7 Tdo 588/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 588/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. června 2009 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 5 To 623/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 239/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 101 T 239/2007, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., a byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. ve spojení s § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2007, č. j. 9 T 261/2007-77, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 3 To 95/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s jeho dvěma spoluobviněnými náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Krajské pobočce pro M. k., Územní pracoviště K., K., ve výši 449,46 Kč.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 5 To 623/2008, zamítl odvolání obviněného i státního zástupce podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 5 To 623/2008, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů Krajským soudem v Ostravě a tvrdí, že skutek, jímž byl uznán vinným, měl být správně právně kvalifikován jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a nikoliv podle § 235 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. /správně měla být uvedena písm. b) c)/, neboť údajně nebylo prokázáno propojení mezi spoluobviněnými. Obviněný popřel, že by se dopustil trestného činu, podotkl jen, že pouze spoluobviněný L. K. připustil použití fyzického násilí ze své strany. Obviněný má za to, že nebyla splněna podmínka pro čtení výpovědi zmíněného spoluobviněného, neboť trestní řízení v jeho věci bylo v přípravném řízení vyloučeno ze společného řízení a jeho trestní věc tak byla vyšetřována samostatně. Obviněný v dovolání uvedl, že všichni obvinění popřeli existenci jakékoliv dohody ohledně fyzického napadení poškozených, naopak jejich jednání bylo spontánní, každý jednal samostatně a navíc spoluobvinění nebyli nikdy současně přítomni napadení poškozených. Poukázal zejména na jejich výpovědi, z nichž vyplývá, že lidi ve sklepním prostoru se měnili. Z výpovědí svědka A. F., Z. L. a P. C. je podle obviněného zřejmé, že poškození mohli kdykoliv odejít, a že bylo po nich pouze požadováno pracovní nářadí, které údajně odcizili. Dále s odkazem na výpovědi svědků M. B. a D. S. má obviněný za prokázané, že poškozený (aniž by uvedl, který poškozený) nepožadoval žádnou pomoc a nikdo mu nebránil v odchodu. Dodal, že z lékařské zprávy navíc není objektivně prokázáno žádné zranění některého z poškozených. Podle obviněného z dokazování není zřejmé, že k fyzickému napadení poškozených došlo s použitím násady od koštěte. V případě, že by soud vzal tuto skutečnost za prokázanou, obviněný namítl, že násada nemá povahu zbraně podle § 89 odst. 5 tr. zák., neboť útok na tělesnou integritu nemůže být podle něj násadou od koštěte zesílen a činit tak útok důraznějším.

Obviněný s ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 5 To 623/2008, jakož i rozhodnutí na něj obsahově navazující, a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný založil své námitky převážně na polemice s tím, jak byly hodnoceny provedené důkazy, přičemž nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů nevycházely z jeho výpovědi, v níž popřel skutkový stav vyjádřený v tzv. skutkové větě výroku o vině. Obviněný se tak domáhá odlišných skutkových zjištění, přičemž teprve na jejich základě by měl být odlišně formulován výrok o vině a následně též výroky další. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn ani námitkou, že skutek měl být správně kvalifikován pouze v základní skutkové podstatě, tedy jako trestný čin podle § 235 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně je však toho názoru, že právní posouzení skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, neboť oba soudy učinily skutkový závěr, že obviněný spolu se spolupachateli vydírali poškozené, přičemž k tomu použili násilí i pohrůžky násilí. Čin spáchal nejméně se dvěma osobami a se zbraní. Jako jedinou námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze posoudit tu námitku, že skutek nebyl spáchán se zbraní, neboť násadu od koštěte nelze považovat za zbraň. Podle obviněného není násada od koštěte způsobilá učinit útok proti tělu důraznějším, navíc za situace, kdy sám vůči poškozenému násadu od koštěte nepoužil. Nejvyšší státní zástupkyně k tomu uvedla, že ve smyslu ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák. se zbraní rozumí nejen zbraň v jejím pravém a technickém slova smyslu, ale i jakýkoliv předmět způsobilý přivodit zranění. Jde o jakýkoliv předmět, kterým je možné učinit útok proti tělu důraznějším. Násadu od koštěte je možné jako takový předmět posoudit, neboť je způsobilá zdůraznit násilný útok vůči tělesné integritě poškozeného. K této okolnosti je možné přihlédnout i vůči tomu spolupachateli, který sám zbraň při útoku nepoužil, a to zejména tehdy, pokud spoluobvinění napadli poškozené jednoznačně ve společném úmyslu donutit je k vydání věcí, o nichž se domnívali, že je poškození odcizili, za situace kdy obvinění byli společně přítomni po celou dobu vyděračského jednání, i když mezi nimi nebyla výslovná dohoda jak na poškozené bude působeno. Za dané situace postačí, že všichni spoluobvinění byli srozuměni s fyzickým útokem, který zahrnoval ze strany jednoho z nich i použití zbraně.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen: ,,Nejvyšší soud ) odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. K. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.

Trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl a takový čin spáchá nejméně se dvěma osobami a se zbraní.

Ze skutkových zjištění soudů vyplývá (stručně řečeno), že obviněný spolu se dvěma spoluobviněnými po vzájemné předchozí domluvě, v úmyslu vylákat údajně odcizené stavební nářadí od poškozených, fyzicky napadli poškozené M. S. a M. Z., přičemž použili údery pěstí i otevřenou dlaní, spoluobviněny V. Ch. použil proti oběma poškozeným rovněž násadu od smetáku o délce 80 cm.

Obviněný v dovolání nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů a tvrdí, že nebylo prokázáno propojení mezi spoluobviněnými, a že není z dokazování zřejmé, že k fyzickému napadení poškozených došlo použitím násady od koštěte. Z těchto důvodů je přesvědčen, že soudy obou stupňů měly správně kvalifikovat skutek v jeho základní skutkové podstatě jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný tímto uplatnil skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Je zřejmé, že obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř., neboť obviněný jimi napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost zjištění skutkového stavu věci. Nejvyšší soud proto nepřihlížel k těm námitkám obviněného, jejichž cílem bylo ve své podstatě docílit změny skutkového stavu věci.

Obviněný namítl, že násada nemá povahu zbraně podle § 89 odst. 5 tr. zák., neboť útok na tělesnou integritu nemůže být podle něj násadou od koštěte zesílen a činit tak útok důraznějším. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o relevantní právní námitku podřaditelnou pod uvedený dovolací důvod. S touto námitkou však nelze souhlasit, neboť podle ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Zbraní se tedy rozumí zbraň nejen v technickém slova smyslu (např. střelná zbraň, sečná zbraň), ale jakýkoliv předmět způsobilý přivodit zranění. V konkrétním případě může jít např. o kámen, klacek či tyč, popřípadě různá nářadí včetně násady od smetáku. Je nesporné, že použitím násady od smetáku je možno učinit útok vůči poškozenému důraznějším a způsobit tak vážnější zranění, než při fyzickém napadení pěstí či otevřenou dlaní. Z výše citovaného znění § 89 odst. 5 tr. zák. vyplývá, že není rozhodné, zda zbraň použil sám obviněný, nýbrž postačí, že ji s jeho vědomím užil některý ze spolupachatelů. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů je zřejmé, že spoluobvinění napadli poškozené M. S. a M. Z. jednoznačně ve společném úmyslu donutit je k vydání věcí, o nichž byli přesvědčeni, že je poškození odcizili. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily zcela správné právní závěry, když kvalifikovaly skutek popsaný v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., neboť obviněný spáchal trestný čin nejméně se dvěma osobami a se zbraní.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek