7 Tdo 498/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2013
Dotčené předpisy: § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 498/2013-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 5. 2013 v Brně dovolání obviněného F. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 13 To 627/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 57/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 6. 2012, sp. zn. 3 T 57/2012, byl obviněný F. H. (dále jen: obviněný ) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 9. 3. 2012 ve 14:30 hod. na pozemní komunikaci za obcí M. , okr. P. , řídil osobní vozidlo zn. Peugeot 605, přestože rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové, Odboru správního ze dne 3. 10. 2011, č. j. P/1044/2011/OS1/Muz, které nabylo právní moci dne 30. 1. 2012, mu byl uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců počínaje právní mocí rozhodnutí. Za tento přečin byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v době trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání dvou let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu dvou let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 13 To 627/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl nesprávné právní posouzení skutku, protože nevěděl, že rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců, nabylo právní moci. Rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, mu nebylo doručeno a bylo doručeno jeho právnímu zástupci. Obviněný zpochybnil toto doručení, které bylo realizováno vhozením do schránky. V závěru dovolání namítl, že pokud nebyl bez jakýchkoliv pochybností prokázán jeho úmysl spáchat přečin, potom chybí subjektivní stránka trestného činu a nejsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu, kterým byl uznán vinným.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 8. 1. 2013, č.j. 13 To 627/2012-70, zrušil také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 6. 2012, č.j. 3 T 57/2012-43, a poté přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že obviněný se zúčastnil jednání správního orgánu a převzal rozhodnutí, kterým mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel. Poté udělil plnou moc advokátu JUDr. Evženu Zachariášovi, aby jej zastupoval v odvolacím řízení. Ten podal odvolání a následně mu také bylo doručeno rozhodnutí odvolacího správního orgánu tzv. fikcí podle § 23 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Obviněný namítá, že nevěděl o uloženém zákazu řízení všech motorových vozidel. K tomu nejvyšší státní zástupce uvedl, že obviněný věděl o správním řízení, které bylo proti němu vedeno, a věděl i o tom, že mu správní orgán prvního stupně uložil jako sankci zákaz řízení všech motorových vozidel. Pokud poté prostřednictvím svého zástupce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, nemohl z ničeho dovozovat, že odvolací orgán, a to Krajský úřad Královéhradeckého kraje, bude oddalovat své rozhodnutí nebo že rozhodnutí orgánu prvního stupně bude zrušeno a že proto může v následujícím období řídit motorová vozidla. Jestliže si obviněný zvolil zástupce, bylo jeho povinností informovat se o probíhajícím odvolacím řízení. Obviněný neprojevil žádný zájem o výsledek odvolacího řízení, přestože si musel být vědom toho, že o odvolání bylo rozhodnuto. Obviněný nepochybně věděl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákoníkem, když řídil motorové vozidlo, ačkoliv měl takovou činnost zakázanou, a pro případ, že takové porušení způsobí, byl s tím srozuměn. Obviněný proto jednal v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Pachatel tohoto přečinu bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

Je nesporné, že obviněný věděl o tom, že je účastníkem správního řízení a že mu byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Neobstojí námitka obviněného, že v situaci, kdy měl zástupce, mu mělo být doručováno rozhodnutí odvolacího správního orgánu o jeho odvolání. Toto rozhodnutí bylo správně a v souladu se zákonem doručováno jen jeho zástupci, přičemž za splnění podmínek podle § 23 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, bylo zástupci obviněného doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu tzv. fikcí. Bylo věcí obviněného, aby se zajímal o rozhodnutí v odvolacím řízení. Okolnost, že se obviněný vůbec nezajímal o to, jak rozhodl odvolací správní orgán o jeho odvolání proti rozhodnutí, kterým mu byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel, nemůže být právně relevantní obhajobou toho, že nevěděl o tom, že mu byl pravomocně uložen zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu. Nelze přehlédnout, že obviněný se v minulosti dopustil řady dopravních přestupků, byl mu opakovaně uložen zákaz řízení motorových vozidel, jak vyplývá z výpisu z evidenční karty řidiče na č. l. 9 až 11 spisu, takže má dostatek zkušeností s řízením před správními orgány, které rozhodují v přestupkovém řízení. Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je správné. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v obdobné věci Ústavní soud usnesením ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 1854/12, odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2013

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek