7 Tdo 590/2013
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 3 tr. zákoník



7 Tdo 590/2013-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. června 2013 v Brně dovolání obviněného T. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 8 To 50/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 303/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 5 T 303/2011, byl obviněný T. R. (dále jen obviněný ) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl za něj a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 10 T 6/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 412/2012, podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 10 T 6/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 412/2012, jakož i všechny další výroky na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným H. M., a Z. M., škodu ve výši 80.000,- Kč.

Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil skutek spočívající v tom, že obviněný, ačkoliv nemá právnické vzdělání a není advokátem ani exekutorem, uzavřel dne 1. 10. 2010 v B., ve své kanceláři označené jako I. A E. K. J., Mgr. T. R. jako obstaratel zastupující firmu J. kancelář obecných zmocněnců s poškozeným objednatelem Z. M., smlouvu o obstarání věci a generální plnou moc, jejichž předmětem bylo vymožení dluhu poškozeného od J. V. a H. V., ve výši 780.000,- Kč, přičemž se vydával za právníka a z poškozeného v B. pod nejrůznějšími nepravdivými záminkami o probíhajícím jednání s advokátem dlužníků či hrozící finanční kontrole a zařízení zpětvzetí údajného trestního oznámení V. v období od 1. 10. 2010 do 8. 10. 2010 vylákal postupně částku ve výši 80.000,- Kč, aniž by vůbec s dlužníky či jejich právním zástupcem začal ve věci jednat, následně kontakt s poškozeným přerušil a úhradu peněz na vyřízení věci zapřel.

K odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 8 To 50/2013, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že tvrzení poškozených, že mu předali částku 80.000,- Kč je ničím nepodložené a toto tvrzení je v rozporu s tvrzením obviněného, který převzetí této částky popřel. Soud proto hodnotil důkazy v rozporu se zákonem, když jednostranně a protiprávně zvýhodnil poškozené. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 8 To 50/2013, a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání věcně nevyjádřil. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy, a nikoli skutek, jehož zjištění se dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání pouze námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod a jimiž se proto nemohl zabývat vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2013


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek