7 Tdo 499/2009
Datum rozhodnutí: 03.06.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 499/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Š., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 23 To 714/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 211/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 T 211/2005, byl v bodě I. V. Š. uznán vinným pokračujícími trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. (zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.), poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 2002 a rovněž zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.).

Podle § 182 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. byl odsouzen k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 4 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 37a tr. zák. byl současně zrušen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, ve výroku o vině, trestu i náhradě škody. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci (11 různých vrtáků, baterky, vrtačky, nože, kleští, šroubováku a páru rukavic) a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené společnosti T. O. C. R., a. s.

Jednání obviněného, za které byl uvedeným rozsudkem odsouzen, spočívalo celkem v 36 případech protiprávního jednání, kdy po odvrtání vložek zámků přístupových dvířek pokladen telefonních automatů, odcizil pokladničky s mincemi, čímž včetně poškození zámků způsobil škodu v celkové výši 154.922,90 Kč.

V bodě II. rozsudku soudu I. stupně byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ohledně tří dílčích útoků stejného jednání, když nebylo prokázáno, že je obviněný spáchal.

Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného a také obviněný. Odvolání státní zástupkyně bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. K odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 23 To 482/2007, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o náhradě škody (ad I.). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak podle § 228 odst. 1 tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti T. O. částku 138.185,50 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d), a l) tr. ř. Z podnětu tohoto dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 7 Tdo 704/2008, zrušil napadený rozsudek a Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení bylo pouze konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, bez splnění podmínek uvedených v § 263 odst. 4 tr. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích poté věc znovu projednal ve veřejném zasedání, rozhodl rozsudkem ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 23 To 714/2008, a to shodně jako předchozím zrušeným rozsudkem, když toliko již nerozhodoval o odvolání státní zástupkyně, které bylo vzato zpět.

Také toto druhé rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovolání, ve kterém uplatnil důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c), e), g) a l) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, namítá, že již v roce 2001 měl mít obhájce, protože jak trutnovské, tak i českobudějovické orgány byly již tehdy informovány, že se jedná o pokračující trestný čin, a tak byla naplněna podmínka nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Celé přípravné řízení, že ale bylo vedeno bez obhájce. Řízení tak bylo vedeno v rozporu se zákonem a obviněný se v období kdy neměl obhájce v přípravném řízení doznal k trestné činnosti a byly prováděny úkony, které se staly podkladem rozhodnutí soudů, ač v dalším průběhu již trestnou činnost popíral a tuto změnu výpovědi logicky odůvodnil. Přesto soudy vycházely při rozhodování právě z jeho výpovědi v přípravném řízení a z důkazů zajištěných způsobem porušujícím zákon.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl vyloučený orgán, obviněný namítá, že při rozhodování o stížnosti státního zástupce při neveřejném zasedání krajského soudu dne 30. 10. 2006, kdy odvolací soud rozhodl usnesením č. j. 3 To 687/2006-609, rozhodoval JUDr. A. K., který rozhodoval ve věci v prvním stupni (původně 29 T 161/2002) a v mezidobí se stal soudcem Krajského soudu v Českých Budějovicích a členem senátu 3 To. Tato okolnost, že obviněnému nebyla v původním řízení známá, když neměl možnost zjistit složení tehdejšího senátu. Proto tato skutečnost nebyla dosud namítána.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítá nepřípustnost trestního stíhání, když z hlediska kriterií uvedených v § 16 odst. 1 tr. zák. není pro obviněného příznivější pozdější zákon účinný od 1. 1. 2002, když není možné povolit obnovu řízení. Podle jeho názoru měl být tedy aplikován zákon ve znění účinném do 31. 12. 2001, stejně jako u Okresního soudu v Trutnově, neboť nelze o části skutku rozhodnout podle staršího zákona a o části podle novějšího, a rozhodnutí tohoto soudu tak tvoří překážku věci rozhodnuté ohledně části pokračujícího skutku, a ohledně další části musí být trestní stíhání zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou viny, a neprovedl jím navržené důkazy. Skutková zjištění tak neodpovídají provedeným důkazům a nenaplňují všechny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, když chybí objektivní stránka, a soud I. stupně prokazoval vinu nezákonně provedenými důkazy (prohlídka automobilu, zajišťování zámků a kasiček telefonních automatů a jejich zkoumání). Obviněný je proto toho názoru, že došlo k nesprávnému posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, a to právě v otázce viny, kterou se měl odvolací soud zabývat podrobněji, což neučinil a v tomto spatřuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný toliko uvedl, že jej uplatňuje proto, že podmínka zamítnutí řádného opravného prostředku je splněna podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1480/2003 také tehdy, když byl k odvolání obviněného zrušen odvolacím soudem napadený rozsudek soudu I. stupně pouze částečně ve výroku o náhradě škody a ve výroku o vině a v ostatních výrocích zůstal nedotčen.

V závěru dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině, trestu a náhradě škody a výroky ad I. a II. rozsudku odvolacího soudu a buďto sám rozhodl, že se obžaloby zprošťuje, neboť není prokázáno, že spáchal daný skutek, nebo aby věc pro neodstranitelné vady vrátil do stadia přípravného řízení, resp. aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Z důvodu podjatosti soudů obou stupňů také navrhuje, aby věc byla v případě vrácení soudu přikázána jinému příslušnému soudu, když několik senátů rozhodlo na základě stejných důkazů rozdílně.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve vztahu k námitkám ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. postačí poukázat na předešlé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 851/2005, na které navazovalo další řízení před soudem I. stupně, jež vytýkanou vadu napravilo. Uvedené rozhodnutí dovolacího soudu rovněž zodpovědělo a odmítlo výhrady obviněného, že rozhodnutí před Okresním soudem v Trutnově o části skutků pokračujícího trestného činu tvoří překážku věci rozhodnuté, a že řízení o zbývající části trestného činu před Okresním soudem v Českých Budějovicích mělo být zastaveno ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., v čemž dovolatel nyní spatřuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

Dále státní zástupce uvedl, že k námitkám obviněného v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 7 Tdo 704/2008, a navíc výhrady obviněného tomuto důvodu dovolání neodpovídají, když směřují proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů. Jde tak o skutkové a nikoli hmotně právní námitky.

K námitce obviněného v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupce uvedl, že rozhodnutí zmíněné v dovolání a učiněné Mgr. K., bylo zcela zrušeno rozsudkem soudu II. stupně (sp. zn. 3 To 1022/2003, ze dne 25. 2. 2007). Poukázal rovněž na praxi Nejvyššího soudu, že daný důvod dovolání lze uplatnit pouze v případě, že vytýkanou vadou je zatíženo rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, ale dovolatel tuto vadu vytýká jinému, pouze prostředečnému rozhodnutí z dřívějších fází tohoto trestního řízení, a tak mu nelze přisvědčit.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.

Nejvyšší soud předně podotýká, že tato trestní věc obviněného byla již dvakrát předmětem dovolacího řízení, ve kterém byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 851/2005, zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů a soudu I. stupně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a dále usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 7 Tdo 704/2008, bylo zrušeno pouze rozhodnutí odvolacího soudu, a tomuto přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci.

Stejně jako nyní, i tehdy obviněný předně v dovolání namítal v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., že v době, kdy neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, byly prováděny úkony, ke kterým bylo přihlíženo a staly se tak podkladem pro rozhodnutí soudů.

Již ve svém usnesení sp. zn. 7 Tdo 851/2005, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. vznikl až v řízení před soudem I. stupně a nikoli tedy již od zahájení trestního stíhání. Tuto námitku pak opět uplatnil i v dalším dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 7 Tdo 704/2008. Přesto obviněný totožné námitky opět uplatňuje v dovolání v rámci § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Protože Nejvyšší soud již v prvním usnesení sp. zn. 7 Tdo 851/2005 provedl ohledně těchto námitek podrobný rozbor věci a odůvodnění svých závěrů, bylo by vzhledem k totožným námitkám zcela nadbytečné tyto rozsáhlé důvody opakovat, když Nejvyšší soud je svým již vysloveným právním názorem v této věci vázán (viz usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004). Proto v této části jsou námitky obviněného zjevně neopodstatněné a postačí plně odkázat na odůvodnění tohoto předchozího rozhodnutí. Na doplnění lze uvést, že pokud se obviněný snaží namítáním nutné obhajoby zpochybnit zejména svoji první výpověď, ve které se doznal k trestné činnosti, tak tuto učinil v den svého zadržení dne 10. 12. 2001, kdy příslušné orgány ještě objektivně nemohly mít informace o jeho další rozsáhlé trestné činnosti stejné povahy na druhém konci republiky. Z trestního spisu pak nevyplývá žádná záměrná snaha orgánů činných v přípravném řízení, s cílem eliminovat účast obhájce v řízení, či záměrně vést řízení o mírnějším trestném činu a odděleně. Okresní soud v Českých Budějovicích odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, přitom zjistil náhodně, když si vyžadoval od Okresního soudu v Jičíně jeho trestní spis o jiném odsouzení obviněného (2 T 93/99), který byl v dané době jako jediné odsouzení zaznamenán v rejstříku trestů, a bylo mu sděleno, že spis byl zapůjčen Okresnímu soudu v Trutnově, od kterého nepravomocný rozsudek obdržel dne 7. 2. 2003. Samotný obviněný se přitom o stejné trestné činnosti v okrese Trutnov vůbec nezmínil ve svých výpovědích v přípravném řízení, a to ani dne 10. 5. 2002, ač ohledně této další trestné činnosti byla u Okresního soudu v Trutnově již dne 22. 4. 2002 podána obžaloba (2 T 348/2002), vyslýchán k ní byl již v prosinci 2001 a páchal ji již od února 2001.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že u rozhodnutí ze dne 30. 10. 2006, č. j. 3 To 687/2006-609, se zřejmě podílel na rozhodování JUDr. A. K., který byl ale podle obviněného vyloučen z rozhodování, protože rozhodoval ve věci v prvním stupni.

Ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze namítat, že ve věci rozhodl vyloučený orgán pouze tehdy, jestliže se tento podílel na rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, a při tomto rozhodování byly u něj dány důvody vyloučení podle § 30 tr. ř. Toto ale obviněný nenamítá, a jak vyplývá z výše uvedeného, jmenovaný soudce měl být vyloučen z rozhodování v případě dávno předchozího rozhodnutí v předchozím stadiu trestního stíhání. Proto tato námitka není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a Nejvyšší soud se jí nezabýval. Jen na okraj Nejvyšší soud dodává, že JUDr. A. K. se na předmětném obviněným uváděném rozhodování (a to ani v prvním stupni) vůbec nepodílel, takže tato námitka není ani pravdivá, stejně jako tvrzení v dovolání, že jim tato okolnost v původním řízení nebyla známa, a proto nebyla namítána, když údajně neměli možnost zjistit složení tehdejšího senátu. Tuto okolnost mohla obhájkyně nebo obviněný zjistit z protokolu o neveřejném zasedání při nahlédnutí do spisu.

Další obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Naplnění tohoto důvodu dovolání obviněný spatřuje v tom, že rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově tvoří překážku věci rozhodnuté ohledně části pokračujícího skutku, a ohledně další části skutku v tomto řízení, tak musí být trestní stíhání zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Tento závěr obviněný dovozuje s odkazem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. s tím, že měl být aplikován pro něj příznivější zákon ve znění účinném do 31. 12. 2001, když pozdější zákon účinný od 1. 1. 2002 není pro něj příznivější, když není možné povolit obnovu řízení.

Již usnesením ze dne 29. 5. 2006, č. j. 6 T 211/2005-588, Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil trestní stíhání obviněného podle § 223 odst. 1 tr. ř. za použití § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Toto usnesení bylo ale k stížnosti státního zástupce zrušeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 3 To 687/2006-609, které obviněný zmínil již v souvislosti s námitkou v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zakládá pouze rozsudek pravomocný, kterým trestní stíhání pro týž skutek skončilo. Rozsudek Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 2 T 348/2002, byť se týká jednání obviněného v roce 2001, byl nejen vyhlášen v roce 2002 (25. 7. 2002), ale také nabyl právní moci až po účinnosti novely zák. č. 265/2001 Sb. (kterým bylo mj. zavedeno ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř. s účinností od 1. 1. 2002), a to dne 2. 7. 2003. Pravomocným rozsudkem tak ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. dřívější trestní stíhání proti obviněnému pro týž skutek skončilo za účinnosti uvedené novely. Přitom narozdíl od trestního práva hmotného, trestního zákona a posuzování trestnosti činu podle právní úpravy z časového hlediska pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák.), platí z hlediska trestního práva procesního zásada, že soud postupuje podle trestního řádu účinného v době rozhodování soudu a platnost procesních úkonů se posuzuje rovněž z hlediska trestního řádu účinného v době jeho provedení.

Z výše uvedeného vyplývá závěr, že účinky § 11 odst. 2 tr. ř. se vztahují na ty rozsudky uvedené v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. (resp. další druhy meritorních rozhodnutí uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř.), které nabyly právní moci po účinnosti novely provedené zák. č. 265/2001 Sb., kterým bylo dnem 1. 1. 2002 ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř. do trestního řádu zavedeno.

Z těchto důvodů, když obviněným namítaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově nabyl právní moci až po 31. 12. 2001, uplatní se v té době již platné znění § 11 odst. 2 tr. ř., namítaný rozsudek tak ve věci nezakládá překážku věci rozhodnuté, a nemůže být proto důvodem zastavení trestního stíhání z důvodu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích vedené pod sp. zn. 6 T 211/2005.

Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že také námitka obviněného ohledně nepřípustnosti trestního stíhání je zjevně neopodstatněná, a ani uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. není ve věci dán.

Další důvod dovolání obviněný uplatnil podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že odvolací soud se nezabýval otázkou viny, neprovedl jím navržené důkazy a nevyslechl navržené svědky. Skutková zjištění, že neodpovídají provedeným důkazům a nenaplňují všechny znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, když chybí objektivní stránka. Odvolací soud, že pouze konstatoval zákonnost a dostatečnost důkazů pro zjištění skutkového stavu, aniž by to blíže rozvedl a podrobněji se otázkou viny zabýval. Z uvedených námitek je zřejmé, že tyto nevychází ze skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně a obviněný nenamítá nic v tom směru, že tato nenaplňují znaky daných trestných činů. Naopak z námitky, že chybí objektivní stránka trestných činů, jejímiž obligatorními znaky je právě jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi, jakož i z námitky, že skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům, je zřejmé, že dovolání je zaměřeno na zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů, která byla podkladem právního posouzení jednání obviněného. To ostatně potvrzuje i jeho návrh na zproštění obžaloby, protože není prokázáno, že skutek spáchal. Takovéto námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se jimi Nejvyšší soud rovněž nezabýval.

Protože Nejvyšší soud nezjistil, že by ve věci byl naplněn některý z obviněným uplatněných důvodů dovolání, není tím dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a dovolání tak bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš