7 Tdo 539/2007
Datum rozhodnutí: 06.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 539/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 12 To 461/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 29/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 6 T 29/2006, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 1 T 25/2006, který mu byl doručen dne 27. 2. 2006, podle § 250b odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu uloženého obviněnému z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 1 T 25/2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 12. 2. 2006 ve 12:05 hodin na pozemní komunikaci, řídil motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, byl kontrolován hlídkou Policie ČR, které nepředložil řidičský průkaz, následně bylo zjištěno, že nevlastní řidičské oprávnění a rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2000, sp. zn. 6 T 167/2000, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků.



Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 12 To 461/2006, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 1 T 25/2006, ho podle § 250b odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 1 T 25/2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání. Důvody dovolání spatřuje v tom, že soudy obou stupňů vůbec nepřihlédly k jeho obhajobě a navrhovaným svědkům, takže nebylo možno správně posoudit jeho jednání po hmotně právní stránce. Z tohoto důvodu napadá dovoláním výrok o vině. Obviněný napadá také výrok o trestu, neboť má za to, že jeho případné provinění nenaplňuje materiální stránku trestného činu takovým způsobem, aby musel být zařazen do věznice s ostrahou v délce trvání výkonu trestu šest měsíců.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc, buď vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že z obsahu dovolání lze dovodit, že obviněný, který poukazuje na nesprávné posouzení věci po hmotně právní stránce, mínil své podání opřít o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné nekonkrétní námitky proti hodnocení důkazů soudy a proti úplnosti dokazování však tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Dovolatel sice zmiňuje materiální stránku trestného činu, avšak pouze v souvislosti s uloženým trestem, který považuje za přísný. Takové námitky však podle státního zástupce neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale námitky proti přílišné přísnosti uloženého trestu nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uplatněné dovolací námitky tedy podle státního zástupce po obsahové stránce žádnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., zda má dovolání obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. Přitom zjistil, že dovolání obviněného neobsahuje odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že obviněný v dovolání uplatnil (i když ne odkazem na zákonné označení) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítal, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání po hmotně právní stránce.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a proti úplnosti dokazování, když namítal, že soudy obou stupňů vůbec nepřihlédly k jeho obhajobě a navrhovaným svědkům. Je zřejmé, že obviněný pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný napadl také výrok o trestu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 12 To 461/2006, s tím, že jeho jednání nenaplňuje materiální stránku trestného činu takovým způsobem, aby musel být zařazen do věznice s ostrahou v délce trvání výkonu trestu na šest měsíců. Obviněný touto námitkou v podstatě brojí proti nepřiměřenosti uloženého trestu, který zřejmě považuje za přísný. Taková námitka však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje, přičemž námitky směřující toliko proti nepřiměřenosti trestu nelze uplatňovat ani pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který slouží k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu. Uplatněné dovolací námitky obviněného tak po obsahové stránce nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle § 265b tr. ř.

Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů přitom vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný se pouze domáhal změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku, resp. uložení mírnějšího trestu. Takovými námitkami však obviněný žádný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš