7 Tdo 550/2013
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník, § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 550/2013-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. června 2013 dovolání obviněného V. R. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 6 To 434/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T 121/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Obviněný V. R. (dále jen: obviněný ) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 3 T 121/2012, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 15. 10. 2011 kolem 19.00 hod. nejméně v ulici D. v P. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda 120 L, majitele F. H., s přívěsem vlastní výroby, majitele Primus, s. r. o., v době, kdy jeho krev obsahovala nejméně 2,20 g/kg alkoholu, ač věděl, že po požití alkoholických nápojů je natolik pod jejich vlivem, že není schopen řádně ovládat motorové vozidlo, při tom při otáčení v důsledku požitého alkoholu narazil do zaparkovaného vozidla Audi 80, majitele E. K., na němž způsobil škodu. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 6 To 434/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který obviněný spáchal tím, že dne 15. 10. 2011 kolem 19:00 hod. nejméně v ulici D. v P. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda 120 L, evidované na F. H, s přívěsem vlastní výroby, majitele Primus, s. r. o., v době, kdy vzhledem k požitému alkoholu, čehož si byl plně vědom, nebyl schopen řádně ovládat motorové vozidlo, když před domem čp. ... se v důsledku požitého alkoholu plně nevěnoval řízení motorového vozidla, v důsledku čehož narazil do zaparkovaného vozidla tov. zn. Audi 80, majitele E. K., na němž způsobil škodu, přičemž ještě v 21:40 hod. téhož dne mu byla dechovou zkouškou na přístroji Dräger PZS zjištěno 1,98 g/kg alkoholu a jeho krev odebraná v 21.40 hod. téhož dne obsahovala nejméně 2,20 g/kg alkoholu. Obviněný byl za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dva a půl roku.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, protože jeho údajná nezpůsobilost k řízení motorového vozidla nebyla zjištěna objektivním způsobem a byla podle názoru obviněného založena jen na výpovědi jednoho svědka, aniž by byla podpořena dalšími důkazy. Obviněný namítl, že orientační dechová zkouška i odběr krve byly provedeny s časovým odstupem vzhledem k okamžiku, kdy mělo dojít ke spáchání trestné činnosti. Podle názoru obviněného nelze na základě provedeného dokazování jednoznačně učinit spolehlivý závěr o tom, že v době řízení motorového vozidla hladina alkoholu v krvi přesáhla hodnotu jednoho promile, tedy hodnotu vylučující způsobilost k řízení motorových vozidel. Jeho jednání proto mělo být s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo posouzeno jako přestupek. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) a e) tr. ř. (citováno doslova nesprávné znění trestního řádu) zrušil a dále aby odvolací soud (správně má být dovolací soud) rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. a) nebo c) tr. ř., případně že se věc vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného věcně nevyjádřil a souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy, a nikoli skutek, jehož zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze námitky skutkové, které nenaplňují uplatněný dovolací důvod a kterými se dovolací soud nemohl zabývat vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek