7 Tdo 601/2015
Datum rozhodnutí: 12.08.2015
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 601/2015-43



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 12. srpna 2015 v neveřejném zasedání, k dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného V. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 43/2014, takto:

I.
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. Š. n e b e r e do vazby.

O d ů v o d n ě n í :

I.


Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, sp. zn. 1 T 43/2014, byl obviněný V. Š. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pokusu uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění soudu I. stupně obviněný dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) v době od 21:00 hodin dne 9. 4. 2014 do 0:30 hodin dne 10. 4. 2014 v obci D. B., okr. P., v místě bydliště, v prostoru obývacího pokoje, po předchozím požití alkoholu fyzicky napadl svoji družku M. H., která byla v 30. týdnu těhotenství, a v úmyslu docílit, aby přišla o nenarozené dítě, jí postupně bil menší až střední silou pěstí do obličeje, mačkal ji rukou paže, stehna a břicho, na které jí sedal a poskakoval po něm, rdousil ji rukama a dusil polštářem se slovy, že ji raději zabije, než aby jí dítě nechal, že z ní dítě dostane, neodjede do té doby, pokud poškozená nepotratí a nezemře, nepřenechá poškozené své geny, přičemž jí způsobil poranění a pohmoždění podrobně uvedená ve výroku o vině, a po účinku mechanického působení na břicho jí vyvolal děložní stahy, které mohly bez včasné léčby vyústit až v předčasný porod, z něhož vyplývají závažná rizika poškození života a zdraví nedonošeného novorozence, a v důsledku tohoto jednání utrpěla poškozená středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu s následnou dobou léčení v trvání několika měsíců.

Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. V odvolání popřel zejména zjištění soudu, že poškozenou napadl v úmyslu, aby přišla o nenarozené dítě a výpověď poškozené označil za nevěrohodnou.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě, když skutková zjištění soudu I. stupně považoval za správná a úplná, uznal obviněného vinným pouze pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto zákonného ustanovení jej odsoudil k mírnějšímu trestu odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon tohoto trestu jej pak podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil také do mírnějšího typu věznice s dozorem. Vrchní soud změnu právní kvalifikace jednání obviněného odůvodnil tím, že jednáním obviněného nebylo způsobeno poškozené žádné závažnější zranění, k takovému následku jeho jednání ani nesměřovalo, když bylo zaměřeno výhradně na vyvolání potratu a tento lze vyvolat pouze u těhotné ženy. Těhotenství poškozené, že je tedy zahrnuto už v základní skutkové podstatě § 145 odst. 1 tr. zákoníku a nelze je jako kvalifikovanou skutkovou podstatu k tíži obviněného znovu přičítat, protože by se podle názoru Vrchního soudu v Praze jednalo o dvojí přičítání téže okolnosti, což je nepřípustné.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá nesprávnou aplikaci zásady zákazu dvojího přičítání vrchním soudem, v důsledku čeho byl skutek nesprávně posouzen jen jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu, aniž by bylo zohledněno naplnění jiné skutečnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to skutečnosti, že předmětem útoku byla těhotná žena. Nejvyšší státní zástupce poukázal na některé jiné úmyslné trestné činy proti životu a zdraví, u kterých je rovněž spáchání činu na těhotné ženě skutečností odůvodňující použití vyšší trestní sazby. Tato skutečnost že nemá přímý vztah k následku či účinku trestného činu, nejedná se o těžší následek jednání pachatele, ale o jiný znak charakterizující předmět útoku, jemuž je poskytována zvýšená ochrana. Této zvýšené ochraně těhotné ženy proti násilným útokům, odpovídá také vyšší trestní sazba podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Pouze na okraj nejvyšší státní zástupce poznamenal, že vrchní soud ponechal ve skutkové větě výroku o vině konstatování, že poškozená v důsledku útoku obviněného utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu s dobou léčení několika měsíců. I když argumentaci vrchního soudu ohledně této poruchy považuje nejvyšší státní zástupce za rozpornou a nepřesvědčivou, uvedl, že soudy měly znění skutkové věty upravit tak, aby odpovídala jejich odůvodněným zjištěním.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl námitkami nejvyššího státního zástupce naplněn a dovolání je důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací soud v rámci své přezkumné činnosti musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a z obsahu dovolání, o skutkovém stavu jak byl zjištěn na základě provedeného dokazování soudem I. stupně, s nímž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil také soud odvolací, nejsou žádné pochybnosti. Spornou právní otázkou a tedy předmětem dovolacího přezkumu je pouze otázka, zda násilným jednáním vůči těhotné ženě vedeným úmyslem vyvolat u ní potrat nebo usmrtit plod, pachatel naplňuje pouze skutkovou podstatu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, nebo skutkovou podstatu téhož trestného činu podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy, že takový čin spáchal na těhotné ženě.

Tato otázka byla v praxi soudů řešena různě, a proto trestní kolegium Nejvyššího soudu v zájmu sjednocení rozhodování soudů schválilo na svém zasedání dne 21. 5. 2015 k uveřejnění do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To 35/2013. Toto rozhodnutí vrchního soudu sice primárně řešilo otázku, že násilným jednáním vůči těhotné ženě, vedeným úmyslem vyvolat u ní potrat nebo usmrtit plod, nelze bez dalšího naplnit znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu spočívající v jeho spáchání ze zavrženíhodné pohnutky ve smyslu § 145 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. Současně ale vrchní soud v této jiné trestní věci ponechal jako správnou v platnosti právní kvalifikaci jednání pachatele jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že se v takovémto případě nejedná o nepřípustnou duplicitu základní skutkové podstaty (§ 145 odst. 1 tr. zákoníku) a kvalifikované skutkové podstaty /§ 145 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku/, byť vyvolání potratu nebo usmrcení plodu se lze dopustit jen vůči těhotné ženě, protože těhotná žena je jako znak kvalifikované skutkové podstaty tzv. kvalifikovaným subjektem. Jednalo se v podstatě o skutkově podobný případ pachatele, který byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 56 T 13/2011, uznán vinným uvedeným zločinem podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku za jednání spočívající v podstatě v tom, že v rodinném domě záměrně fyzicky napadl svoji družku v úmyslu přivodit jí potrat plodu s vědomím, že se poškozená nachází v 19. týdnu těhotenství, a to tím způsobem, že jí několikrát udeřil pěstí do trupu a končetin, klekl jí na břicho se slovy "já z tebe to dítě dostanu", přičemž v důsledku útoku utrpěla poškozená řadu zranění spočívajících v otoku měkkých tkání, hematomech na různých částech těla, podkožním krevním výronu pod pupkem o průměru 5 cm, když k poškození plodu nedošlo (též např. usnesení NS ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1255/2014).

Trestní kolegium Nejvyššího soudu tak výše zmíněné rozhodnutí vrchního soudu v jiné trestní věci schválilo k uveřejnění v uvedené sbírce se závěrem, že okolnost, že úmyslné vyvolání potratu nebo usmrcení plodu může být z povahy věci spácháno jen na těhotné ženě, odůvodňuje posouzení činu jako trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, popř. pokusu tohoto trestného činu, aniž by tu byl rozpor se zákazem dvojího přičítání jedné a téže skutečnosti k tíži pachatele. Znak na těhotné ženě ji chrání coby předmět útoku nejen jako těhotnou, resp. jako nositelku plodu, tzn. v tomto užším rozsahu, nýbrž šířeji, tedy jako osobu ve specifické psycho-fyzické kondici.

Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze tedy předmětnou trestní věc znovu projedná a rozhodne o odvolání obviněného, přičemž je vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

II.

Nejvyšší soud současně rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř., že se obviněný nebere do vazby. Obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání tří let, uložený zrušeným rozsudkem. Z trestního spisu vyplývá, že výkon trestu odnětí svobody nastoupil z vazby dne 19. 2. 2015 a v současné době jej vykonává ve věznici V. Podle sdělení uvedené věznice má obviněný nařízen výkon dalšího trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T 35/2014, do kterého bude převeden.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu