7 Tdo 596/2002
Datum rozhodnutí: 10.09.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 596/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2002 o dovolání obviněného V. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 2 To 141/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2002, č. j. 6 T 41/2001-164, byl obviněný V. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za své jednání byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvacetčtyři) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené škodu ve výši 83.162,20 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 4. 2002, č. j. 2 To 141/2002-182, aniž by zrušil, doplnil podle § 259 odst. 2, 3 p. a. tr. řádu výrok o vině rozsudku okresního soudu, a to o právní větu ve znění tedy: přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tímto činem škodu nikoli malou . Rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 18. 4. 2002.

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), v němž namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou stupňů rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a v důsledku nedostatečných skutkových zjištění dospěly k nesprávnému právnímu závěru o vině. Dále jim vytýká, že nebyly předloženy důkazy, které navrhoval, a to jednak videozáznamy ze dne 16. 9. 2000 a ze dne 24. 9. 2000, a jednak spis vedený Policií ČR Velká Bystřice ve věci I. M. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle ust. § 265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se jej bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š