7 Tdo 57/2007
Datum rozhodnutí: 23.01.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 57/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2007 o dovolání obviněného D. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 9 To 279/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 38/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 14 T 38/2005, byl obviněný D. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou stanovenou na patnáct měsíců. V další části rozsudku byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. Nakonec bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen uhradit obchodní společnosti T. P., a. s., škodu ve výši 60.839,80 Kč a podle § 229 odst. 2, 3 tr. ř. se tento poškozený odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Obvodní soud pro Prahu 3 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný v P., jako provozní restaurace vyhotovil falešné dodací listy s padělaným razítkem obchodní společnosti S. a s., o nákupu masa, dne 19. 10. 2000 takto dokládal nákup masa v hodnotě 14.124,70 Kč a dne 3. 11. 2000 nákup masa v hodnotě 46.715,10 Kč, ačkoli žádné maso do restaurace nebylo dodáno, a na základě falešných dodacích listů si v pokladně nechal vyplatit finanční hotovost ve výši 60.839,80 Kč, čímž v této výši způsobil škodu obchodní společností T. P., a. s.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině trestným činem podvodu a v důsledku toho i proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 9 To 279/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Toto usnesení napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. uplatnil námitky, které byly v celém rozsahu založeny na tom, že nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudů a s postupem, jímž k nim v rámci hodnocení důkazů dospěly. Podstatou těchto jeho námitek bylo tvrzení, že i když dodací listy byly falešné, neznamená to, že maso nepřevzal a nezaplatil. Důkazy, na jejichž podkladě soudy považovaly toto tvrzení za vyvrácené, označil za nevěrohodné. Ve vztahu k výroku, jímž mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému částku 60.839,80 Kč, namítl, že poškozený fakticky provedl zápočet jeho nevyplacené mzdy ve výši 20.787,- Kč a svých pohledávek, takže i pro případ, že by výrok o vině trestným činem podvodu byl správný, mohla mu být povinnost k náhradě škody způsobené tímto trestným činem uložena jen ve výši 40.052,80 Kč. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat především to, že zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají pouze námitky uplatněné proti výroku o náhradě škody. Námitky proti výroku o vině jsou mimo rámec dovolacího důvodu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci nebo jiném nesprávném hmotně právním ). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a nakonec jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou, kterou prosazuje dovolatel. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistil Obvodní soud pro Prahu 3 a se kterým se v napadeném usnesení ztotožnil i Městský soud v Praze, nenaplňoval znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2, tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, a proti tomu, že nevyhověly návrhu obviněného na doplnění důkazů znaleckým posudkem, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, obsahově ho nenaplňují a nejsou pod něj podřaditelné. Proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.

Námitky obviněného proti výroku o náhradě škody byly uplatněny v mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi bylo vytýkáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení , tj. jiné než právní posouzení skutku. V tomto ohledu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Škodu, která vzešla z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., obviněný způsobil svému zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů v rámci svého zaměstnání. Odpovědnost obviněného je tedy odpovědností zaměstnance za škodu podle části druhé, hlavy osmé, oddílu druhého zákoníku práce účinného v době spáchání trestného činu (zákon č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Z toho, že se náhrada škody řídí režimem zákoníku práce, vyplývá mimo jiné to, že poškozený nemohl jednostranným úkonem provést započtení svého nároku na náhradu škody proti nároku obviněného na mzdu. Tento způsob zániku práv a povinností se příčí principům pracovního práva, tak jak byly promítnuty do úpravy, která byla obsahem části páté, hlavy čtvrté zákoníku práce. Jako způsob zániku práv a povinností z pracovněprávních vztahů byla přípustná dohoda o sporných nárocích podle § 259 zák. práce. Tato dohoda navíc musela být učiněna písemně, jinak byla neplatná. Ze spisu vyplývá, že k žádné takové dohodě mezi poškozeným jako zaměstnavatelem a obviněným jako zaměstnancem nedošlo. Je to zřejmé z toho, že mezi nimi proběhla korespondence, v rámci které poškozený navrhl obviněnému dohodu směřující k započtení vzájemných pohledávek, avšak obviněný tuto dohodu výslovně odmítl, takže k jejímu uzavření nedošlo. K tomu, aby nevyplatil obviněnému mzdu, poškozený neměl žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 121 odst. 1 zák. práce, které upravovalo srážky ze mzdy. Jestliže tedy poškozený přesto obviněnému nevyplatil mzdu (jak to namítl obviněný), právo obviněného na mzdu nadále trvá a stejně tak nadále trvá i právo poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem obviněného. Žádné z těchto práv nemohlo zaniknout tím, co obviněný v dovolání označil za faktický zápočet nevyplacené mzdy a pohledávek poškozeného. Výrok, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému částku 60.839,80 Kč, je tedy z hlediska hmotného práva evidentně správný.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2007



Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec