7 Tdo 611/2007
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 611/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2005 o dovolání obviněného R. F., proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 T 66/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. F. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 T 66/2006. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl všechny výroky tohoto rozsudku a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Z citovaného ustanovení jasně vyplývá, že rozhodnutím, proti kterému lze podat dovolání, je vždy rozhodnutí soudu druhého stupně. Zároveň je à contrario z tohoto ustanovení zřejmé, že dovolání nelze podat proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolání bylo obsahem podání obhájce ze dne 16. 2. 2007. Podání bylo označeno za dovolání a bylo učiněno ke sp. zn. 4 T 66/2006 Okresního soudu v Českých Budějovicích a ke sp. zn. 23 To 914/2006 Krajského soudu v Českých Budějovicích. V jeho textu bylo výslovně uvedeno, že obviněný napadá pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích , který byl napaden odvoláním do výroku o vině i trestu, když odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích zamítnuto . Námitky, které byly v dovolání uplatněny, směřovaly proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích. V závěru dovolání bylo uvedeno, že obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí .

Podání ze dne 16. 2. 2007 bylo formulováno nejasně v otázce, zda dovolání bylo podáno proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 T 66/2006, anebo proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2006, sp. zn. 23 To 914/2006, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Tyto pochybnosti vyplývaly zejména z toho, že na adresu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích nebylo nic vytýkáno a že toto usnesení nebylo výslovně uvedeno jako rozhodnutí, které je dovoláním napadeno. Za napadené rozhodnutí byl výslovně označen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, přičemž dovětek ve znění když odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích zamítnuto byl formulován jen jako pouhé konstatování faktu zamítnutého odvolání, aniž by vyjadřoval to, že dovolání je podáno proti tomuto usnesení. Nic na tom nemění obsah závěrečného návrhu, jimž se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí , neboť z předchozího textu nevyplývalo, že by napadeným rozhodnutím bylo usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Za tohoto stavu nechal předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. vyzvat obhájce, aby nejasně formulované dovolání doplnil způsobem, z něhož bude zřejmé, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, a aby tak odstranil dosavadní nejasnosti v identifikaci napadeného rozhodnutí.

Na tuto výzvu reagoval obhájce obviněného podáním ze dne 14. 5. 2007. V tomto podání výslovně uvedl, že dovoláním je napadán rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 T 66/2006.

Tím se stalo jasným, že dovolání bylo podáno proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, tedy proti rozhodnutí soudu prvního stupně, což není podle § 265a odst. 1 tr. ř. přípustné, neboť dovolání lze podle tohoto ustanovení podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž v dané věci bylo usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2006, sp. zn. 23 To 914/2006. V uvedeném usnesení byli obviněný a obhájce v souladu se zákonem poučeni mimo jiné o tom, že dovolání lze podat proti tomuto rozhodnutí, tj. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a nikoli proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Lze jen dodat, že v podmínkách dvojinstančního řízení, v němž bylo trestní stíhání obviněného skončeno zamítavým usnesením odvolacího soudu, je třeba dovolání podat proti usnesení odvolacího soudu s tím, že námitky proti správnosti rozsudku soudu prvního stupně jsou námitkami proti řízení, které předcházelo napadenému usnesení odvolacího soudu. Vyplývá to již ze samotné podstaty dovolání jako mimořádného opravného prostředku, tj. opravného prostředku směřujícího proti pravomocnému rozhodnutí. Z logiky věci je evidentní, že mimořádný opravný prostředek (dovolání) musí být podán proti tomu rozhodnutí, kterým byla právní moc konstituována, a tím je vždy rozhodnutí odvolacího soudu.

Těmito zásadami se obviněný, resp. jeho obhájce, neřídil ani přes poučení, kterého se mu od Krajského soudu v Českých Budějovicích dostalo, a dovolání podal proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích jako soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec