7 Tdo 502/2013
Datum rozhodnutí: 12.06.2013
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 502/2013-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 6. 2013 o dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 3 To 733/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 89/2012 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 3 To 733/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. 10 T 89/2012. Dovolání podal proto, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a s tím, jakým hodnocením důkazů soudy dospěly k těmto zjištěním. Vytkl také neúplnost dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání mimo jiné tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétně uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Citovaným ustanovením je právní posouzení skutku vymezeno jako jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou námitky skutkové povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Opět je nutno připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. l tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. l písm. a) tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině) a pro další zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. l tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. l písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod 2 výroku o vině).

Pokud jde o bod 1 výroku o vině, předcházel mu postup podle § 45 odst. l tr. zákoníku, přičemž do tohoto výroku bylo z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 1 T 36/2011, převzato zjištění, jehož podstatou bylo to, že obviněný dne 3. 8. 2010 kolem 15,30 hodin v Č. K. , T. , v bytě v prvním patře souložil s poškozenou P. H. , přestože věděl, že ještě nedovršila věku patnáct let, a toto zjištění bylo nově doplněno tím, že obviněný pak ve stejném bytě vykonal s poškozenou P. H. nechráněný klasický pohlavní styk každý den jednou v době od 4. 8. 2010 do 9. 8. 2010.

Podkladem bodu 2 výroku o vině se stalo zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově, podle něhož obviněný od září 2010 do 2. 1. 2011 v lese poblíž chatové osady H. nad obcí V. , okr. Č. K. , a v domě č. ... v D. u V. , okr. Č. K. , vykonal nejméně v devatenácti případech nechráněný klasický pohlavní styk s P. H. , ačkoli si byl vědom toho, že dosud nedovršila věku patnáct let, přičemž ze styků na přelomu prosince 2010 a ledna 2011 se poškozené narodila dne 20. 9. 2011 dcera E.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto pojaté námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, jejichž základem bylo tvrzení, že nedošlo ke skutkům, pro které byl odsouzen. Těmito námitkami obviněný projevil nesouhlas s tím, že soudy vzaly za podklad uvedených zjištění svědeckou výpověď poškozené, kterou označil za nevěrohodnou. Uvedené námitky však pro svůj vyloženě skutkový charakter stojí mimo dovolací důvod. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které obsahově tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je nutno dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českém Krumlově, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění pojatá do výroku o vině v bodě 1 nad rámec, v němž byla přejata z dřívějšího pravomocného rozsudku ve věci 1 T 36/2011 a v němž jsou v řízení ve věci 10 T 89/2012 nenapadnutelná, mají evidentní obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, přesvědčivě a bez podstatných rozporů popsala pohlavní styky s obviněným a okolnosti, za nichž k nim docházelo. Soudy si byly vědomy toho, že jde o usvědčující výpověď, jejíž obsah vyznívá zcela protichůdně oproti obhajobě obviněného, a již proto hodnotily tuto výpověď velmi obezřetně. K náležitému hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené si soudy opatřily potřebný podklad v dalších důkazech, mezi nimiž měl základní význam znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické a forenzní psychologie, jímž byly objasněny osobní vlastnosti poškozené z toho hlediska, že zaručují pravdivost jejích tvrzení. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy podrobně znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily a v tomto rámci přijatelně také vysvětlily, proč považují další dokazování týkající se osoby poškozené za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2013


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec