7 Tdo 603/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 603/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, který rozhodl jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 Nt 257/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního státního zastupitelství v Rokycanech ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. Zt 3/2006, bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. s přihlédnutím k § 12 tr. zák. zastaveno trestní stíhání obviněného P. Š. pro skutky, v nichž byl spatřován v bodech 1) a 2) trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a v bodech 3) a 4) pokračující trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný P. Š. v době činu nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 4. 2006.

Usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 1 Nt 257/2006, bylo obviněnému P. Š. podle § 239 odst. 1 tr. řádu za použití § 72 odst. 1, 4 tr. zák. uloženo ochranné léčení psychiatrické a sexuologické formou ústavní. Stížnost obviněného P. Š. podaná jeho obhájcem JUDr. J. B. a stížnost J. Š. , otce obviněného P. Š. , byly usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. V dovolání namítl, že mu bylo uloženo ústavní léčení psychiatrické a sexuologické, aniž by bylo bez pochybností prokázáno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Krajský soud v Plzni podle něj nerespektoval zásadu, že nebezpečnost jeho pobytu na svobodě je třeba posuzovat podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení, že ústavní ochranná léčba by měla být až posledním opatřením v případě, že by dosavadní léčba a dozor rodiny selhaly a současně by měla být splněna další zákonná podmínka, a to, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Krajský soud v Plzni se též nevypořádal s výpovědí MUDr. J. B. , CSc., který se stavěl kriticky k uložení ústavní léčby, neboť by byla aplikována stejná léčba, která již probíhá, a účelem ústavní léčby v podstatě není léčení, ale separování jedince od zdravé společnosti, přičemž se jedná o zásadní zásah do osobní svobody člověka. Obviněný dále polemizoval se závěry znaleckých posudků MUDr. V. Š. a prof. MUDr. M. K. , DrSc., pokud jde o účel a účinnost léčby. Poukázal přitom na to, že riziko budoucího násilného jednání je srovnatelné s jinými lidmi v běžné populaci, když není možné určit, zda se v budoucnu může dopustit nebezpečného sexuálního jednání a že pro objektivní zjištění všech podstatných skutečností nebyly soudem vyčerpány všechny důkazní možnosti.

Obviněný P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně uvedla ve vyjádření k dovolání, že při rozhodování o uložení ochranné ústavní léčby musí být zjištěno, že pobyt nepříčetné osoby na svobodě je i v době rozhodování soudu o ochranném léčení nebezpečný pro společnost tím, že v důsledku duševní poruchy znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem. Nebezpečnost obviněného P. Š. pro společnost spočívá především v tom, že je mentálně retardovaný, což mu znemožňuje domýšlet důsledky svého jednání, a dále ve vysokém stupni sexuálního puzení, které může vést k nekontrolovatelným a velmi nebezpečným sexuálním deliktům. Dovolatel nemá k žádnému svému skutku kritický postoj nebo náhled na společenskou nevhodnost a je podporován a omlouván svým otcem a babičkou, kteří jeho jednání bagatelizují a odmítají jakékoliv obvinění z trestné činnosti. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný spáchal v důsledku trvalé duševní poruchy trestný čin ve stavu nepříčetnosti, jeho jednání nebylo ojedinělé, agresivita obviněného se i přes ambulantní léčbu stupňuje a společenská nebezpečnost jeho jednání má vzrůstající tendenci. Poukázala na to, že znalec MUDr. V. Š. navrhoval opakovaně uložení ochranné ústavní léčby, při níž by byla zajištěna jak ochrana společnosti před závadovým jednáním nemocného člověka, tak i ochrana dovolatele, u něhož by mohla být po dobu hospitalizace vhodně uspořádána aplikace a dávkování medikamentů, které by tlumily sexuální pud obviněného. Stejně tak znalec prof. MUDr. M. K. , DrSc. považoval pobyt obviněného P. Š. za nebezpečný, protože obviněný je velmi nebezpečným typem sexuálního devianta, u něhož sexuální ambulantní léčba je zcela nedostatečná. Oba znalci se shodli v tom, že pokud by se obviněný nepodrobil ochranné ústavní léčbě, je jeho pobyt na svobodě nebezpečný, a to i do budoucna.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. Š. Dále navrhla, aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí, souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) shledal, že dovolání obviněného P. Š. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podle § 72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 a § 32 odst. 2 tr. zák., nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle § 72 odst. 4 tr. zák. věta druhá tr. zák. se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Podle § 239 odst. 1 tr. ř. nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení nebo zabrání věci vyhradil podle § 230 odst. 2 tr. ř., může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce. Osobě, která není pro nepříčetnost trestně odpovědná (§ 12), nařídí soud (obligatorně) podle § 72 odst. 1 tr. zák. ochranné léčení jedná-li se o pachatele činu jinak trestného jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, tj. zejména tím, že ohrožuje rodinu, okolí, majetek, což je třeba posoudit na základě konkrétních zjištění o jeho chování a na základě posudku znalců z oboru psychiatrie o tom, zda duševní porucha je takového rázu, že pobyt na svobodě je i pro budoucnost nebezpečný (srov. č. 11/1974 Sb. rozh. tr.).



K prokázání nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě není postačující jednání, které naplňuje toliko znaky přestupku. Musí jít o hrozbu závažnějšího útoku na zájmy chráněné trestním zákonem, a to v době rozhodování o ochranném léčení (srov. č. 3/2000 Sb. rozh. tr.). Ochranné léčení má význam nejen pro ochranu společnosti před těmito osobami, ale může být na prospěch i jim samým, neboť jim poskytne odbornou lékařskou péči.

V trestní věci obviněného P. Š. byly splněny obě zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení uvedené v § 72 odst. 1 tr. zák. Obviněný v dovolání nenamítal podmínku spočívající v tom, že jde o pachatele činu jinak trestného, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Námitky soustředil na zákonnou podmínku týkající se nebezpečnosti pobytu takového pachatele na svobodě. Ani při posouzení této podmínky Krajský soud v Plzni nepochybil, když vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, především ze znaleckých posudků znalců MUDr. V. Š. i prof. MUDr. M. K. , DrSc., včetně doplnění jejich posudků, v nichž oba znalci dospěli k jednoznačnému závěru, že nejen v době rozhodování soudu, ale i do budoucna je pobyt obviněného P. Š. nebezpečný pro společnost. Správně se Krajský soud v Plzni vypořádal s výpovědí svědka Doc. MUDr. J. B. , CSc., lékaře, u něhož obviněný vykonává ambulantní léčbu. Z jeho výpovědi vyplývá, že obviněný se dostavuje k výkonu ambulantní léčby jednou během dvou měsíců, přičemž poznatky o jeho chování Doc. MUDr. J. B. , CSc. získával jen od jeho otce J. Š. a babičky obviněného K. B. , kteří jsou zcela nekritičtí k chování obviněného P. Š. a jeho chování na veřejnosti omlouvají. Vzhledem k řadě skutků, ohledně nichž bylo trestní stíhání obviněného pro jeho nepříčetnost zastaveno, je zcela zřejmé, že dosud vykonávaná ambulantní léčba je neúčinná a neplní svůj účel.

Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů správně posoudily zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického a sexuologického ústavní formou.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek