7 Tdo 60/2011
Datum rozhodnutí: 09.02.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 60/2011-32

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného G. O., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 10 To 420/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 48/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 2 T 48/2010, byl obviněný G. O. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. S. a G. T.

Proti tomuto rozhodnutí podal spoluobviněný G. T. a státní zástupce odvolání. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 10 To 420/2010, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněného G. O. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že ho podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání spoluobviněného G. T. a státního zástupce ohledně spoluobviněného D. S. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudů obou stupňů je ohledně jeho účasti na skutku příkrý nesoulad. Tento spatřuje na základě výpovědí učiněných v rámci hlavního líčení. Obviněný následně v dovolání popisuje a hodnotí výpovědi spoluobviněných, svědků a poškozeného, z kterých podle něj vyplynulo, že na místě pouze stál, a proto namítá, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že to byl právě on, kdo věci poškozenému odcizil. Rovněž nebylo prokázáno, že by se do loupežného jednání jakkoli zapojil, tj. že by proti poškozenému užil násilí či pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se jeho věci nebo že by se domlouval se spoluobviněnými na spáchání loupeže a tím se ztotožnil s jejich záměrem loupež spáchat. Vzhledem k tomu podle něj nebylo prokázáno, že by naplnil svým jednáním znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů a zprostil ho obžaloby.

Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřilo.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Jak vyplývá z výše citovaného dovolání obviněného, jeho konkrétní námitky neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, ale jsou zaměřeny výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Vzhledem ke změně výpovědi poškozeného v hlavním líčení ve prospěch obviněného, se dovolatel zejména domáhá jiného hodnocení věrohodnosti změněné výpovědi poškozeného v hlavním líčení, které soudy měly jako věrohodnou vzít v úvahu a vycházet z ní při zjišťování skutkového stavu věci. Rovněž hodnocením výpovědí spoluobviněného D. S. a svědka M. K. obviněný brojí proti postupu soudů při hodnocení důkazů, nabízí svojí verzi průběhu skutkového děje, až na základě které by pak mělo dojít ke změně právní kvalifikace jeho jednání. Dovolatel tak neuvádí námitky, kterými by zpochybňoval hmotně právní posouzení namítaného skutku tak, jak byl zjištěn již soudem I. stupně, a jak je uveden ve výroku o vině rozsudku, ale na základě jiného hodnocení důkazů se domáhá jeho změny v podstatě s tím závěrem, že se předmětného jednání nedopustil. Těmito námitkami dovolatel uplatněný dovolací důvod zjevně nenaplnil.

Nakonec ani námitku, že nebylo prokázáno, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty zločinu loupeže, nebylo možno hodnotit jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byla založena na shora citovaných námitkách výhradně skutkové a nikoli hmotně právní povahy, které nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když byly zcela mimo uplatněný dovolací důvod. Dovolatel totiž tyto námitky založil v podstatě na tvrzení, že se nedopustil jednání, jímž byl uznán vinným, toto mu nebylo prokázáno, a proto je podle něj i nesprávně právně posouzeno.

Z obsahu dovolání rovněž vyplynulo, že obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí soudů nižších stupňů je zatíženo extremním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním. V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud neshledal v daném případě namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě.

Pokud soudy považovaly za hodnověrnou svědeckou výpověď poškozeného učiněnou v přípravném řízení a na této výpovědi a dalších důkazech, které na ni navazovaly, pak postavily svá skutková zjištění, lze konstatovat, že nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně pak tento postup patřičně odůvodnil, když na str. 8 odůvodnění rozhodnutí uvádí, že výpověď poškozeného u hlavního líčení, ve které tvrdí, že obvinění G. O. a G. T. se vůči němu ničeho nedopustili, neboť veškeré jednání bylo dílem obviněného D. S., zůstala zcela osamocena v kontextu s dalšími výpověďmi. Tato výpověď se zásadně odlišovala od výpovědi poškozeného v přípravném řízení a právě výpověď z přípravného řízení bylo možné spojit s ostatními důkazy a výpověďmi, když spolu tvořily ucelený řetězec. Také na ni navazovala výpověď obviněného z přípravného řízení, ve které se doznal, že poškozeného šacoval. Nejvyšší soud rovněž odkazuje na str. 9 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, kde jsou vyhodnoceny další rozpory, které obsahovala výpověď poškozeného učiněná v hlavním líčení, čímž nalézací soud dostatečně odůvodnil postup při hodnocení věrohodnosti výpovědí. Soudy obou stupňů provedly hodnocení důkazů, řádně popsaly, čím je obviněný usvědčován ze spáchání trestné činnosti a rovněž své úvahy dostatečně odůvodnily. Dospěly ke správným skutkovým zjištěním, která mají oporu v řádně provedených důkazech a následně tato skutková zjištění správně právně kvalifikovaly. Extrémní rozpor, který by umožnil Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu I. a II. stupně nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

Protože obviněný v dovolání neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud neshledal namítaný extrémní rozpor, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš