7 Tdo 487/2017
Datum rozhodnutí: 03.05.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b)) předpisu č. 141/1961Sb.



7 Tdo 487/2017-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 5. 2017 o dovolání obviněného M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. 7 To 220/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 50/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. 7 To 220/2016, jímž bylo rozhodnuto tak, že z podnětu jeho odvolání a odvolání poškozených J. B. a L. M. byl podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 6 T 50/2016, ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Pojišťovně České spořitelny, a. s., Generali pojišťovně, a. s., J. B. a L. M. a nově bylo rozhodnuto v rozsahu tohoto zrušení o trestu a o náhradě škody, přičemž v ostatních výrocích, včetně výroku o vině, zůstal nezměněn uvedený rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný napadeným rozsudkem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále bylo nově rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný dovoláním tak, že je zaměřil proti všem výrokům tohoto rozsudku, jakož i proti všem výrokům zmíněného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a dále s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Namítl zejména, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť musí být prokázáno, že úmysl pachatele směřoval ke způsobení následku. Přitom znovu předestřel svou verzi skutkového děje, s tím, že z takového jednání jeho úmysl ublížit poškozenému M. na zdraví nevyplývá. Soudy dále podle obviněného nedostatečně přihlédly k okolnostem, zejména že poškození ještě s třetím mužem J. R. narušili (v opilosti, při hledání unesené nevěsty) rodinnou oslavu obviněného a že ze zapáleného doutníku poškozeného M. hrozil požár. Naopak tito tři narušitelé rodinné oslavy se dopustili přestupku proti občanskému soužití. Podle obviněného nebylo ani prokázáno, že právě on způsobil poškozeným M. a B. ublížení na zdraví. Blíže se obviněný v dovolání zabýval hodnocením výpovědí svědků L. S. a poškozeného L. M. Dodal, že již uhradil veškerou škodu, jak mu bylo uloženo napadeným rozhodnutím.

Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření poukázala na to, že obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu z dřívějšího řízení spočívající v námitkách skutkové povahy, s nimiž se soudy dostatečně vypořádaly. S poukazem na to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 2. 8. 2014 kolem 22:45 hodin v P., okres F.-M., na parkovišti v areálu restaurace Myšák Western Ranch po předchozí slovní rozepři, spolu s nejméně třemi dosud neustanovenými osobami fyzicky napadl poškozeného L. M., úderem pěstí do obličeje, kterým jej srazil na zem, a následně jej ležícího na zemi společně fyzicky napadli kopy a údery pěstmi do různých částí těla, a poté, co poškozený J. B., přiběhl poškozenému L. M. na pomoc a zalehl ho svým tělem, obviněný opět společně s uvedenými osobami oba poškozené fyzicky napadli kopy a údery pěstmi do různých částí těla, a tímto jednáním způsobil poškozeným zranění popsaná ve výroku odsuzujícího rozsudku s dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života, u L. M. v trvání nejméně čtyř týdnů a u J. B. v trvání nejméně tří týdnů.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny na tvrzení, že po slovní rozepři ohledně kouření doutníku z důvodu nebezpečí požáru a po vulgárním osočování ze strany poškozeného L. M. mu obviněný vyrazil z ruky doutník, načež mu poškozený dal facku, obviněný mu facku vrátil, poté jej poškozený chytil za tričko a spadli spolu na zem, přičemž toto byl jediný incident mezi nimi, jehož se nikdo jiný nezúčastnil a nikdo jiný se také v blízkosti nich nenacházel. Obviněný poukazoval na závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který připustil, že ke zranění poškozeného M. mohlo dojít i jedním pádovým mechanismem. Zpochybňoval nestrannost svědkyně L. S. Zdůrazňoval, že poškozený M. opakovaně měnil výpověď, než označil jednoznačně obviněného jako útočníka. Setrval na tom, že nebylo prokázáno, že by právě on způsobil poškozenému uvedená zranění, naopak je pravděpodobné, že k útoku na jeho zdraví muselo dojít jinde.

Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. To platí také o námitkách, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, které jsou obsahově rovněž založeny pouze na námitkách skutkových a ve skutečnosti nijak konkrétně nezpochybňují právní posouzení zjištěného skutkového stavu. Argumentaci ohledně absence subjektivní stránky činu obviněný založil na jiném než soudy prokázaném skutkovém stavu, konkrétně na jeho vlastní, výše zmíněné verzi. Proto Nejvyšší soud nemohl posoudit ani tuto námitku jako relevantně uplatněnou.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Frýdku-Místku, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný extrémní rozpor. Ten nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě odůvodnily (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).

Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve výpovědích poškozených, svědků L. M. a J. B., dále ve výpovědích svědků J. R. a L. S., Ž. L. a D. M., ve znaleckém posudku MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, s nimiž korespondují rovněž svědecké výpovědi zasahujících policistů R. P. a P. I. i listinné důkazy, zejména záznam o oznámení věci na linku 158 bezprostředně po incidentu, lékařské zprávy o zraněních poškozených a další. Nalézací soud pečlivě zhodnotil jednotlivé důkazy, včetně skupiny výpovědí svědků z řad hostů obviněného potvrzujících jeho obhajobu, a vyvodil z nich odpovídající skutková zjištění. Odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, a to poté, co sám ve veřejném zasedání provedl nový výslech obviněného a tří důležitých svědků. Soudy postupovaly logicky, když za důležitou a nestrannou považovaly výpověď svědkyně L. S., kterou odvolací soud k odstranění jakýchkoli pochybností vyslechl znovu v odvolacím veřejném zasedání. Při této výpovědi se potvrdila nestrannost svědkyně nejen z hlediska vztahu k poškozeným, ale naprostá nezaujatost vyplývá i z obsahu její výpovědi není patrna jakákoli snaha uškodit obviněnému nebo účelově potvrdit skutkový děj uvedený v obžalobě. I když tedy tato svědkyně nepopsala vlastní začátek napadení poškozeného obviněným ani další detaily incidentu, potvrdila nicméně verzi poškozených v tom, že do konfliktu bylo zapojeno více osob, než jak to popisoval obviněný. Svědkyně popsala chumel lidí , v němž se nacházeli poškozený M. i obviněný (č. l. 138).

Se vzniklými rozpory mezi provedenými důkazy se soudy přesvědčivě vypořádaly. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které se vypořádaly mimo jiné i s obhajobou obviněného o jeho vlastní zdravotní indispozici (zranění nohy), pro kterou nemohl touto nohou poškozené kopat. V této souvislosti zejména odvolací soud výstižně vysvětlil otázku spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku). Vypořádaly se i s námitkou týkající se pracovního omezení poškozeného. Soudy měly na zřeteli i to, že poškozený L. M. (rovněž podnapilý) dělal určité problémy při ošetření ve zdravotnickém zařízení, správně to však považovaly pro zjištění a posouzení stíhaného skutku za irelevantní. Pokud jde o namítané údajné různé verze výpovědi poškozeného L. M., tato tvrzení dovolatele nelze z hlediska procesní svědecké výpovědi poškozeného potvrdit. Soudy vycházely z podstatných faktů svědkem skutečně uvedených.

Soudy se zabývaly i hodnocením znaleckého posudku MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D., který i po upřesnění, že k oběma nejzávažnějším zraněním hlavy poškozeného L. M. došlo na pravé straně obličeje (zlomenina horního okraje pravé očnice a vpáčená zlomenina na horní čelisti vpravo), setrval na svém závěru o nepravděpodobnosti vzniku zjištěných zranění poškozeného L. M. pádem na zem. I když znalec uvedl, že v praxi nikdy nepoužívá slovo vylučuji (č. l. 489 pův. spisu), vysvětlil, že při pádovém mechanismu, tj. při kontaktu obličeje s pevnou podložkou, v prvé řadě bývá poměrně zjevné poškození kožního krytu, plošná sedření kůže, krevní výrony, následně poranění skeletu. Taková poranění u poškozeného objektivizována nebyla. I při doplňujícím výslechu v dalším hlavním líčení dne 19. 5. 2016 (již po vyloučení věci) znalec uvedl, že je na volném vyhodnocení soudu, zda na podkladě dalších doprovodných poranění či výpovědí bylo úderů či násilí více, nebo byly opakované pády, nárazy hlavou Soudy nepochybily, když znalecký posudek včetně výpovědi znalce hodnotily jako korespondující s ostatními usvědčujícími důkazy, neboť právě verze, k níž se i znalec přiklonil, vysvětluje vedle hlavních zranění i mnohočetné drobné podkožní hematomy na hlavě, případně i dvě drobné oděrky kůže ve vlasaté části hlavy poškozeného L. M. Nehledě na to, že verze obviněného nevysvětluje vznik zranění druhého poškozeného, J. B.

Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy tedy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2017


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Josef Mazák