7 Tdo 534/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 534/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2007 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 5 To 113/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 2/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2006, sp. zn. 33 T 2/2006, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 140 odst. 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali odvolání obviněný M. K. a státní zástupce v neprospěch obviněného. Jak obviněný, tak státní zástupce podali odvolání jen proti výroku o trestu. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 5 To 113/2006. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný M. K. byl odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Odvolání obviněného M. K. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl ve výroku o částečném zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě a o novém uložení trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl jiné nesprávné hmotně právní posouzení , tj. jiné než právní posouzení skutku. Vytkl, že Vrchní soud v Olomouci nesprávně interpretoval a nedostatečně aplikoval ustanovení trestního zákona o polehčujících okolnostech, a to ustanovení § 33 písm. h), ch), j) tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadenou část rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a aby zamítl odvolání státního zástupce podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod tento dovolací důvod nespadají námitky, které se týkají přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že vadný je výrok o vině, lze cestou dovolání napadat výrok o trestu z hmotně právního důvodu zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze dovoláním napadat výrok o trestu s námitkami proti jeho přiměřenosti, proti způsobu, jímž soud hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti, apod. Vyplývá to ze samotné podstaty dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě těch nejzávažnějších vad při ukládání trestu, kterými jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, jak je to stanoveno v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto ustanovení upravuje zákonný dovolací důvod speciálně a výslovně uplatnitelný jen proti výroku o trestu. Z této povahy uvedeného dovolacího důvodu plyne, že prostřednictvím jiných dovolacích důvodů zásadně nelze výrok o trestu napadat. Zřejmé je to také z porovnání ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a z jejich vzájemného vztahu. Jestliže by se přijal výklad, podle něhož jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je i uložení nepřiměřeného trestu a porušení ustanovení § 33 tr. zák. o polehčujících okolnostech nebo ustanovení § 34 tr. zák. o přitěžujících okolnostech, pak by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl, postrádalo by logiku, nemělo by žádný význam, bylo nefunkční a nadbytečné, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy spadalo pod jiné nesprávné hmotně právní posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I když při ukládání trestu jde o aplikaci hmotného práva (trestního zákona), není možné výrok o trestu napadat prostřednictvím hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který má rovněž hmotně právní povahu. Za situace, kdy jsou oba uvažované dovolací důvody spojeny s aplikací hmotného práva, má ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ten význam, že v souladu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku zužuje možnost napadat výrok o trestu, omezuje ji jen na tak závažné porušení hmotného práva, jakým je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a vylučuje z této možnosti jiná porušení hmotného práva při ukládání trestu týkající se jeho přiměřenosti.

Pro úplnost je třeba dodat, že obviněnému byl uložen trest, který co do druhu zákon připouští, a pokud jde o trest odnětí svobody, byl uložen ve výměře sedmi roků v rámci sazby stanovené v § 140 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od pěti let do deseti let. Obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nenamítal uložení nepřípustného druhu trestu ani uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.

Obviněný sice deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují, neodpovídají mu a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec