7 Tdo 60/2009
Datum rozhodnutí: 21.01.2009
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




7 Tdo 60/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2009 o dovolání obviněného D. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 5 To 490/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 114/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 18. 8. 2008, pod sp. zn. 101 T 114/2008, byl obviněný D. R. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Obviněný byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Toto odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 5 To 490/2008, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný D. R. řádně a včas podaným dovoláním.

Obviněný D. R. dovolání směřuje do výroku o vině a trestu, uplatňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítá nesprávné právní posouzení skutku. Vzhledem k tomu, že každému právnímu posouzení předchází skutkové zjištění, obviněný poukazuje na rozporná skutková zjištění, která byla učiněna soudy obou stupňů, zejména na výslechy svědků a vyhodnocení jejich věrohodnosti. Obviněný popírá tvrzení svědků, že by těmto poskytoval jakékoliv množství drogy. Při sdělení obvinění mu bylo ve skutkové větě dáváno za vinu, že již od konce roku 2003 do r. 2008 svědkům daroval nebo prodával drogy. Obviněný se brání, že v tomto období byl mimo okres K., a to konkrétně v P., kde provozoval aktivně box v boxerském oddíle P. a současně reprezentoval ČR v letech 2003 2005. Podroboval se testům po zápasech a nemohl proto užívat drogy. Obviněný dále namítá nevěrohodnost svědků K., U. a O., kdy prvý z nich odmítl vypovídat v hlavním líčení, druhý pak svoji výpověď změnil tak, že obviněného nepoznává a výpověď třetího byla pouze čtena, protože svědek byl dočasně v A. Jejich nevěrohodnost pak obviněný vyvozuje z toho, že jim již od roku 2005 měl vozit drogu v červeném autě zn. Golf (z této premisy vychází i skutková věta), přitom je z výpisu evidenční karty MM Havířov patrno, že řidičské oprávnění získal od 20. 4. 2006 a uvedené auto počal užívat až v listopadu 2006. Obviněný odkazuje na zásadu in dubio pro reo , což představuje právní hodnocení věci, když slyšení svědci nejsou důvěryhodní, došlo ke změně výpovědi a mělo by to jít ku prospěchu obviněného. Pokud jde o svědkyni B., pak tato jako spolukonzument nebyla vystavena jednáním obviněného do takové situace, že by se stala závislou na marihuaně či došlo k ohrožení jejího zdraví, rovněž nebylo prokázáno, že množství činilo více jak 10 g. Obviněný dále poukazuje na anonymní odkaz na neustanovené osoby, kterým předal celkem 210 g marihuany. Je podle něj nelogické, aby neustanovené osoby, o kterých nikdo nic neví, spotřebovaly konkrétní množství drogy. Jedná se o smyšlenku, která nemůže být zakotvena ve skutkové větě. Při stávajícím skutkovém zjištění došlo k pochybení ze strany obou soudů v tom směru, že nesprávně právně posoudily jednání obžalovaného a tohoto uznaly vinným z uvedeného trestného činu dle § 187 odst. 2 písm. a), ale jeho jednání mělo být posouzeno dle § 187 odst. 1 event. § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v Brně napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. 8. 2008, sp. zn. 101 T 114/2008 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 5 To 490/2008, zrušil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného úvodem shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací námitky obviněného. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Dovolací soud je proto vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy obou stupňů. Pokud jde proto o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, opírající se v celém rozsahu o tvrzení údajně nesprávného hodnocení důkazů ze strany soudů činných dříve ve věci a z toho vyplývajícího dovození nesprávných skutkových závěrů, je nutné konstatovat, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dovolání obviněného, byť formálně se opírající o zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž v celém jeho rozsahu hodnotí jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a jako takové je navrhuje odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhl, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též "jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud však shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Uplatněné dovolací námitky směřují zcela do oblasti skutkových závěrů. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a z nich plynoucí závěry. Uplatňuje stejné námitky jaké použil ve svém odvolání, a to nevěrohodnost výpovědi svědků, faktický pobyt v předmětné době a provozování boxu. Nevěrohodnost svědků opírá o jejich výpověď, že drogu jim prodával v červeném autě zn. Golf již od roku 2005, přitom řidičský průkaz získal až v dubnu 2006 a toto vozidlo začal používat v listopadu 2006. Již soud druhého stupně se s touto námitkou zabýval a vzal za prokázané, že tato námitka byla vyvrácena výpověďmi výše zmíněných svědků, kteří všichni shodně uvedli, že v rozhodné době obžalovaný v červeném autě zn. Golf jezdil a drogu jim přivážel. I s námitkou faktického pobytu obviněného v předmětné době se soudy vypořádaly, když vzhledem ke způsobu poskytování marihuany (dovezl až na místo převzetí) bylo nedůležité, kde v předmětné době bydlel. Vyvrácena byla i námitka neužívání marihuany z důvodu sportu, když sám obviněný přiznává, že od 21 let ji pravidelně užívá. Ani jedna z výše uvedených námitek nezakládá přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku, ale proti hodnocení důkazů soudy. Ty navíc správně konstatovaly, že uvedené námitky jsou pro věc bez významu, resp. nedůležité.

Obviněný namítá porušení zásady in dubio pro reo , podle které je v pochybnostech třeba rozhodnout ve prospěch obviněného a nikoliv k jeho tíži. To znamená, že dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin dle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv podle jeho přesvědčení provedené důkazy takový závěr nedovolovaly. Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily závěr o právním posouzení žalovaného skutku. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. též náležitě vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal i s námitkami, jež obviněný učinil předmětem svého pozdějšího dovolání.

Obviněný namítá také nesprávnost skutkové věty rozhodnutí, a to sice anonymní odkaz na neustanovené osoby, kterým předal celkem 210 g marihuany. Tuto větu si obviněný nesprávně vyložil, protože množství nejméně 210 g marihuany měl celkově předat všem jmenovaným osobám a nikoli neustanoveným osobám.

Na základě shora uvedeného je tedy zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Takovými námitkami však deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně není naplněn (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. tr.). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš