7 Tdo 540/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 540/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2007 o dovolání obviněného R. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 9 To 531/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 148/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 8 T 148/2001, byl obviněný R. Č. uznán vinným třemi trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro další trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. Kromě toho bylo rozhodnuto výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 3 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podal obviněný odvolání s tím, že napadl celou odsuzující část rozsudku. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 9 To 531/2006. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odsst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 238 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že trestnost činů zanikla s ohledem na to, že pominula jejich nebezpečnost pro společnost. Obviněný spojoval tuto námitku s tím, že trestné činy spáchal před téměř sedmi lety a že od té doby vedl řádný život. V souvislosti s tím vyjádřil názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, v jehož rámci mu je garantováno právo na projednání věci v přiměřené době. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost je jednou z forem zániku trestnosti. Podle § 65 tr. zák. trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost.

Obviněný byl odsouzen pro trestné činy, které spáchal ve dnech 1. 3. 2000, 3. 3. 2000, 10. 4. 2000, 26. 7. 2000 a 17. 7. 2001, všechny proti poškozené D. K. ml. Ze samotného časového odstupu, který tu je mezi dobou spáchání trestných činů a dobou rozhodnutí soudů, nelze vyvozovat splnění podmínek zániku trestnosti podle § 65 tr. zák.

Změnou situace ve smyslu § 65 tr. zák. se rozumí změna společenských poměrů, která podstatným způsobem ovlivňuje hodnocení významu chráněných zájmů, dotčených konkrétním trestným činem. Jde o změnu v nazírání společnosti na hodnoty, které jsou obsahem chráněných zájmů, přičemž tato změna je důsledkem nikoli samotného časového odstupu, nýbrž změn politických, ekonomických, sociálních apod.

Vzhledem k osobě pachatele zaniká trestnost činu, jestliže pachatel po spáchání činu přestal být nebezpečný v důsledku takové změny svého chování, která jasně svědčí o jeho trvalé nápravě. Tento závěr však nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že pachatel v době po spáchání činu vedl běžný řádný život, nýbrž z toho, že svůj postoj k zájmům, které činem porušil, prokázal nějakým mimořádným kladně hodnoceným způsobem.

V posuzovaném případě evidentně nebylo splněno žádné z alternativních kritérií zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 65 tr. zák.

Tří trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil v podstatě tím, že opakovaně vyhrožoval poškozené mimo jiné tím, že ji zabije, a své výhrůžky provázel ve dvou případech skutečným fyzickým napadením poškozené a v jednom případě kopáním do balkonových dveří, za nimiž se poškozená nacházela. Trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil fyzickým napadením poškozené na ulici. Trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil dalším fyzickým napadením poškozené, při kterém jí způsobil vykloubení zevního konce klíční kosti s dobou léčení nejméně 15 dnů. Trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. se obviněný dopustil neoprávněným vniknutím na balkon u bytu poškozené ve třetím poschodí a kopáním do balkonových dveří vedoucích dovnitř bytu. Ve všech případech tedy jednání obviněného směřovalo proti takovým chráněným zájmům, jejichž konkrétní podoba je co do významu hodnocena stejně jak v době, kdy byly trestné činy spáchány, tak v době, kdy o nich soudy rozhodovaly. Ve společnosti nedošlo k žádným politickým, ekonomickým, sociálním, kulturním ani jiným změnám, které by mohly být podkladem pro úsudek, že se v nazírání na dotčené zájmy a způsob jejich porušení či ohrožení změnila situace.

Pokud jde o osobu obviněného, je namístě závěr, že po spáchání posuzovaných trestných činů vedl řádný život, avšak šlo o běžný způsob života bez toho, že by obviněný nějakým mimořádným kladným aktem ve prospěch těch zájmů, které předtím porušil či ohrozil, prokázal skutečně trvalou a nezvratnou nápravu. Okolnost, že obviněný po spáchání trestných činů vedl řádný život, je třeba hodnotit sice ve prospěch obviněného, přesto obezřetně, a to vzhledem k tomu, že posuzovaným trestným činům předcházela dvě odsouzení pro úmyslné trestné činy k nepodmíněným trestům odnětí svobody, přičemž zhruba dva roky po propuštění z výkonu předchozího trestu obviněný začal páchat nyní posuzované trestné činy. Pominout nelze rovněž to, že v posuzovaném případě šlo celkem o pět trestných činů spáchaných proti téže poškozené a že se tedy nejednalo jen o nějaké náhodné či ojedinělé vybočení. Obviněný tím projevil hlubší a trvalejší nepřátelské zaměření proti poškozené. Ani z hlediska osoby obviněného tedy nelze považovat za splněné podmínky zániku trestnosti ve smyslu § 65 tr. zák.

Je možné uvažovat o tom, že délka řízení zasáhla do práva obviněného na projednání věci v přiměřené době, avšak to není důvodem pro zrušení napadeného rozsudku. Krajský soud v Plzni porušení tohoto práva přiměřeným způsobem kompenzoval zmírněním trestu, který byl obviněnému uložen nakonec jako podmíněný trest odnětí svobody ve výměře nepatrně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby s kratší zkušební dobou, navíc bez vyslovení dohledu.

Nejvyšší soud tedy neměl důvodu k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval do napadeného rozsudku, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Tyto námitky byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, to znamená o aplikaci hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav zjištěný soudy. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se tedy otázkou právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec