7 Tdo 609/2009
Datum rozhodnutí: 01.07.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 609/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. července 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 131/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 17/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 2 T 17/2007, byla obviněná M. M. uznána vinnou trestnými činy ad 1) podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a ad 2) podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku A. F. na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 131/2007, podle § 265 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněné zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal A. F. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl v části směřující proti výroku o vině a trestu.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku, jakož i na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v tom, že hlavní líčení dne 20. 2. 2007 bylo konáno v její nepřítomnosti, ačkoli k takovému procesnímu postupu nebyly splněny zákonné podmínky. Obviněná uvedla, že v době hlavního líčení byla hospitalizována a soudu o této skutečnosti doručila lékařské vyjádření a trvala výslovně na účasti u hlavního líčení, přičemž toto její vyjádření a lékařské potvrzení předložil její otec ráno před jednáním. Rovněž v této písemnosti projevila zájem zvolit si obhájce.

Dále obviněná uvedla, že při veřejném zasedání dne 15. 5. 2007 byly předloženy originály příjmových dokladů, které prokazovaly její tvrzení, že poškozené F. vrátila všechny finanční prostředky, které jí poskytla, a to již na počátku roku 2006, tedy ještě před tím, než bylo pro tento skutek proti ní zahájeno trestní stíhání. Aniž by jí soud vyslechl k těmto příjmovým dokladům, sám za pomoci domněnek rozhodl, že nemůže být pravda, aby vrátila finanční prostředky na počátku roku 2006, avšak žádný důkaz k tomu neprovedl.

Obviněná poukázala také na své tvrzení, že jí nikdy nebylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a nebyly tak podmínky pro vedení trestního stíhání. K této námitce, že krajský soud pouze odkázal na č. l. 4 spisu, avšak neuvedl k tomu žádný komentář.

Obviněná se proto domnívá, že za takové důkazní situace popis skutku nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů. Popisovaná procesní pochybení podle obviněné naplňují rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněná v rámci dovolání opakuje výhradu uvedenou již v jejím odvolání, že hlavní líčení bylo konáno v její nepřítomnosti, aniž by pro takový postup byly naplněny zákonné předpoklady. Státní zástupce odkázal na usnesení odvolacího soudu, který se touto námitkou zabýval na str. 3 a 4 napadeného usnesení. K jeho argumentům podle něj není třeba ničeho dodávat, neboť obviněná v dovolání opakuje evidentně nepravdivé údaje. Pokud jde o námitku, že obviněná poškozené F. vrátila svěřené finanční prostředky ještě dříve, než pro tento skutek bylo zahájeno trestní stíhání, také na toto tvrzení soud druhého stupně náležitě reagoval (str. 4 a 5 usnesení), jeho vyjádření podle státního zástupce striktně vychází z logického výkladu důkazní situace a odvolací soud opět důvodně dochází k závěru, že tvrzení obviněné o vrácení svěřených peněz již počátkem roku 2006 je lživé. Státní zástupce se tedy domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z uvedeného je patrné, že zmíněný dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, ale pouze v absenci, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

V daném případě obviněná spatřuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu v tom, že v době konání hlavního líčení byla hospitalizována a soudu o této skutečnosti doručila lékařské vyjádření a trvala výslovně na účasti u hlavního líčení, přičemž toto její vyjádření a lékařské potvrzení předložil její otec ráno před jednáním. Nejvyšší soud předně shledal, že shodnou námitku uplatnila obviněná již v rámci řízení o odvolání (viz č. l. 87 tr. spisu), soud druhého stupně se jí zabýval a řádně se s ní vypořádal. Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.

Podle § 202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. se v nepřítomnosti obžalovaného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a) o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Podle § 202 odst. 3 tr. ř. platí, že nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř.

Podle § 202 odst. 4 tr. ř. nelze hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného konat, je li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.

Podle § 202 odst. 5 tr. ř. se ustanovení první věty odstavce 4 neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu užije přiměřeně.

Nutno konstatovat, že v tomto případě nebyla dána žádná ze skutečností zakotvených v ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. (v době konání hlavního líčení obviněná nebyla ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to v posuzované či jiné věci, přičemž nebyla stíhána pro trestný čin, na který zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice by převyšovala pět let), v důsledku níž by nebylo možno hlavní líčení v nepřítomnosti obviněné konat.

Ze spisového materiálu vyplývá, že usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., pro skutek popsaný pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo obviněné do vlastních rukou doručeno dne 9. 11. 2006 (viz doručenka na č. l. 4 tr. spisu). Usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek popsaný pod bodem ad 1) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, pak bylo obviněné doručeno dne 15. 12. 2006 (viz č. l. 6 tr. spisu). Obžaloba pro oba skutky byla obviněné doručena dne 17. 1. 2007 (viz dodejka na č. l. 67 tr. spisu). O skutcích, které jsou předmětem obžaloby, byla obviněná v přípravném řízení policejním orgánem vyslechnuta po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání dne 9. 11. 2006 (č. l. 8 a násl. tr. spisu) a dne 15. 12. 2006 (č. l. 12 a násl. tr. spisu). Na č. l. 60 tr. spisu se nachází záznam o prostudování spisu ze dne 15. 12. 2006, ze kterého je zřejmé, že obviněná měla možnost seznámit se se spisem, k čemuž jí byla poskytnuta přiměřená doba a podle § 166 odst. 1 tr. ř. byla poučena o právu navrhnout doplnění vyšetřování. Z citovaného záznamu vyplývá, že obviněná po řádném poučení netrvala na dodržení zákonné lhůty k vyrozumění o termínu prostudování spisu a neučinila žádné návrhy na doplnění vyšetřování.

Předvolání k prvnímu hlavnímu líčení, jehož termín byl stanoven na 6. 2. 2007, bylo spolu s obžalobou obviněné doručeno dne 17. 1. 2007 (viz dodejka na č. l. 67 spisu). Dne 5. 2. 2007 obviněná požádala o omluvu z hlavního líčení, podala u soudu prvního stupně potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené dne 5. 2. 2007 a lékařskou zprávu, ze které vyplývá, že si dne 4. 2. 2007 vyvrátila palec levé ruky. Soud prvního stupně hlavní líčení dne 6. 2. 2007 bez jednání odročil na den 20. 2. 2007. Předvolání k hlavnímu líčení na den 20. 2. 2007 bylo obviněné doručeno dne 8. 2. 2007 (viz dodejka č. l. 70 tr. spisu). K odročenému hlavnímu líčení se však obviněná nedostavila. Teprve v den konání hlavního líčení, avšak poté, co již bylo toto jednání skončeno, bylo soudu prvního stupně doručeno písemné podání obviněné, ve kterém obviněná dává souhlas k zahájení hlavního líčení v její nepřítomnosti (viz č. l. 76 tr. spisu). Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že obsahem trestního spisu není žádný doklad o hospitalizaci obviněné či jiné podání, kterým by trvala na své účasti u hlavního líčení dne 20. 2. 2007, a které by tedy prokazovalo pravdivost tvrzení obviněné uplatněné v dovolání (i v odvolání). Hlavní líčení bylo přitom nařízeno od 09:00 hod, skončilo v 10.00 hod. a soudu bylo doručeno v den jeho konání výše uvedené podání obviněné až v 11.00 hod.

Z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 2. 2007 plyne, že po zahájení hlavního líčení bylo vyhlášeno usnesení, že podle § 202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. bude konáno hlavní líčení v nepřítomnosti obviněné. V jeho rámci byli osobně slyšeni svědci, byly provedeny i další důkazy, jakož i vyhlášen odsuzující rozsudek.

Soud prvního stupně nepostupoval v rozporu s ustanoveními trestního řádu, když dne 20. 2. 2007 konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněné. Z popsaných skutečností je zjevné, že v posuzovaném případě byly naplněny formální předpoklady vymezené v ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. Dále byly splněny i materiální podmínky, když okresní soud dospěl k důvodnému závěru, že věc lze v hlavním líčení spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněné. Soud I. stupně přitom neměl uvedené podání obviněné v době konání hlavního líčení k dispozici, a to především vinou samotné obviněné, která si již od 8. 2. 2007 byla vědoma skutečnosti, že hlavní líčení v její trestní věci se bude konat 20. 2. 2007 již od 09.00 hod., přičemž jí dal soud výslovně najevo, že pokud se hlavního líčení účastnit nechce, může soud požádat, aby jednal v její nepřítomnosti. Obviněná si tak musela být vědoma, že soud může ve věci rozhodnout případně i v její nepřítomnosti.

Své podání, ve kterém vyjádřila souhlas s tím, aby soud zahájil hlavní líčení v její nepřítomnosti, přitom doručila soudu až v den konání hlavního líčení, kdy vzhledem k době jeho zahájení musela reálně předpokládat, že se toto podání nedostane včas do dispozice příslušného předsedy senátu a nebude tak k němu ani přihlíženo, což se také stalo. V tomto podání přitom není ani zmínka o tom, že by snad obviněná byla hospitalizována v té době, jak namítá v dovolání. Před odvolacím soudem přitom nejprve vypověděla, že osobně v den konání hlavního líčení doručila toto podání soudu, a až na dotaz, jak tak mohla učinit, když měla být hospitalizována, uvedla, že tak učinil její otec, který ho hodil do schránky. Potvrzení o její údajné hospitalizaci v době konání hlavního líčení přitom nedoložila ani odvolacímu soudu a je tak zřejmé, že se obviněná různými nepravdivými tvrzeními a formulacemi typu souhlasím se zahájením hlavního líčení v mé nepřítomnosti, snažila protahovat řízení před soudem. Přitom nelze přehlédnout, že se nedostavila bezdůvodně již k prvnímu hlavnímu líčení dne 6. 2. 2007, když se omluvila z důvodu pracovní neschopnosti v důsledku utrpěného vyvrácení palce levé ruky dne 4. 2. 2007. Tato zdravotní komplikace by přitom, v případě skutečného zájmu obviněné o účast na hlavním líčení, jí nijak nebránila v tom, aby se k soudu dostavila a případně vypovídala.

Totéž lze uvést k její dovolací námitce, že v předmětném podání projevila zájem zvolit si obhájce. Tento svůj zájem obviněná deklarovala v přípravném řízení při svém prvním výslechu dne 9. 11. 2006. Při dalším výslechu dne 15. 12. 2006 uvedla, že si zatím obhájce nevolí. V podání doručeném soudu v den konání již druhého (odročeného) hlavního líčení opět pouze neurčitě uvedla, že si zvolí právního zástupce. Nakonec tak učinila až v řízení o odvolání dne 7. 5. 2007. Vzhledem k tomu, že obviněná již při svém prvním výslechu dne 9. 11. 2006 uvedla, že bude vypovídat až v přítomnosti zvoleného obhájce, tohoto si po dobu 6-ti měsíců nezvolila, a to ani v době, kdy již byla opakovaně předvolávána k hlavnímu líčení, a k těmto hlavním líčením se bez řádné omluvy nedostavila, nelze ve věci dospět k závěru, že by byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Obviněná sama svým přístupem k trestnímu stíhání, kdy se pod různými záminkami vyhýbala své účasti na hlavním líčení, ač jí k tomu ze strany soudu bylo dáno dostatek možností, zavinila nevyužití svého práva přítomnosti v hlavním líčení.

Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou proto zjevně neopodstatněné. S obdobnými výhradami, jak již bylo uvedeno, se náležitě vypořádal i Krajský soud v Brně, což je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení (viz str. 3 a 4 rozhodnutí).

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněné ale vyplývá, že její námitky uplatněné pod tímto dovolacím důvodem, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy, úplnosti dokazování a tím následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněná námitkami, že ačkoli byly odvolacímu soudu předloženy doklady údajně potvrzující vrácení finančních prostředků poškozené již na počátku roku 2006, tedy ještě před tím, než bylo pro tento skutek proti obviněné zahájeno trestní stíhání, že odvolací soud k těmto důkazům nepřihlédl a sám zhodnotil, že tvrzení obviněné není pravdivé, v podstatě brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování, zejména namítá správnost hodnocení důkazů soudem a považuje své jednání za neprokázané. Obviněná tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Mezi tyto důvody ale přezkoumávání správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění nižších soudů nepatří. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná. Nutno také podotknout, že shodnou námitkou se důsledně zabýval již soud odvolací (viz str. 4 a 5 usnesení), který ve svém rozhodnutí pečlivě vyložil, proč neuvěřil tvrzení obviněné, že se trestné činnosti nedopustila a proč považoval její obhajobu v tomto směru za vyvrácenou.

Ze shora citovaného dovolání je tedy zřejmé, že tyto námitky obviněné spočívají ve zpochybňování správnosti procesního postupu soudů při zjišťování skutkového stavu (jak ostatně i sama obviněná v závěru dovolání výslovně uvádí). Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněná nenamítala.

Pod žádný z uplatněných důvodů dovolání pak nelze podřadit ani námitku obviněné o nedoručení usnesení o zahájení trestního stíhání.

Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tento důvod dovolání nenaplňují a námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými. Dovolání obviněné M. M. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš