ve výši 1.000.000,- Kč poskytla společnosti GRAND METAL s. r. o., na její bankovní účet, kde disponentem byl právě obviněný. Obviněný tak měl k dispozici finanční prostředky, které zčásti použil na úhradu dlužného nájemného, dovoz štěpkovacího stroje do areálu společnosti GRAND METAL s. r. o., který posléze prodal do šrotu za 45.000,- Kč. To při jeho vědomosti o technickém stavu štěpkovacího stroje, v souvislosti s nepravdivým původním tvrzením o jeho nákupu, a údajném ničím nedoloženém nákupu náhradních dílů za 420.000,- Kč od neznámého dodavatele, spolehlivě vyvrací jeho námitky o dodatečných nepředvídatelných objektivních překážkách , které zmařily jeho podnikatelský záměr, nedovolily mu splnit jeho závazek a vrátit půjčené peníze poškozené obchodní společnosti.

V dalších podrobnostech přitom postačí odkázat na odůvodní rozhodnutí soudů obou stupňů, které se námitkami obviněného pečlivě zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Nejvyšší soud se s jejími závěry plně ztotožnil. To platí i o značně neúspěšné podnikatelské kariéře obviněného, kterou odvolací soud podrobně rozebírá na str. 3 - 4 odůvodnění usnesení, proti čemuž obviněný v dovolání namítá, že agilní exekutor postihl všechny jeho majetkové podíly v obchodních společnostech pro stále stejnou pohledávku. Z dokladů citovaných odvolacím soudem totiž vyplývá, že naopak se jedná o řadu pohledávek různých subjektů, a to nejen vůči obchodním společnostem ve kterých obviněných působil, ale také vůči němu jako fyzické osobě. Tyto skutečnosti prokazují jeho skutečný přístup k plnění vzniklých závazků, který nemůže zvrátit pouhé jeho tvrzení v dovolání, že se ke svým závazkům vždy hlásil a chtěl je řešit.

Protože v řízení byla spolehlivě prokázána namítaná subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, a napadené usnesení tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku, bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2011 Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš