7 Tdo 607/2005
Datum rozhodnutí: 12.05.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 607/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 5. 2005 o dovolání, které podal obviněný V. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 9 To 184/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 T 189/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 9 To 184/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání a odvolání státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. 18 T 189/2003. Dovolání podal v rozsahu, který odpovídal výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci ... nebo jiném nesprávném hmotně právním .... ). Právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní záleží v podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je proto možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že je výsledkem toho způsobu hodnocení důkazů, který zvolil soud, že dokazování nebylo provedeno v širším rozsahu, než v jakém ho provedl soud, apod. Jinak řečeno, v dovolání lze vytýkat p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně zvratu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.

V daném případě byl obviněný uznán vinným jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný společně s dalšími třemi osobami zazvonili u bytu poškozeného T. S. a poté, co dveře otevřel další poškozený L. H., tohoto vtlačili do bytu, povalili na sedačku, svázali mu ruce a nohy a pak z bytu odcizili ke škodě obou poškozených různé věci a peníze v celkové hodnotě 13.850,- Kč.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by skutkový stav, který zjistily oba soudy, nevykazoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, resp. které ze zákonných znaků uvedených trestných činů nebyly skutkovými zjištěními soudů naplněny. Pouze takto pojaté dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Místo toho obviněný koncipoval své dovolání jako polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká zjištění z nich vyvodily, v jakém rozsahu provedly důkazy, resp. že některé další důkazy neprovedly, a uplatnil v celém rozsahu výlučně jen ryze s k u t k o v é námitky. To se ostatně promítlo i do závěru samotného obviněného, podle něhož soudy porušily zásadu volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a také zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného , která vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. Podle obviněného tedy soudy porušily ustanovení p r o c e s n í h o práva, ačkoli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení h m o t n é h o práva. Na této povaze námitek obviněného nic nemění ani to, že ve vztahu k tomu, jak soudy hodnotily důkazy, vytkl porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práva a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro posouzení dovolacích námitek obviněného je rozhodné to, že se netýkaly právního posouzení skutku zjištěného soudy, ale směřovaly k tomu, aby skutková zjištění soudů byla nahrazena jeho verzí skutkového stavu. Tím se obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu.

Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jinak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňovaly.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec