7 Tdo 584/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 584/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. M. , které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 3 To 143/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 16/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 61 T 16/2008, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a spoluobviněný L. S. trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák.

Těchto trestných činů se dopustili tím, že (stručně uvedeno) v nočních hodinách ze dne 14. na 15. 3. 2008, v rodinném domě v obci Š. , okr. Z. , společným jednáním napadli poškozeného P. Š. , a to K. M. opakovanými masivními údery pěstí do hlavy, opakovanými údery pěstí a zejména kopy do hlavy, břicha, hrudníku, zad a končetin, přitom vyzval K. M. obviněného S. , aby i on do poškozeného kopal, což S. učinil a opakovaně kopnul poškozeného zejména do hlavy a břicha, tloukl jej pěstí do obličeje, v napadání poškozeného stejným způsobem pokračovali a střídali se v něm nejméně jednu hodinu, i když poškozený upadl na zem, ležel na břiše a nebyl schopen se nijak bránit, K. M. napadl poškozeného i kovovou formou používanou k výrobě lízátek o délce asi ¾ metru nezjištěné hmotnosti, kterou poškozeného opakovaně intenzivně udeřil do trupu, přičemž K. M. s ohledem na intenzitu tohoto útoku, navazujícího na předchozí útoky na poškozeného a jeho zranění, věděl, že jeho jednáním může dojít ke smrti poškozeného a byl s tímto následkem srozuměn, a v důsledku útoků obviněných poškozený utrpěl závažná a život ohrožující zranění uvedená ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, následkem kterých na místě činu v průběhu několika hodin zemřel, po zjištění jeho smrti na příkaz K. M. , v ranních hodinách dne 15. 3. 2008, L. S. se svojí přítelkyní L. P. odvezl tělo poškozeného dodávkovým vozidlem D. L. do katastru obce D. , kde tělo zanechal L. S. v lesním porostu asi 21 m od lesní cesty, a v přesně nezjištěné době od 15. do 21. 3. 2003, na příkaz K. M. tělo na stejném místě zakopal, kde bylo také nalezeno.

Za to byl K. M. odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. L. S. byl podle § 222 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 let, se zařazením pro jeho výkon také podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Rozsudek soudu I. stupně napadli oba obvinění odvoláním, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 3 To 143/2008, zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Usnesení odvolacího soudu napadl K. M. řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům obou stupňů vytýká pochybení v jejich závěru, že svým jednáním spočívajícím v opakovaném napadení poškozeného kovovou formou naplnil znaky trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Soud I. stupně tuto kovovou formu neměl k dispozici, aby mohl nepochybně dojít k závěru, že jí mohl poškozeného napadnout tak intenzivně, aby mu způsobil zranění. Odvolací soud již kovovou formu měl k dispozici, ale zamítl návrh obviněného na provedení, resp. doplnění znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, zda zranění poškozeného mohlo být způsobeno touto formou, a z oboru kinetiky, zda bylo možné, aby poškozeného předmětnou formou 8 10x udeřil s takovou intenzitou, aby mu způsobil zranění. Nesprávnost závěru o vině trestným činem vraždy spatřuje obviněný v tom, že dosavadní závěry znaleckého posudku, v porovnání s předmětnou kovovou formou, nemohou obstát co do intenzity úderů a rozsahu zranění poškozeného. Obhajobou odvolacímu soudu předložená kovová forma zcela jistě není tupým kovovým předmětem jak uvádí znalecký posudek, když je z těžké oceli, má ostré hrany a rohy, a jakýkoliv razantní úder takovouto formou by byl nepochybně zjistitelný, když zranění by bylo ohraničené, a nikoliv neohraničené, jak vyplývá z pitevního nálezu. Rovněž by bylo viditelně poškozeno úderem i oblečení poškozeného (protrženo), což rovněž zjištěno nebylo. Pokud by znalec měl možnost porovnat zranění poškozeného s kovovou formou, nepochybně by nemohl dospět k závěru, že zranění bylo způsobeno touto formou. Ani spoluobviněný L. S. , při demonstraci způsobu útoku K. M. kovovou formou, nebyl s touto formou, ani s její polovinou učinit takový pohyb, který by odpovídal razantnímu úderu, a to přesto, že měří přes 180 cm a váží cca 90 kg, a K. M. měří pouhých 160 cm a váží 53 kg. Obviněný K. M. proto považuje za nemožné, aby mohl ležícího poškozeného opakovaně udeřit tak razantně, aby mu způsobil zranění, a nebylo to v rámci znaleckého zkoumání rozpoznatelné na těle a oblečení poškozeného. Z tohoto pohledu proto namítá nesprávné právní posouzení věci, když se domnívá, že s ohledem na skutková zjištění a provedené důkazy neměl být uznán vinným trestným činem vraždy.

Nesprávné hmotně právní posouzení věci spatřuje dále obviněný také v tom, že žádným nepochybným způsobem nebylo prokázáno, že by napadl poškozeného kopáním a masivními údery do obličeje a dalších částí těla, kdy podle výsledků šetření měl obuté těžké boty právě L. S. a v době útoku byl K. M. v pantoflích. Tato skutečnost nebyla nijak zohledněna a soudy se s ní nevypořádaly, takže skutková zjištění a provedené důkazy neodůvodňují nepochybný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ani podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák.

Soudům rovněž vytýká, že k závěru o jeho vině dospěly pouze na základě výpovědi spoluobviněného L. S. a jeho družky L. P. , i když tito své výpovědi měnili, a soud I. stupně vycházel z jejich výpovědí učiněných poté, co měli možnost spolu hovořit a domluvit se na nich. L. P. přitom v té době čekala s L. S. dítě a byla to ona, kdo se podílel na odvozu a zakopání těla poškozeného. Soudy také nepochybným způsobem neprokázaly naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy, když soud I. stupně se pohnutkou K. M. zabýval pouze okrajově a žádným způsobem její naplnění neodůvodnil, přičemž odvolací soud ve vztahu k pohnutce vychází pouze z neprokázaných domněnek. Předešlá jednání K. M. přitom nemůžou nepochybným způsobem odůvodnit závěr o jeho pohnutce.

V závěru dovolání K. M. navrhl, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena příslušnému soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněnému důvodu dovolání odpovídá toliko námitka obviněného ohledně nezjištění pohnutky. Pro možnost použití vyšší trestní sazby podle § 219 odst. 2 tr. zák. je zjištění pohnutky významné, ale za nezbytné jej lze považovat jen tehdy, je-li závislá na vnitřním psychickém vztahu pachatele k činu, jak je tomu v případě vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. f), h) tr. zák. Ne však v případě, kdy použití vyšší trestní sazby závisí na okolnostech, které s pohnutkou spáchání činu nesouvisí. Proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.



Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.



Jak ale vyplývá z obsahu dovolání obviněného K. M. , jeho obsáhlé konkrétní námitky neodpovídají výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Podstata jeho námitek spočívá v argumentaci zaměřené na vyloučení jeho fyzické schopnosti k intenzivnímu útoku předmětnou kovovou formou, tj. vyloučení možnosti, že by se tohoto útoku dopustil, stejně jako i masivních útoků zejména kopáním do poškozeného. Poukazem na větší fyzickou zdatnost spoluobviněného L. S. a jeho obuv v době činu naopak naznačuje, že se tohoto jednání a tím i následku dopustil L. S. Ohledně své osoby považuje K. M. útoky kovovou formou i kopáním a údery do poškozeného za nepochybně neprokázané, z čehož pak dovozuje nesprávné právní posouzení věci.



Je tedy zcela zřejmé, že obviněný primárně napadá správnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, která byla potvrzena soudem odvolacím, považuje je za neprokázaná a domáhá se tak jejich změny. To potvrzuje i snaha o znevěrohodnění usvědčujících výpovědí L. S. a L. P. , u kterých poukazuje na jejich vzájemný blízký vztah i rozpory v jejich výpovědích. Právě rozpory ve výpovědích samotného K. M. však již soud I. stupně vedly k závěru o jeho nevěrohodnosti a také otázkou věrohodnosti výpovědí L. S. a L. P. se tento soud podrobně zabýval.



Pokud jde o námitku ohledně kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu, i v tomto směru obviněný předně uvádí, že tato nebyla nepochybným způsobem prokázána, když konkrétně pak namítá, že soud I. stupně neodůvodnil svůj závěr ohledně pohnutky jeho jednání, a odvolací soud v tomto směru vychází pouze z neprokázaných domněnek. Jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, je pohnutka nezbytná v případech trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. f) h) tr. zák. K. M. byl ale uznán vinným tímto trestným činem podle písm. b), tj. že čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Naplnění tohoto formálního znaku kvalifikované skutkové podstaty tak s pohnutkou pachatele nijak nesouvisí.



Obviněný tak v podstatě pouze opakoval námitky uvedené již v odvolání, s nimiž se odvolací soud vypořádal a neuvedl žádnou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš