7 Tdo 498/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: čl. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., čl. §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, čl. § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku



7 Tdo 498/2017-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 26. dubna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2017, č. j. 5 To 466/2016-863, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 120/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2016, č. j. 2 T 120/2016-784, byl obviněný A. P. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta a šest měsíců pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to plynové pistole černé barvy Ekol Firat Compact č. , včetně torza zásobníku a 4 ks nábojů 9 mm. O náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené A. H. 27 791 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že v době nejméně od srpna 2015 do 1. 3. 2016 v místech svého bydliště v B., na ulici K., a následně na ulici Z., jakož i na dalších místech v okrese B., jako druh poškozené A. H., s níž žil ve společné domácnosti, tuto fyzicky napadal a psychicky týral, zejména vulgárními nadávkami, údery otevřenou dlaní do obličeje, taháním za vlasy, kopáním do různých částí těla, s tím, že v počáteční fázi k takovému jednání docházelo nejméně 1x měsíčně a následně přibližně od období vánoc 2015 nejméně 1x za 14 dní, když jí opakovaně vyčítal pozdní příchody domů, opakovaně jí volal do zaměstnání, a to jak na pevnou linku, tak na služební telefon, aby zjistil, kde se v danou dobu nachází, přičemž nejméně v jednom případě jí přiložil plynovou pistoli zn. Firat Compact cal. 9 mm k hlavě se slovy, že výstřelem z blízkosti hlavy jí způsobí jistou smrt, neboť na poškozenou žárlil a nejméně v jednom případě na ní touto pistolí v opilosti mířil po jejím návratu z práce domů a opakovaně jí bránil v užívání jejího mobilního telefonu Samsung, který jí opakovaně odebral, kontroloval s kým hovořila a komu psala SMS, a sám z něj poté dalším osobám zasílal SMS zprávy s tím, že vypadaly jako by je odesílala poškozená a zjišťoval zpětnou reakci takto oslovené osoby, přičemž poškozené opakovaně způsobil zranění v podobě hematomů, avšak tato nikdy nevyhledala lékařské ošetření,
- a takto jednal zejména v blíže neupřesněném dni v měsíci srpnu 2015 v B., když se vrátil z restaurace Máj a pod vlivem alkoholu poškozenou srazil na zem, sprostě jí nadával a křičel na ni, když ležela na zemi, přičemž do ní opakovaně kopnul nohou a tahal ji za vlasy,
- dále jí fyzicky napadl v blíže neupřesněném dni na podzim roku 2015 v předchozím bydlišti v B. na ulici K., v důsledku čehož byla sousedy přivolána hlídka městské policie, avšak poškozená následně věc nehlásila,
- a toto hrubé jednání vyústilo dne 29. 2. 2016 ve večerních hodinách po návratu poškozené domů, kdy ve společně obývaném bytě v 1. poschodí v B. na ulici Z., v podnapilém stavu nejprve vulgárně urážel poškozenou, které opětovně odebral její mobilní telefon Samsung a z tohoto mobilního telefonu jménem poškozené zasílal SMS zprávy s různým obsahem jejímu zaměstnavateli, a když po něm poškozená chtěla, by jí telefon vrátil, neučinil tak, poškozenou slovně napadl vulgárními výrazy, a následně rovněž fyzicky, a to bitím po celém těle smetákem s násadou, který o ni poté zlomil, dále ji napadal údery pěstmi a kopy do celého těla, tahal jí za vlasy po podlaze v bytě a také na chodbě domu, v době, kdy poškozená ležela na posteli v ložnici, stáhl jí za vlasy z postele a následně jí bil hlavou o dřevěný bok postele, přičemž v tomto svém jednání pokračoval s růžně dlouhými přestávkami, při kterých dále popíjel alkohol a poškozenou vulgárně urážel, následně poškozenou vyhodil z bytu, poté ji opět zatáhl zpět do bytu a zde pokračoval v napadání, při pokusu o útěk poškozenou dostihl v areálu Podhorské nemocnice v B., kde ji chytil a poté ji odvedl zpět do domu, přičemž poškozené vzal rovněž v tuto dobu klíče od jejího vozidla Škoda Octavia, které jí vypadly na zem, tyto klíče sevřel mezi prsty a poškozené vyhrožoval, že jí probodne krk, poté jí přikázal vrátit se zpět do bytu, což poškozená ze strachu učinila, avšak využila toho, že si před domem zapálil cigaretu se sousedem, v bytě se poté uzamkla zevnitř a následně vyskočila z balkonu ložnice směrem do areálu Podhorské nemocnice, kde se ukryla v křoví a následně odešla ke své kamarádce, obviněný poškozené tímto jednáním způsobil mnohačetné podlitiny po celém těle, se silnými bolestmi hlavy a na hrudi, proto poškozená vyhledala ošetření na urgentním příjmu chirurgické ambulance SZZ Krnov.

Rozsudek soudu I. stupně napadli obviněný A. P. a poškozená A. H. odvoláními, která Krajský soud v Ostravě podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. 5 To 466/2016-863, zamítl jako nedůvodná.

Proti usnesení soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání a opřel jej o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný namítl, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a tudíž dospěly k vadnému právnímu posouzení skutku. Závěr o vině se opírá o subjektivní tvrzení poškozené, které nebylo objektivizováno. Její zranění nebyla prokázaná a obžaloba též uvádí, že poškozená nikdy nevyhledala lékařské ošetření. Zůstala pochybnost, zda intenzita týrání přesáhla obvyklou mez hádky mezi partnery při vzájemném soužití. Vadné právní posouzení skutku podle § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněný spatřuje v tom, že na jedné straně skutky týkající se údajného týrání poškozené byly popsány pouze ve třech samostatných případech s většími časovými odstupy (neupřesněný den v srpnu 2015, neupřesněný den podzimu 2015 a 29. 2. 2016). Mezi těmito případy tedy byla doba pohodového soužití, kdy nedocházelo k větším rozporům. Na straně druhé popis skutku zmiňující uvedené tři případy je v rozporu s jeho první částí, kde se uvádí, že v počáteční fázi soužití obviněného a poškozené docházelo k týrání poškozené s frekvencí nejprve 1x měsíčně a od období Vánoc 2015 nejméně 1x za 14 dní. Podle obviněného tedy nedošlo k naplnění skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť podle popisu skutku nešlo o dlouhodobé soustavné týrání poškozené. Kromě toho bylo poškozeno právo obviněného na spravedlivý proces, neboť především soud I. stupně mu bez dalšího odůvodnění odmítl provést navrhované důkazy, které by potvrdily jeho obhajobu, a důkazy svědčící v jeho prospěch bagatelizoval a nepovažoval za věrohodné.

Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je založeno v zásadě na totožných námitkách, které byly součástí jeho obhajoby před soudem I. stupně a rovněž tak i součástí odvolání, a těmito se zabývaly a spolehlivě i vypořádaly soudy obou stupňů. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy I. a II. stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V projednávaném případě obviněný v dovolání u usvědčujících důkazů zpochybňuje jejich věrohodnost a soudům vytýká, že bagatelizovaly důkazy svědčící v jeho prospěch a bez bližšího odůvodnění odmítly důkazní návrhy, které mohly potvrdit jeho obhajobu. Domáhá se tedy jiného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak je hodnotily soudy obou stupňů.

Dovolací důvod podle § 2 65b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu I., eventuálně II. stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný v době soužití s poškozenou A. H. nejméně od srpna 2015 průběžně do 1. 3. 2016, a to zkraje nejméně jednou měsíčně a od Vánoc 2015 nejméně jednou za dva týdny, tuto fyzicky napadal, psychicky týral ve výroku rozsudku popsanými způsoby. Nejméně jednou jí přiložil plynovou pistol k hlavě a vyhrožoval jí smrtí a nejméně v jednom případě na poškozenou touto pistolí mířil [což založilo kvalifikaci přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku]. Z tohoto průběžného jednání byly nejvýraznější tři případy, a to v blíže neupřesněném dni srpna 2015, blíže neupřesněném dni na podzim 2015 a konečně k nejvážnějšímu jednání došlo dne 29. 2. 2016. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je dle § 2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena, a to především výpovědí poškozené A. H., jejíž věrohodnost potvrdil i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, dále výpověďmi svědků J. B., K. S., V. D. a do důkazní situace zcela zapadá i znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaný na osobu obviněného a též jeho trestní minulost, které potvrzují jeho násilnické sklony a specifickou strukturu osobnosti.

Pokud soudy obou stupňů zamítly další důkazní návrhy obviněného, pak tímto nedošlo ke zkrácení jeho práv na spravedlivý proces. V tomto směru lze s ohledem na ústavněprávní rovinu námitky (neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod) poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud soudy dospěly v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci, pak postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Z odůvodnění jejich rozhodnutí přitom vyplývá, že navrhované doplnění dokazování zamítly z toho důvodu, že provádění dalších důkazů považovaly již za nadbytečné, neboť skutečnosti, které měly podle obviněného prokázat, byly již provedenými důkazy bez důvodných pochybností ověřeny nebo vyvráceny. Výsledky stávajícího dokazování nenasvědčují potřebě dokazování v jakémkoli směru doplňovat. Věrohodnost poškozené byla již v dostatečné míře objektivizována. Obiter dictum lze pouze poznamenat, že soudy obou stupňů mohly v tomto směru své úvahy poněkud podrobněji rozvézt.

Pod dovolací námitky podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného spočívající v tom, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě nevystihuje skutkové okolnosti umožňující jeho jednání posoudit jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť absentuje znak dlouhodobého soustavného týrání poškozené a popis skutku jako takový je rozporuplný.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce, neboť popis skutkového děje vystihuje delší dobu trvající týrání poškozené, které je vymezené dobou nejméně od srpna 2015 do 1. 3. 2016. Jednání obviněného vůči poškozené je popisované jako průběžné, ke kterému docházelo zpočátku nejméně jednou do měsíce, a od Vánoc 2015 se intenzita zvýšila na nejméně jednou za dva týdny. Do tohoto období zapadá i v jednom případě přiložení plynové pistole poškozené k hlavě a vyhrožování jí přitom smrtí a též nejméně v jednom případě mířením touto pistolí na poškozenou, čímž v jednočinném souběhu s týráním poškozené naplnil znaky i přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Z tohoto průběžného jednání obviněného jsou na závěr popisu skutku vyzdvihnuty tři konkrétní fyzické útoky vůči poškozené, které nejsou nijak v rozporu se zbytkem popisu skutkového děje. Nelze tedy přijmout výklad zvolený obviněným, že popis skutku obsahuje pouze zmiňované tři konkrétní útoky, které by navíc měly být v rozporu se zbytkem popisu skutkového děje. Tuto námitku obviněného tedy vyhodnotil Nejvyšší soud jako neopodstatněnou.

Ostatní námitky stran způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i rozsahu dokazování jsou námitkami, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jak bylo již nastíněno shora, neboť se jedná o námitky proti skutkovým závěrům a tudíž k nim nelze přihlížet. A to ani z hlediska případné existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudu, který by umožnil výjimečný zásah do skutkových zjištění i v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku. Jednak obviněný existenci takového extrémního rozporu ani nenamítá a Nejvyšší soud jej v daném směru ani nezjistil.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2017


Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš

Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.