7 Tdo 555/2002
Datum rozhodnutí: 10.09.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 555/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2002 o dovolání obviněného V. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2002, sp. zn. 10 To 436/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, č. j. 10 To 436/2001-130, zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2001, č. j. 3 T 81/2001-115, a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného V. K. uznal vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zákona a § 221 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za své jednání byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání čtyř (4) měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Ing. M. S. škodu ve výši 1.200,- Kč a poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, pobočce v H. K., škodu ve výši 6.242,- Kč. Rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 16. 4. 2002.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), v němž namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení jednání obviněného. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal řádně s odvoláním obviněného a zejména s jím uváděnými rozpory mezi výpověďmi Ing. S. a svědků. Obviněný totiž tvrdí, že se žádného útoku vůči Ing. S. nedopustil, jelikož použití slzotvorného spreje Ing. S. zcela jednoznačně předcházelo jeho obraně, neboť obviněný sám byl Ing. S. napaden. Proto také nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že použití plynového spreje nelze považovat za útok proti jeho osobě a vytýká mu, že neprovedl dostatečné šetření podstatných okolností celého incidentu. Dále se obviněný domnívá, že z provedených důkazů nevyplývá, že by měl v úmyslu ublížit Ing. S. na zdraví a že by ho fyzicky napadl s tímto úmyslem. Odvolací soud proto podle jeho názoru jednak neodstranil a neprověřil rozpory jím namítané a jednak nesprávně právně posoudil i skutek, pro který uznal obviněného vinným, když nevzal v úvahu a neprověřil všechny rozhodné skutečnosti, řádným způsobem nepřihlédl k obhajobě obviněného a skutek kvalifikoval jako pokus trestného činu ublížení na zdraví dle ust. § 8 odst. 1 a § 221 odst. 1 tr. zákona. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle ust. § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a po doplněném dokazování rozhodl, nebo po zrušení rozsudku soudu prvního stupně vrátil věc tomuto soudu k doplnění dokazování a novému rozhodnutí.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se jej bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů. O tom svědčí nejen jeho dovolací námitky, ale také závěrečný návrh, aby věc byla vrácena k doplnění dokazování.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, byloli podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š