7 Tdo 575/2005
Datum rozhodnutí: 07.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 575/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2005 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 3 To 1030/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 332/2004 t a k t o :

Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 7 T 332/2004, byl obviněný J. V. uznán vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 248 odst. 1, 2 tr. zák., dále trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se těchto trestných činů dopustil tím, že společně s obviněným J. K. dne 5. 2. 2004 krátce před 02:00 hodin v restauraci U I. ž. v R., okres J. H., po předchozí dohodě v úmyslu zmocnit se peněz z tržby a z výherních hracích automatů, kdy spoluobviněný J. K., pracující v uvedené restauraci jako kuchař způsobil na výherních hracích automatech manko ve výši 68.237,- Kč, ve snaze toto zakrýt, předstírali loupežné přepadení restaurace, při kterém maskovaný a pistolí ráže 6 mm ozbrojený obviněný vstoupil do restaurace se slovy přepadení , zde narazil na posledního hosta restaurace poškozeného J. M., na něhož mířil pistolí, přičemž poškozený J. M. měl snahu tomuto se bránit, když obviněný z pistole vystřelil a poškozeného J. M. zasáhl do obličejové části tak, že mu přivodil lehké zranění s obvyklou délkou léčení po dobu 2 týdnů, přičemž po tomto incidentu se poškozený J. M. přestal bránit a spoluobviněný J. K. předal obviněnému připravenou částku ve výši 35.500,- Kč, o níž se později společným dílem rozdělili, a tímto jednáním způsobili provozovateli restaurace P. F. škodu ve výši 5.500,- Kč a poškozenému I. P. škodu ve výši 30.000,- Kč.

Obviněnému J. V. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.

K odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 3 To 1030/2004, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. V. uznal vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 248 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Těchto trestných činů se podle zjištění krajského soudu dopustil tím, že společně s obviněným J. K. dne 5. 2. 2004 krátce před 02:00 hodin v restauraci U I.ž. v R., po předchozí dohodě v úmyslu přisvojit si peníze z tržby restaurace a z výherních automatů, které byly v rámci plnění pracovních úkolů obviněnému J. K. jako zaměstnanci svěřeny, předstírali loupežné přepadení restaurace, při kterém maskovaný a pistolí ráže 6 mm ozbrojený obviněný J. V. hostu J. M. přikázal lehnout si na zem a setrvat na místě, čemuž se J. M. zdráhal podřídit, a proto J. V. z pistole vystřelil a J. M. zasáhl do obličeje, čímž mu přivodil lehké zranění s obvyklou délkou léčení po dobu dvou týdnů, a poté J. K. předal J. V. ze svěřených peněz připravenou částku nejméně 35.500,- Kč, o kterou se později rozdělili a užili pro svou potřebu, čímž provozovateli restaurace P. F. způsobili škodu nejméně 5.500,- Kč a majiteli restaurace I. P. škodu ve výši nejméně 30.000,- Kč.

Obviněnému J. V. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rovněž rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

II.

Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. M. dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný uvádí, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že byl uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Má za to, že soudy formulovaly skutková zjištění, ačkoliv provedené důkazy pro ně neposkytují oporu. V této souvislosti namítá, že okresní i krajský soud se podle jeho přesvědčení nevypořádaly s tím, že J. M. jeho obhajobu fakticky potvrzuje. Obviněný je přesvědčen, že pokud ke zranění J. M. nedošlo v příčinné souvislosti s jeho úmyslným jednáním, neměl být uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., ale nejvýše podle § 223 tr. zák. Ovšem tato právní kvalifikace by připadala v úvahu pouze v případě, pokud by u něj bylo možno dovodit porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona. Obviněný dále namítá, že neměl vážný úmysl spáchat trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák., ale pouze jej předstíral s cílem pomoci spoluobviněnému J. K. ke zpronevěře. Protože loupežné přepadení bylo předstírané, a tedy nikoliv vážně míněné, nemohly být podle dovolatele vážně míněny ani ty složky jeho jednání, z nichž soudy dovodily okolnosti naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 tr. zák.

Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Ve svém vyjádření konstatovala, že pokud dovolatel brojí proti způsobu, jímž soudy obou stupňů dospěly ke svým skutkovým zjištěním, je dovolání podáno z jiného než zákonného důvodu, neboť žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. se nevztahuje na tuto oblast procesních postupů a v žádném případě se nejedná o vadu ve hmotně právním posouzení věci, jak by to odpovídalo deklarovanému důvodu dovolání. Obdobné stanovisko zaujala k námitkám dovolatele, podle kterých byl průběh skutkového děje odlišný, než jak jej soudy zjistily a popsaly ve výroku. Za relevantní považuje námitku dovolatele, že pokud bylo loupežné přepadení restaurace pouze předstírané, pak nemohly být vážně míněny ani ty složky jeho jednání, z nichž soudy dovodily existenci znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 tr. zák. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně však obviněný směšuje úmysl pachatele směřující k násilnému zmocnění se peněžní hotovosti v restauraci, který podle zjištění soudů nebyl míněn vážně, s jeho úmyslem omezit jakékoli rušivé aktivity hosta restaurace J. M. tím, že ho užitím střelné zbraně a hrozbou další střelby donutil lehnout si na zem a takto setrvat. Má za to, že obviněný zjevně jednal v úmyslu přinutit poškozeného J. M., aby se choval tak, jak to po něm požadoval.

Nejvyšší stání zástupkyně připustila, že na jednání obviněného by mohla být použita i přísnější právní kvalifikace, což je však vyloučeno vzhledem k respektování zákazu reformatio in peius. Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval skutkové závěry soudů a brojil proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy vyhodnotily podle § 2 odst. 6 tr. ř. Těmito námitkami obviněný vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel.

Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatele zpochybňující závěr soudů, že zjištěným skutkem naplnil znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., resp. trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud konstatoval, že touto otázkou se okresní a zejména krajský soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení ke správným závěrům.

Obviněný v odůvodnění dovolání namítá, že loupežné přepadení bylo předstírané, a že neměl vážný úmysl spáchat trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák.

Trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se obviněný podle právní věty výroku rozsudku krajského soudu dopustil tím, že jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl a spáchal takový čin se zbraní.

Trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák. je trestným činem úmyslným. K naplnění subjektivní stránky tohoto deliktu je třeba, aby byl prokázáno zavinění alespoň v podobě nepřímého úmyslu. Podmínkou zaviněného jednání je tedy v tomto případě pozitivní vědomostní složka a složka volní alespoň v podobě srozumění.

Obviněný ovšem nepřípadně namítal, že přepadení bylo pouze předstírané. Tato skutečnost, kterou soudy vzaly za prokázanou, měla totiž vliv pouze na posouzení té části skutku, kde spoluobviněný J. K. vydal obviněnému J. V. jakoby pod pohrůžkou bezprostředního násilí, ve skutečnosti však dobrovolně po předchozí dohodě, celkovou částku 35.500,- Kč. Tato část jednání obviněného J. V. byla správně posouzena jako pomoc k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c), § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Zmíněná skutečnost však nijak nedopadá na jednání vůči poškozenému J. M., který do plánu obviněných nebyl zasvěcen a snažil se přepadení zabránit. Tohoto poškozeného obviněný nejdříve pohrůžkou násilí a posléze i násilím výstřelem do obličeje nutil, aby zůstal pasivní a nebránil realizaci předstíraného loupežného přepadení. V tomto případě tedy k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. včetně následku zjevně došlo.

Námitka obviněného, že na poškozeného J. M. nevystřelil úmyslně, a tato část jeho jednání by proto mohla být posouzena nejvýše jako nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., nemá oporu ve skutkových zjištěních soudů. Úmyslné zavinění obviněného J. V. plyne jednak z příslušné části skutkové věty výroku napadeného rozsudku ( přikázal hostu restaurace J. M. lehnout si na zem a setrvat na místě, čemuž se M. zdráhal podřídit, a proto V. z pistole vystřelil a M. zasáhl do obličeje ), jakož i z korespondující pasáže odůvodnění rozsudku (str. 7, první odstavec), kde krajský soud z charakteru zbraně a způsobu jejího použití dovozuje nejméně nepřímý úmysl obviněného způsobit poškozenému shora popsané zranění, které utrpěl.

IV.

Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného J. V. jako pomoci k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c), § 248 odst. 1, 2 tr. zák., trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.

Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr