7 Tdo 534/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 534/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 4. 2005 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 2 To 1110/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 121/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 1 T 121/2004, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod I/a, b rozsudku), a dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (bod II/a, b, III/a, b, c, d rozsudku), trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. (bod IV rozsudku) a dalším trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. (bod V rozsudku) a odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky a 4 měsíce se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody jednak výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., jednak výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř.

Kromě toho byl obviněný M. M. rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., pro další trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a pro dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. V návaznosti na to bylo o příslušných nárocích na náhradu škody rozhodnuto výrokem podle § 229 odst. 3 tr. ř.

O odvolání obviněného M. M. bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 2 To 1110/2004. Rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., dva trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. (body I/a, b, II/a, b, III/a, b, c, d, V rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně) uložen podle § 235 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na 22 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Pokud jde o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. (bod IV rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně) bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 1 T 190/2003.

Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Dovolání podal v rozsahu, který odpovídá výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Podané dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně v napadeném rozsahu a aby sám ve věci rozhodl.

Nejvyšší soud shledal, že z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podal dovolání ve skutečnosti jen proti výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. spáchaným jednáním uvedeným v bodě III/b rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně. Dovolací důvod tu je naplněn námitkou, jíž obviněný zpochybnil úmysl jako zákonný znak trestného činu. V tomto ohledu však je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

V bodě III/b rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně byl jako součást trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. posouzen útok, který podle zjištění soudu spočíval v tom, že obviněný M. M. dne 23. 2. 2004 ve V. M., okr. V., společně s další osobou pod nepravdivou záminkou zakoupení motoru do automobilu vylákal od V. Š. dva zlaté náramky v celkové hodnotě 6.500,- Kč s tím, že jí je vrátí, ač to neměl v úmyslu, nevrátil je ani dodatečně a dal je do zastavárny.

Podstatou námitek obviněného proti závěru soudu o podvodném úmyslu bylo tvrzení, že poškozená musela vědět, že za samotné náramky nelze nic koupit a že se musí zastavit, aby z nich byly nějaké peníze. Obviněný proto označil za logické to, že náramky skončily v zastavárně, jak zjistil soud. Obviněný však zdůraznil, že měl úmysl náramky ze zastavárny získat zpět jejich vyplacením, a dodal, že mu to bylo znemožněno policií, která ho mezitím zadržela a náramky odebrala ze zastavárny.

Zjištění Okresního soudu ve Vsetíně, že náramky se ocitly v zastavárně, jakkoli je v souladu s logikou věci, není v rozporu se závěrem soudu o podvodném úmyslu obviněného. Je tu totiž ještě okruh dalších zjištění, která jsou uvedena jednak ve výroku o vině, jednak v odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně. Především jde o zjištění, že nepravdivé bylo tvrzení obviněného vůči poškozené, že peníze potřebuje na zakoupení motoru do automobilu, a na to navazující zjištění, že peníze získané zastavením náramků použil na krytí jiných svých potřeb. Dále se jedná o zjištění, že obviněný slíbil poškozené, že jí náramky vrátí do dvou dnů. Tento slib byl rovněž zcela nepravdivý. Tím je v podstatě vyvrácena námitka, že ve vyplacení, zpětném získání a vrácení náramků obviněnému zabránil zásah policie, protože ten přišel až s větším časovým odstupem. Okresní soud ve Vsetíně zaznamenal obhajobu obviněného, že spoléhal na finanční pomoc své matky, avšak hodnotil tuto obhajobu jako nevěrohodnou ve světle zjištění, že matka obviněnému již delší dobu žádné prostředky neposkytovala, takže mu muselo být jasné, že na ni nemůže spoléhat. K tomu přistupuje ještě zjištění, že když poškozená po obviněném žádala vrácení náramků, tvrdil, že jsou u blíže neurčené osoby v R. p. R., ačkoli ve skutečnosti byly v zastavárně ve V. M.

Závěr soudů, že tu byl podvodný úmysl obviněného spočívající v úmyslu nevrátit náramky poškozené, tedy evidentně je slučitelný se zjištěním, že náramky se ocitly v zastavárně a že byly touto cestou zpeněženy. Námitky obviněného proti závěru o jeho úmyslném zavinění nemohou v žádném případě obstát.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Ostatní námitky obviněného, jak je pojal do svého dovolání, byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud k nim nijak nepřihlížel.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci ... nebo jiném nesprávném hmotně právním ... ). Podstatou právního posouzení skutku jako hmotně právního posouzení je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. Dovoláním je možné vytýkat, že skutkový stav zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné vytýkat nic ohledně správnosti skutkových zjištění soudu, ohledně způsobu, jímž soud hodnotil důkazy, ohledně postupu soudu při dokazování, ohledně rozsahu provedeného dokazování apod. Jinými slovy řečeno, v dovolání lze namítat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, ale nelze namítat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.

V posuzovaném případě jsou námitky obviněného proti výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod I/a, b rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně) a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (bod II/a, b rozsudku) námitkami ryze skutkovými. Jejich podstatou je polemika s tím, že soud za podklad svých zjištění vzal výpovědi svědků, které obviněný označil za nevěrohodné. Tato část dovolání obviněného směřovala k přehodnocení důkazů a ke změně skutkových zjištění soudu tak, aby byla akceptována ta verze skutkového stavu, kterou v rámci své obhajoby prezentoval obviněný. Námitky obviněného, že v namítaném rozsahu z jeho strany nešlo o trestné činy, tudíž nebyly vázány na skutkový stav zjištěný soudem, ale vycházely z jeho vlastní verze skutkového stavu. Tím se však obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně tento dovolací důvod deklaroval, ale uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňovaly. Tato část dovolání proto nebyla způsobilá být podkladem k tomu, aby se Nejvyšší soud napadenou částí rozhodnutí nižších soudů meritorně zabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec