7 Tdo 523/2005
Datum rozhodnutí: 12.05.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 523/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. května 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného K. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 4 To 1014/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 29/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 2 T 29/2004, byl obviněný K. K. uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., za které byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Rozsudkem byl dále podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozený Z. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 4 To 1014/2004, zamítnuto podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že má za to, že rozhodující soudy porušily základní zásady trestního řízení, a to zejména zásady uvedené v ust. § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Obviněný je toho názoru, že výrok o vině hrubě neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu a že způsob hodnocení důkazů soudy je nelogický a rozporuplný. Soud nesprávně vyhodnotil výpovědi svědků Ch. a D., které jsou v příkrém rozporu s výpovědí poškozeného Z. P., a neměl důvod jejich výpovědi hodnotit jako ne zcela věrohodné, vyhýbavé apod. Obviněný navrhl doplnit dokazování zprávou P. ČR v P. o skutečnostech souvisejících s dopravní nehodou poškozeného, která se měla odehrát v době předcházející údajnému konfliktu, neboť je podle něj zcela pravděpodobné, že kdyby znalec MUDr. Š. věděl, že poškozený byl v době předcházející deliktu účastníkem závažné dopravní nehody, mohl by korigovat závěry svých znaleckých zjištění. Protože v uvedeném směru dokazování doplněno nebylo, podle obviněného je třeba znalecké závěry hodnotit jako značně neúplné. Obviněný požádal dovolací soud, aby si informace týkající se dopravní nehody poškozeného ze dne 21. 7. 2003, při níž poškozený zcela zdemoloval svůj terénní automobil Mitsubishi Pajero a utrpěl zranění, která si nenechal ošetřit lékařem, opatřil z moci úřední od příslušného oddělení P.ČR v P. Obviněný dále uvedl, že v inkriminovaný den byl vzhledem ke svému předchozímu onemocnění tak zesláblý, že mohl pouze pomalu chodit, a že jeho úloha při nakládání spočívala jen v organizačních schopnostech a nikoli ve fyzické síle, a požádal dovolací soud, aby přezkoumal oprávněnost odmítnutí důkazních návrhů, které soudu podal a navrhl.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti namítá toliko neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudy nižších stupňů učiněná skutková zjištění, kterými, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Přezkoumáním ve shora naznačeném směru však žádné extrémní rozpory zjištěny nebyly, když z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se nalézací soud namítanými skutečnostmi (předchozí pokopání koněm a účast na dopravní nehodě) přiměřeným způsobem zabýval. Protože údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a to za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně, vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy zejména namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů, a to zejména výpovědí svědků CH. a D., úplnosti provedeného dokazování, když soudům dříve činným v jeho trestní věci vytýká, že nedoplnily dokazování zprávou P. ČR v P. o dopravní nehodě poškozeného, ke které mělo dojít v době předcházející posuzovanému skutku, a tedy proti učiněným skutkovým zjištěním, že se vůči poškozenému Z. P. dopustil jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a že tímto jednáním poškozenému způsobil ve skutkové větě uvedená zranění. O takovéto námitky směřující proti porušení procesních ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b tr. ř.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v § 265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš