7 Tdo 566/2007
Datum rozhodnutí: 06.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 566/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. 7 To 526/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 102/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 3 T 102/2006, byl obviněný R. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle § 24 odst. 1 tr. zák. byl upuštěno od jeho potrestání. Podle § 226 písm. a) tr. ř. byli obvinění R. L. a F. Š. zproštěni obžaloby pro jiný skutek.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že jako jednatel společnosti M. C. s. r. o. a nájemce provozovny herny restaurant, a současně jako vedoucí herního střediska ve smyslu povolení Ministerstva financí ČR za měsíc únor 2003 v rozporu s článkem II, bod 3 smlouvy se společností S. L. a. s. ze dne 1. 1. 2003 neodvedl výnos z provozu technického zařízení Gold Club Roulette, v celkové výši 505.950,- Kč snížené o částku 105.474,- Kč jako nájemného a částku 250.000,- Kč jako fiktivního vkladu do technického zařízení, čímž poškozené společnosti S. L. a. s. způsobil škodu ve výši nejméně 150.476,- Kč, následně způsobenou škodu plně uhradil.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce v neprospěch obou obviněných, a to proti výroku, jímž bylo upuštěno od potrestání obviněného R. L. a proti výroku zprošťujícímu u obou obviněných. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. 7 To 526/2006, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž bylo podle § 24 odst. 1 tr. zák. upuštěno od potrestání obviněného R. L. a ve výroku, jímž byli obvinění R. L. a F. Š. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. L. při nezměněném výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. odsoudil podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byli obvinění R. L. a F. Š. zproštěni obžaloby pro uvedený jiný skutek. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto dovolání dále doplnil o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že skutek popsaný ve výroku napadeného rozhodnutí není trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nenaplňuje všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Uvedl, že společnost M. C. s. r. o. uhradila celkem 5 splátek v celkové výši 200.000,- Kč. Splátky přestaly být spláceny až poté, co se společnost dozvěděla, že S. L. a. s. podal na jednatele společnosti trestní oznámení. Dne 13. 3. 2006 pak obviněný R. L. uhradil zbývající dlužnou částku ve výši 200.000,- Kč. Společnost S. L. a. s. se proto v trestním řízení nepřipojila s nárokem na náhradu škody. Obviněný má za to, že trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu, které má soukromoprávní základ, je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní právní prostředek. Prostředky trestního práva tak mají a musejí být užívány jen tehdy pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu nebo je jejich užití zjevně neúčelné.

Pokud jde o naplnění objektivních znaků trestného činu zpronevěry, nemůže být podle obviněného ignorována obchodně právní stránka věci. Splátkový kalendář posunuje termín splatnosti dlužné částky a je nutno jej hodnotit jako souhlas poškozeného s tím, že dlužná částka bude hrazena později, tedy až 30. 5. 2004. Obviněný je tedy přesvědčen, že nebyl povinen odvést výnos z technického zařízení za měsíc únor ke dni 1. 3. 2003, jak dovozuje soud, ale až ke dni 30. 5. 2004. Jestliže tedy byl uzavřen splátkový kalendář, pak nelze po dobu jeho splatnosti zpronevěřit částku, na kterou byl splátkový kalendář sjednán. Souhlas poškozeného je okolností vylučující protiprávnost, a proto pokud dal poškozený kvalifikovaný souhlas s posunutím termínu splatnosti výnosu z provozu technického zařízení, nemohl se obviněný dopustit trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. V daném případě se tedy jedná o soudní spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má být řešen pořadem práva civilního.

Pokud jde o upuštění od potrestání, které je upraveno § 24 tr. zák., obviněný uvedl, že se při úvaze o druhu trestu soud prvního stupně správně zabýval všemi okolnostmi jako je osoba pachatele, jeho osobní poměry, při hodnocení společenské nebezpečnosti pak hodnotil osobu pachatele, jeho dosavadní bezúhonnost, dobu, která uplynula od spáchání trestného činu. Tyto okolnosti vzal soud prvního stupně v úvahu, avšak soud odvolací je zcela pominul. Rovněž je podle obviněného třeba vzít v úvahu uzavřený splátkový kalendář, který pokud by nevylučoval trestní odpovědnost, nepochybně značně snižuje stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. Obviněný má za to, že se jednalo o čin menší společenské nebezpečnosti, primárně o obchodně právní spor mezi podnikateli. Obviněný dodal, že na rozdíl od spoluobviněného Š. projevil účinnou snahu po nápravě a dlužnou částku v plné výši uhradil a samotné projednání věci před soudem tak podle jeho názoru postačí k jeho nápravě. Podmínky pro aplikaci § 24 tr. zák. tak podle něj byly splněny a soud prvního stupně, který od jeho potrestání upustil, postupoval v souladu se zákonem. Obviněný se tedy domnívá, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu ve smyslu dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí případy, kdy byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 27 tr. zák. bez splnění podmínek, které zákon předpokládá. Obviněný namítá nezákonný postup soudu druhého stupně, když podmínky pro aplikaci ustanovení § 24 tr. zák. byly splněny.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že nepovažuje za důvodnou námitku uvedenou pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Je podle ní zřejmé, že soudy bezpečně zjistily, že obviněný způsobil zmíněné společnosti škodu zpronevěrou prostředků za měsíc únor, které měl odevzdat do 1. 3. 2003. Námitka je nedůvodná proto, že v případě, kdy se obviněný dopustil jednání, které naplnilo všechny znaky dokonaného trestného činu není skutečnost, že se obviněný následně zavázal škodu uhradit a po letech ji skutečně uhradil, zákonnou okolností, která by trestnost tohoto trestného činu vylučovala. Další uplatněné námitky podle státní zástupkyně obsahově deklarovaný dovolací důvod nenaplňují. Obviněný vytýká, že mu odvolacím soudem trest neměl být ukládán, protože prvostupňovým soudem bylo správně použito ustanovení § 24 tr. zák. V této souvislosti rozvinuté úvahy dovolatele se podle státní zástupkyně netýkají právního posouzení skutku, ani jiného právního posouzení, ale výroku o trestu, přičemž naznačené námitky lze uplatnit pouze prostřednictvím ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Pokud jde o námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je v této části nepřípustné.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 102/2006 je zřejmé, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání pouze státní zástupce, a to proti výroku, kterým bylo upuštěno od potrestání obviněného R. L. a proti výroku zprošťujícímu ohledně obou obviněných. Obviněný R. L. odvolání nepodal vůbec. Podle § 254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.

Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že dovolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.

Protože odvoláním státního zástupce, které bylo podáno jen proti výroku o upuštění od potrestání, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na tento výrok o trestu, mohl obviněný uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. Obviněný dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a jeho námitky směřovaly proti výroku, jímž byl obviněný R. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku jako trestného činu, ačkoliv jeho jednání nenaplnilo všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu.

Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti zmíněnému výroku rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Pokud obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, Nejvyšší soud shledal z výše uvedených důvodů jeho dovolání v této části nepřípustným, protože směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu ve věci samé ve druhém stupni (§ 265a odst. 1 tr. ř.), když soud odvolací se výrokem o vině nezabýval.

V podaném dovolání obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. týkající se rozhodování odvolacího soudu o uložení trestu. Tento dovolací důvod je dán v případech, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Obviněný však v dovolání namítal, že mu neměl být odvolacím soudem uložen trest, neboť soud prvního stupně podle jeho názoru správně aplikoval ustanovení § 24 tr. zák. a správně usoudil, že samotné projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě a od potrestání obviněného upustil. Při úvaze o druhu a výměře trestu pak podle něj soud druhého stupně zcela pominul okolnosti jakými jsou osoba pachatele, jeho osobní poměry, možnosti nápravy, jeho dosavadní bezúhonnost i to, že se jednalo o čin menší společenské nebezpečnosti. Obviněný těmito námitkami v podstatě brojí proti nepřiměřenosti uloženého trestu, který zřejmě považuje za přísný. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již považovaného za mírný, nebo přísný, resp. nebylo upuštěno od jeho uložení, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Je zřejmé, že obviněnému byl za jeho jednání uložen příslušný druh trestu a ve výměře stanovené trestním zákonem pro trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tyto námitky obviněného tedy nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný důvod podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. L. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., když zčásti dovolání pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal nepřípustným.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš